Článek
Asi za 1,3 milionu let bychom se mohli dočkat podle evropské vesmírné observatoře Gaia dokonce průletu hvězdy. Jít má o tzv. oranžového trpaslíka, což je hvězda hlavní posloupnosti spektrálního typu K. Hmotnost těchto vesmírných těles dosahuje 0,5 – 0,9 hmotnosti Slunce a povrchová teplota 4000 – 5200 stupňů Celsia.
Vesmírný „narušitel“ se konkrétně jmenuje Gliese 710 neboli HIP 89825. Jedná se o samostatnou hvězdu spektrální třídy K7 Vk v ocasu souhvězdí Hada, zdánlivé hvězdné velikosti 9,66 a hmotnosti přibližně 0,4–0,6 sluneční hmotnosti. Hvězdná klasifikace K7 Vk znamená, že jde o malou hvězdu hlavní posloupnosti, která většinou generuje energii termonukleární fúzí vodíku v jejím jádru. Má 57 % hmotnosti Slunce.
Vědcům je trpaslík znám už od roku 1996. Nicméně v poslední době se o něm mluví se vzrůstající četností. Odborníky na dění ve vesmíru zajímá kvůli svému pohybu. Aktuálně je od Země vzdálen 62,3 světelných let. Řadí se však do kategorie tzv. zbloudilých těles. To znamená, že putuje vesmírem. Podle odborníků je z jeho trajektorie patrné, že by se mohl velmi přiblížit také do naší Galaxie, pravděpodobnost, že se tak stane, činí asi 86 %.
Dostat by se k nám mohla hvězda dokonce až na vzdálenost 0,07 světelného roku, tedy více než pět bilionů kilometrů. Stane se tak v tom okamžiku vůbec nejvýraznějším objektem na noční obloze, patrna bude coby jasně oranžový objekt.
Její jasnost bude asi -2,7 mag, což lze přirovnat k Marsu, když je nejjasnější. Pro srovnání, dnes je nejjasnější hvězdou je Sirius. Najdete ho později večer nad jižním obzorem, tvoří součást souhvězdí Velkého psa a jeho jasnost činí asi -1,5 mag.
Způsobí průlet Gliese 710 srážku Země s kometami?
Napáchat by přitom mohla Gliese 710 značné škody ve Sluneční soustavě. Kolizní kurz by ji měl navést do vnější části soustavy, daleko za dráhu Pluta, snad skrze Oortovo mračno, hovoří se o vzdálenosti vzdálenosti do 10.000 AU. Jako Oortovo mračno se označuje hypotetický kulovitý oblak komet na okraji naší Sluneční soustavy za Kuiperovým pásem. Jde o místo na hranici Sluneční soustavy.
A právě to tvoří jakousi zásobárnu kometárních jader. Velmi zjednodušeně řečeno bychom jej mohli přirovnat k jakési „školce“ pro komety. Ty odborníci dnes považují s největší pravděpodobností za pozůstatky z doby, kdy vznikl náš planetární systém. A právě dopad komet by mohla hvězda vyvolat.
Účinek dopadu komet může přitom být drtivý. Ostatně podle vědců už to planeta Země v minulosti zažít mohla. Vymření dinosaurů podle některých teorií mohla způsobit právě kometa, nikoli asteroid. Doposud se soudilo, že za katastrofu byl zodpovědný velký asteroid Chicxulub. Ostatně dodnes je v oblasti dnešního poloostrova Yucatán v Mexickém zálivu patrný částečně pod zemí dochovaný impaktní kráter, který se nazývá Chicxulubský.
Komety a další tělesa Oortova mračna by mohl průlet Gliese 710, která se pohybuje rychlostí 51 499 kilometrů za hodinu, vyslat vstříc Slunci. Asi 0,1 % jader z Oortova oblaka bude vypuzeno ven do mezihvězdného prostoru a asi 0,01 % bude naopak posláno směrem do vnitřních částí Sluneční soustavy. Předpokládá se tak, že některé z komet čeká i srážka se Zemí. Tím by mohly přivodit další velké kataklyzma.
Je Gliese 710 rozbuškou ke katastrofě?
Svou gravitací také může Gliese 710 vychýlit dráhy všech známých oběžnic, včetně Země samotné. Což znamená posun z obyvatelné zóny, a tedy vymírání.
Následně se srazí se Sluncem, jak zjistili experti z Univerzity v Madridu a Polsku, když aktualizovali kolizní kurz hvězdy. Předpovědi jsou více než katastrofické: Pokud by k tomu skutečně došlo, pro lidstvo to bude znamenat definitivní zkázu.
Společně se Sluncem totiž hvězda vytvoří tzv. červenou novu. Tímto výrazem označují astromové jev, při němž v důsledku náhlého spuštění termonukleární reakce (kataklyzmického výbuchu), způsobeného nahromaděním vodíkového a heliového plazmatu na povrchu bílého trpaslíka v soustavě těsné dvojhvězdy, hvězdný objekt prudce zvýší asi stotisíckrát až milionkrát svoji jasnost, tedy o 13 až 15 magnitud.
Pak nastane prudká exploze, která uvolní téměř půlmilionkrát více záře, než na Zemi aktuálně dopadá. Prakticky to znamená oslepení všech živočichů a spálení prakticky všeho na planetě žhavým vzduchem. Země se podle odborníků zahalí energetickými neutriny i smrtelnými úrovněmi UV a gama záření a stane se z ní absolutně pustá krajina.
Kromě výše uvedeného scénáře může prakticky nastat ještě jedna možnost, když Slunce pohltí hvězdu Gliese 710 v procesu, který se nazývá hvězdný kanibalismus. K tomu by mohlo dojít, pokud se bude oranžový trpaslík pohybovat pomaleji.
Z obou těles by se vytvořil modrý opozdilec. Což je zvláštní typ hvězd, které jsou žhavější (a tedy modřejší) a mají poměrně vysokou hmotnost. Praktický dopad takového vývoje je však stejný, obnáší konec veškerého života na Zemi. Pověstné dílo zkázy i v tomto případě dokoná nepředstavitelný žár.
Zdroje
