Článek
Poprvé pojem workoholismus použil už v 70. letech 20. století americký psycholog Wayne Coates. Mohli bychom jej stručně charakterizovat jako nutkavou potřebu pracovat. Je-li někdo tímto jevem postižen, pracuje nad rámec požadavků, o práci neustále přemýšlí, ale v zásadě mu už nečiní radost. Jde tedy o chorobnou závislost na práci, zařazovanou některými odborníky mezi tzv. nelátkové závislosti.
Poměrně „zákeřné“ je jednak to, že workoholismus může být vnímán jako předpoklad úspěchu, jelikož je žádoucí být pracovitý. Současná společnost je nastavena na výkon a vytváří tímto směrem tlak. Optimální výkon ale nelze podávat bez regenerace. U nás ve veřejném prostoru odhodlání nespat kvůli práci vydávali za přednost třeba Andrej Babiš nebo Karel Havlíček. A proto může být pro některé jedince velmi obtížné se od práce oprostit, i když k tomu mají příležitost. Hranice mezi chutí do práce a právě workoholismem je velmi tenká.
Statistiky uvádějí, že workoholismem se ztrátou potěšení z práce nebo jinými důsledky trpí asi 10 % populace v západních zemích. K nejvíce ohroženým profesím patří podle Národního zdravotnického informačního portálu učitelé, policisté, letečtí dispečeři, lékaři, burzovní makléři, novináři nebo číšníci. Jedná se o ty skupiny, u nichž patří k výkonu povolání značná zodpovědnost nebo které častěji přicházejí do kontaktu s lidmi.
Workoholismus znamená problém pro postiženého i pro jeho okolí
Dalším zásadním problémem je to, že workoholismus nebývá vnímán jako škodlivý, ačkoli škodlivý je. Psychologové se shodují na tom, že se svým mechanismem neliší od jiných závislostí, například na nikotinu. I workoholik svou práci potřebuje, aby mu bylo dobře, zpravidla totiž k práci utíká od jiných nepříjemných pocitů. Posléze už ji však potřebuje, aby mu nebylo špatně. A dostává se tak do kolotoče nezdravých návyků.
Závislost na práci s sebou nese silně negativní vliv na zdraví. Nejčastěji tak postižení čelí nemocem kardiovaskulárního systému. Chronický stres též může snižovat imunitní reakce a nedostatek fyzické kondice se negativně promítá do celkové odolnosti organismu.
Navíc své vlastní zdraví tito lidé zanedbávají. Kvůli práci nemají čas na ostatní důležité věci. Nestíhají si dojít na pravidelnou preventivní prohlídku ke svému zubnímu lékaři či na oční, ale nemají ani prostor se pravidelně stravovat, nevěnují se v dostatečné míře sportu či jiným tělesným aktivitám, ignorují dostatečný spánek i jakoukoli formu odpočinku. Špatná životospráva a zanedbávání prevence se většinou projeví až za dlouhý čas, mnohdy ale nezvratně.
U workoholika rovněž trpí soukromý život. Nefungující partnerský vztah jednak může být spouštěčem, stává se totiž zdrojem oněch problematických pocitů, od nichž postižený jedinec vidí možný „útěk“ k práci. Závislost na práci ale samozřejmě může přímo vést k narušení vztahů s okolím. O své nejbližší v podobě partnerů a potomků často tito lidé přicházejí. Žít s workoholikem se totiž mnohdy nedá vydržet, partner se cítí osamělý a přehlížený.
Workoholismus může mít fatální následky
V krajním případě se projevuje až tzv. syndrom vyhoření. Definován může být jako jako stav tělesného, citového (emocionálního) a duševního vyčerpání, způsobeného dlouhodobým pobýváním v situacích, které jsou emocionálně mimořádně náročné. Vyhoření neboli burnout vede k nástupu úzkostí a depresí nebo ke zneužívání látek, jako je alkohol, tabák nebo drogy, případně i ke gamblerství.
Neřešený workholismus přitom může mít i fatální následky. Dokázal to i případ libereckého úředníka, jehož životní příběh rezonoval médii v roce 2023. Ostatně takto si to mladý muž sám přál. Chtěl tím upozornit na řadu problémů, v nichž byl workoholismus jedním ze střípků. Potýkal se kromě velkých pracovních nároků na jeho pozici i s bossingem. A jeho případ bohužel skončil nejtragičtějším možným způsobem, mladík spáchal sebevraždu.
Je tak potřeba začít workoholismus řešit dřív, než bude pozdě. K jeho klíčovým příznakům patří především psychická i fyzická únava, pocity vyčerpání, stres a izolace od okolí. Typický je i nadměrný perfekcionismus a potřeba kontroly a absence jakýchkoli zájmů. Nervozita, podrážděnost, stres, špatný spánek reprezentují abstinenční příznaky, které se projevují, pokud workoholik pracovat nemůže.
Když už si pacient uvědomuje, že má problém a má vůli jej řešit, může být zahájena adekvátní léčba. Ta v těchto případech nabývá podobu psychoterapie. Tato forma léčení vykazuje dobrý účinek, pokud je dotyčný motivován a má zájem. Důležitou součást léčby tvoří také prevence relapsu a rozvoj zdravých pracovních návyků a životního stylu.
Zdroje
https://www.psychiatriepropraxi.cz/ Workoholismus a jeho důsledky Mgr. Jana Vyskočilová
