Článek
Ženy, které čekaly dítě v koncentračním táboře, se snažily své těhotenství co nejdéle skrývat, aby se vyhnuly ještě většímu nebezpečí. V Osvětimi pomáhala při porodech také Stanisława Leszczyńská, která se stala legendou nejen v Polsku, ale i po celém světě. Právě jí vděčí některé ženy za svůj život. Novorozenci však často neměli nejmenší šanci, aby se dožili dalších dní.
Porody pod rampouchy
„V zimě, když byly velmi nízké teploty, se na stropě tvořily rampouchy z dechu a potu – jedna stříbřitá tyčinka vedle druhé. Když se večer rozsvítilo, krásně se třpytily. Vypadaly jako jeden velký křišťálový lustr. Ale pod těmito rampouchy lidé spali a nemocné ženy porodily své děti,“ promluvila po válce v roce 1957. Do té doby nechtěla o Osvětimi promluvit. Její syn Bronislav později vyprávěl, jak si jeho matku zavolali, protože neplnila pokyny dozorů. Nedbala na to, že rodící žena byla nežádoucí.
Každé narozené dítě měla prohlásit za mrtvé a zlikvidovat jeho tělíčko. „Pak jí nařídili, aby provedla vraždu novorozenců, pokud chce přežít. Slabá žena, kterou mohli rozdrtit botou, odpověděla: ‚Ne, nikdy.‘ Proč ji tehdy nezabili, nikdo neví.“ Pro mnohé se později stala hrdinkou.
Těhotenství v koncentračních táborech během druhé světové války bylo pro ženy mimořádně obtížnou a tragickou zkušeností. Ty, které byly těhotné nebo otěhotněly v táborech, čelily extrémnímu nebezpečí a neuvěřitelnému utrpení. Jak se s nimi zacházelo?
Potraty bez anestetik
Některé byly okamžitě poslány do plynových komor po příjezdu do tábora, protože byly považovány za neschopné práce a zátěž pro táborový systém. A to se neodpouštělo. V některých táborech byly těhotné ženy podrobeny nuceným potratům nebo sterilizacím, často bez jakéhokoliv anestetika nebo lékařské péče. Tyto procedury byly často prováděny v nelidských a nečistých podmínkách, což vedlo k vysoké úmrtnosti a utrpení.
Ženy, kterým se podařilo těhotenství skrýt nebo které nebyly okamžitě zlikvidovány, musely rodit v extrémně nebezpečných a nehygienických podmínkách. Porody probíhaly bez lékařské pomoci, často v přeplněných barácích nebo přímo na zemi. Vzhledem k nedostatku hygieny, výživy a lékařské péče byla úmrtnost novorozenců a jejich matek extrémně vysoká. Mnoho dětí, které se narodily v táborech, zemřelo krátce po porodu. Podvyživené ženy často nemohly kojit a dostat náhradu? Nemožné.
Život dětí narozených v táborech
V mnoha případech byly děti narozené v táborech okamžitě usmrceny nebo ponechány na smrt hladem a zimou. Některé matky byly nuceny sledovat jejich smrt, což bylo součástí brutální psychologické války vedené nacisty.
Existovaly vzácné případy, kdy děti přežily, zejména pokud byly ukryty nebo ochráněny ostatními vězni. Několik dětí, které přežily, bylo později osvobozeno spojeneckými silami na konci války. Ale bylo jich jen velmi málo oproti dětem, které krutě přicházely o život.
Těhotenství v táboře je zmíněno i ve svědectvích, jako je deník Anny Frankové, který popisuje podmínky v táborech a utrpení, které tam ženy zažívaly. Dále přeživší jako Eva Mozes Kor vypověděli, že ženy musely snášet kruté experimenty a brutalitu.
Velkou úlohu sehrál také Dr. Jose Mengele, známý jako Anděl smrti. Ten prováděl nelidské experimenty na těhotných ženách a jejich novorozencích. Jeho „výzkumy“ často zahrnovaly operace bez anestetik a další formy mučení.
„V naději, že v budoucnu bude možné tyto děti získat zpět, přivést je zpět k jejich matkám, zorganizovala jsem metodu označení dětí tetováním, které stráže SS nerozpoznaly. Mnoho matek se utěšovalo myšlenkou, že jednoho dne budou moci najít své ztracené štěstí,“ vypověděla Leszczyńská.
Zdroj: seattlecatholic.com, ipn.gov.pl, refresher.com
