Článek
Byl to první den adaptace, takže jsme šli celá rodina jen na hodinu, aby se dcera rozkoukala. Zrovna se v tu dobu ve školce hrálo divadlo, takže všechny třídy byly ve společenské místnosti. A také všichni učitelé.
Občas taky řvu, samozřejmě
Neřekla bych, že u dcery jdeme respektující výchovou, asi něco mezi. Dávám si pozor, jak s ní mluvím, protože to dělám u všech lidí, nikdo jí nebije, obvykle na ní nekřičí a při záchvatech vzteku myslím na to, že je to její přirozený vývoj. Taky mi to někdy ujede, řvu jako hysterka a prosím ji, že už dost. Matka, prostě. Někdy miliónová, někdy unavená. Ale je to moje dítě.
Když ho dávám do soukromé školky, kde jenom školné stojí skoro deset tisíc měsíčně, očekávám, že tam dělají vzdělaní učitelé, kteří si s dětmi budou hrát úměrně k jejich výchově, vědí, jak jim některé věci předat, a hlavně je práce s dětmi těší.
Jsi nesnesitelná, říká holčičce
Během divadla tam seděla učitelka s dítětem na klíně. Přemýšlela jsem, zda to není její dcera, kterou má ve školce, ale nevím. Učitelka koukala jen do mobilu a na holčičku mluvila stylem: „Už tě mám fakt dost.“ „To musíš akorát jen zlobit? Nic jinýho neumíš!“ „Poslední dobou jsi nesnesitelná.“ „Nechoď mi na oči.“ „Ne, děláš akorát bordel.“ Zabolelo mě z toho u srdce. Holčičce mohly být tak dva roky, a zkrátka nevydržela sedět.
Představa, že dám svoje milované dítě někam, kde na něj mluví hůř jak doma, mi nedá spát. Byly jsme tam zatím jen jednou, a tak si říkám, že mohla mít paní špatnou náladu. Třeba ji opustil partner, něco ji naštvalo, nebo se v jejím životě děje něco, co ji stresuje. Jsme jen lidi. Ale kdyby taková byla doopravdy? Moje dcera chodí do jiné třídy, ale může se přeci stát, že jí budou hlídat i jiní zaměstnanci školky, když třeba její učitelka onemocní.
A navíc - proč tam vidím učitelky, které stále dokola jen koukají do mobilu?
