Článek
Někdy se mezi nimi objevila bílá paní, třeba ta z kapucínské hrobky, jindy to byl upovídaný vodník ze Svrateckého náhonu. Hodně strašilo v bývalém hostinci na ulici Úvoz. Brněnské podzemí je také plné kostlivců, například se našly nějaké kosti ve sklepení domu divadla Husa na provázku. Občas se v pověstech objeví i ďábel, jako v povídačce z dob obléhání města Brna Švédy. Připomeňme si další tři místa, kde se prý v Brně ještě strašilo. Nebo možná ještě straší?
Hostinec U černého medvěda
Kolem kostela svatého Jakuba býval velký hřbitov. Byl to hřbitov bohatých německých měšťanů. Stávaly na něm nádherné hrobky přebohatých rodin. Ale klid ve svých hrobkách neměli. V noci se prý nedalo kolem hřbitova ani projít, jaké strašné věci se tam děly. Byl odtud slyšet hrozný hluk a nářek. Když hřbitov zrušili, všichni si oddechli, že bude pokoj. Ale kdepak! Ve sklepech několika okolních domů v blízkosti místa, kde hřbitov stával, prý straší. Ozývá se tam nejenom v noci, ale i za poledne divný hluk a rány. Nejvíc prý je to slyšet v hostinci U černého medvěda. To byla prastará hospoda už ve středověku.
kostnice u sv. Jakuba
O strašení na Nové radnici
Západní stranu Dominikánského náměstí uzavírá krásná barokní stavba bývalého Zemského domu, nyní Nové radnice. Povídalo se, že v určité dny bývají sály v prvním poschodí jasně osvícené, a kdo se nebojí, může tam uvidět divně oblečené lidi, kteří přecházejí sem a tam a lomí rukama. Jsou prý to moravští páni, kteří se zde kdysi dávno před bělohorskou bitvou radili, jestli se mají zúčastnit povstání proti císaři.
Také se nesmí u budovy otevřít venkovní vrata, co jsou dále od kostela. Když to někdo udělá, vždy je potrestán. Jednou dvě děvčata, která na radnici uklízela, na rady nedala. Chtěla se přesvědčit, co je na všech těch vyprávěních pravdy. Potají vzala klíč a vypravila se v noci se svými chlapci k vratům. Když je po dlouhé době konečně otevřeli, zavál na ně ledový vítr, a ten první, co otvíral, dostal takové dva pohlavky, že zůstal ležet a nemohl se ani hnout. To jim stačilo. Od té doby už to nikdy znovu nezkoušeli.
Jiní vyprávěli zase o tom, že když prý měl někdo z osazenstva radnice zemřít, tak z krásné chodby, která se otáčela kolem zahrádky, byly slyšet těžké kroky. Potom z ní vyšel veliký muž ve starodávných šatech. Byl tuze silný, takový strašně mohutný a šel, jako by měl nohy z kamene. Jeho kroky jen duněly. Pochodil nádvořím a někdy nahlédl i do okénka vrátnému. Pak se zase vrátil nazpět do chodby a tam kdesi zmizel.
Úředníci také věděli, že v určité listopadové dny nikdo nesmí zůstat v kancelářích po šesté hodině večer. Běda tomu, kdo se opozdil. Něco neviditelného začalo chodit po místnostech, shazovalo na zem ze stolu papíry a z věšáků klobouky. Ozývaly se strašidelné zvuky a naříkání, i dveře se samy otvíraly. Povídalo se toho dřív hodně, ale dnes už se na to zapomíná.
Nová radnice na Dominikánském náměstí v Brně, vrata zmiňovaná v pověsti jsou ta napravo
Dům U turečka (kníže Ypsilanti)
Dům na Křídlovické, který se nalézal poblíž nejstaršího hostince v Brně U Modrého lva, se stal v roce 1788 nuceným sídlem moldavského knížete Alexandra Ypsilantiho, zajatého za rakousko-tureckýcvh válek. Dům kníže nesměl nikdy opustit, a stýskalo se mu po jeho rodné zemi. Dal si proto udělat sochu, která ho zobrazovala v národním kroji a umístil ji nad vchod. Domu se proto začalo říkat „U turečka“. Hrabě Brno nakonec opustil, ale dům se dál nazýval Ypsilantiho.
V domě také strašilo. Bylo slyšet, jak se po podlaze valí z rohu do rohu tři železné koule. Nájemníci domu to rachocení slyšívali ještě hodně dlouho. Dům byl nakonec v roce 1934 zbořen a sochu sedícího turka dnes najdete v Muzeu města Brna.
Budova spořitelny stojí na místě zaniklého hostince U modrého lva. Poblíž stával dům vězněného hraběte Ypsilantiho
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Brn%C4%9Bnsk%C3%A9_pov%C4%9Bsti
původně napsáno pro mojebrno.jecool.net
