Článek
V srpnu 1969 - v den prvního výročí okupace - vyšly do ulic našich měst tisíce lidí. Namísto sovětských vojáků proti nim tentokrát brutálně zasáhly vlastní, československé bezpečnostní složky. Tečku za tímto zásahem posvětil muž, do kterého národ vkládal všechny své naděje. Alexander Dubček.
Dne 22. srpna 1969, bezprostředně po potlačení protestů, přijalo předsednictvo Federálního shromáždění takzvané Zákonné opatření č. 99/1969 Sb. Lidově se mu okamžitě začalo říkat „pendrekový zákon“.
Tento předpis zpřísňoval postihy za jakékoliv projevy nesouhlasu s režimem. Například umožňoval zadržet občany až na 3 týdny bez udání důvodu a souhlasu prokurátora. Zaměstnavatelům a školám dával právo okamžitě propustit kohokoliv, kdo „narušoval socialistický společenský řád“. Umožňoval okamžitě rozpustit jakoukoliv organizaci nebo spolek, který by projevil opoziční postoje.
Pod dokumentem byly podepsány tři klíčové postavy tehdejšího státu: prezident Ludvík Svoboda, premiér Oldřich Černík a předseda Federálního shromáždění Alexander Dubček.
prezident Ludvík Svoboda a Alexander Dubček (nalevo od prezidenta Svobody)
Dubčekův podpis na pendrekovém zákoně byl morální kolaps celého reformního hnutí. Dubček se sice později hájil tím, že chtěl zabránit ještě většímu krveprolití, zamezit přímé sovětské vojenské správě a zachovat alespoň zbylé výdobytky Pražského jara. Ve skutečnosti se Dubček snažil kličkovat a ustupovat novému vedení KSČ v čele s Gustávem Husákem v naivní naději, že si udrží kus politické moci. Místo toho se stal pouhým nástrojem, který režim použil k demontáži svobody.
Podpisem pendrekového zákona se stal Dubček v očích velkého množství lidí, kteří ještě před rokem skandovali jeho jméno a nasazovali za něj životy na barikádách, tragickou postavou; u některých dokonce zrádcem.
Jakmile Dubček legalizoval represe proti vlastnímu lidu, režim ho už nepotřeboval: byl zbaven funkce předsedy Federálního shromáždění a v roce 1970 dokonce vyloučen z KSČ.
Pendrekový zákon se stal právním základem nadcházející éry Husákovy normalizace. Alexander Dubček tak vlastní rukou podepsal ortel nad nadějemi roku 1968 i nad svým vlastním historickým (a také morálním) odkazem. Přesto však měl ještě tu „odvahu“ mít krátce po Sametové revoluci ambice stát se prvním polistopadovým prezidentem. Naštěstí se tak nestalo a byl zvolen Václav Havel.
Václav Havel a Dagmar Havlová, George W. Bush a Laura Bush
Alexander Dubček zemřel 7. listopadu 1992 v pražské nemocnici Na Homolce ve věku 70 let. Příčinou úmrtí bylo celkové selhání životně důležitých orgánů v důsledku těžkých zranění, která utrpěl při autonehodě o dva měsíce dříve (1. září 1992) na 88,9. kilometru dálnice D1 u Humpolce.
Anketa
Tematicky příbuzné - přečtěte si:
Zdroje:
