Článek
Bonus 45.
Dne 10. 3. 2026 byl v Senátu ČR veřejně představen a diskutován výstup Auditu vzdělávacího systému vypracovaný v roce 2025.
Část auditu nesla název: Učebnice v českém školství: proč má stát řídit jejich kvalitu? Jeho výsledky byly rovněž zveřejněny 10. 3. 2026 na stránkách EDUin. Autorka Patricie Martinů odvedla skvělou práci. Věcně ale kriticky popisuje současné nastavení schvalování učebnic, navrhuje několik variant zlepšení.
MŠMT doporučení ignoruje a dne 27. 3. 2026 vydává Sdělení, v němž v podstatě kritizovaný stav kodifikuje.
Ředitel EDUin Miroslav Hřebecký k 31. 3. 2026 po osmi letech rezignoval na post ředitele.
Citace z rozhovoru s panem Dr. Černým, ředitelem odboru předškolního a základního vzdělávání MŠMT v rozhovoru s EDUin publikovaném dne 9. 4. 2026.
Ptám se vás z toho důvodu, že v rámci březnového Auditu vzdělávacího systému EDUinu v Senátu, kde byla představena analýza učebnic, zaznělo od zástupců MŠMT, že mnoho z věcí, které analýza identifikovala jako chybějící, je už v procesu změn. Co dalšího se tedy aktualizovalo?
Na jednání jsem nebyl, takže slova zástupců MŠMT nemohu komentovat. Změna sdělení je jenom mezistupeň, první krok. Už nevyhovovalo a bylo zastaralé, potřebovali jsme rychle reagovat na změny, které se ve školství odehrávají, především probíhající revizi RVP. Nejsou v něm však žádné nové povinnosti pro nakladatele. Jeho aktualizace byla připravená vzhruba od listopadu loňského roku, ale pak jsme čekali na to, abychom jej mohli dokončit a schválit. Vzhledem ke změně politické situace jsme nějakou dobu zjišťovali, jaká budou zadání nové vlády.
Zadání nové vlády nepřišlo, takže se schválilo původní aktualizované Sdělení navazující na revidované RVP, jehož použití ve školách bylo v únoru 2026 pozastaveno. Že by to nebyl dost jasný signál k revizi postupu a podmínek pro schvalování učebnic?
Co přesně přineslo Sdělení MŠMT nového?
1. Formální zpřesnění a kodifikace procesu
Metodika detailněji popisuje kroky řízení, roli NPI, postup při připomínkách, odvoláních, druhém posudku, jde hlavně o procedurální zpřehlednění, ne změnu principu.
2. Posílení role NPI
NPI je jasně definován jako: organizátor recenzního řízení správce recenzentů️, nově je role více institucionalizovaná (dříve méně explicitní).
3. Důraz na „kompetenční“ kritéria
Explicitně se hodnotí klíčové kompetence, gramotnosti, průřezová témata; důraz se klade na vazbu na revidované RVP.
4. Redukce počtu recenzentů
Ze dvou se počet snižuje na jednoho recenzenta, což nepochybně povede k oslabení kontroly a plurality pohledů.
5. Podrobnější analýza
Metodika MŠMT pro udělování schvalovacích doložek učebnic na první pohled působí jako promyšlený a relativně přísný nástroj kontroly kvality vzdělávacích materiálů. Detailně popisuje proces schvalování, stanovuje kritéria, zavádí recenzní řízení a umožňuje i následnou kontrolu prostřednictvím časově omezené platnosti doložky či jejího odebrání. Učebnice musí být v souladu s právními předpisy, vzdělávacími cíli, jazykovými normami i aktuálním stavem poznání, musí být didakticky přiměřené a strukturované tak, aby umožňovaly dosažení očekávaných výsledků učení. Na úrovni formální procedury tedy systém vytváří dojem standardizace, odbornosti a kontroly.
Při hlubším pohledu a zejména při zohlednění implementační roviny se však ukazuje a reprodukuje zásadní vnitřní rozpor školského systému. Celý proces je totiž vztažen k rámcovým vzdělávacím programům, které samy nestanovují konkrétní obsah vzdělávání, ale pouze obecné cíle, kompetence a očekávané výsledky učení. Učebnice tak nejsou posuzovány vůči jasně definovanému učivu, ale vůči abstraktnímu rámci. Metodika požaduje, aby učebnice umožnila osvojení „všech očekávaných výsledků učení“ v rámci studijního cyklu, avšak neexistuje jednoznačný obsah, který by tyto výsledky konkretizoval. To znamená, že různé učebnice mohou být všechny v souladu s RVP, a přesto se jejich obsah může výrazně lišit. Schvalovací doložka tak negarantuje jednotný vzdělávací základ, ale pouze formální soulad s rámcem.
Tento problém se dále prohlubuje v implementační rovině. Proces schvalování je do značné míry delegován na Národní pedagogický institut, který zajišťuje recenzní řízení, vybírá recenzenty a komunikuje s žadateli. NPI však není skutečnou kurikulární autoritou v tom smyslu, že by určoval závazný obsah vzdělávání nebo stanovoval jasné standardy kvality učiva. Operuje v rámci již existujícího rámce RVP a jeho role je především procesní, nikoli obsahová. Výsledkem je situace, kdy instituce organizuje hodnocení, ale nemá pevný referenční bod, vůči němuž by toto hodnocení bylo možné jednoznačně ukotvit, resp. jej sama odstranila.
Audit vzdělávacího systému 2025 tento stav potvrzuje. Poukazuje na to, že v České republice neexistuje jasně definovaný standard kvality učebnic a že celý systém schvalování působí spíše formálně než jako skutečný nástroj řízení kvality. Hodnocení učebnic je tak do značné míry závislé na odborném úsudku jednotlivých recenzentů, jejichž počet je navíc omezený – často jde o jednoho nebo dva posuzovatele. Přestože existují hodnoticí kritéria, jejich aplikace je nevyhnutelně subjektivní. To otevírá prostor pro nejednotnost, rozdílné interpretace i potenciální ideové vlivy, zejména u tematicky citlivých oblastí, kde metodika připouští konzultace s dalšími institucemi.
Současně dochází k paradoxní situaci, v níž učebnice fakticky přebírají roli kurikula. Pan Černý zmiňuje novou Přílohu č. 5 Sdělení, která je zásadní z pohledu terminologie a toho, co se má posuzovat. Recenzní formulář obsahuje zcela nové, modernizované požadavky na učebnice, které mají dnes splňovat. V příslušném formuláři lze najít pouze jeden bod, který se týká učiva, resp. odborné správnosti:
2.1 Odborná správnost textové složky učebnice (soulad podávaných informací se stavem poznání v příslušných vědeckých oborech a pojmy užitými v RVP).
Protože RVP neurčuje obsah detailně a školní vzdělávací programy jsou variabilní, stávají se právě učebnice hlavním nositelem konkrétního učiva. Audit 2025 na tuto skutečnost upozorňuje a konstatuje, že učebnice mají zásadní vliv na podobu výuky a mohou fakticky určovat, co se ve školách učí. Tento vliv však není systémově řízen. Stát nedefinuje přesně obsah vzdělávání, ale zároveň schvaluje materiály, které jej mají naplňovat. Učebnice tak suplují osnovy, aniž by existoval jasný rámec, který by jejich obsah sjednocoval. Hrají proto zásadní (nechtěnou) roli.
Celý systém tak vykazuje strukturální rozpornost. Na jedné straně existuje poměrně propracovaný mechanismus schvalování, který má zajišťovat kvalitu a soulad s kurikulárními dokumenty. Na druhé straně však chybí jasně definovaný obsah vzdělávání, který by bylo možné kontrolovat. Stát reguluje výstup, aniž by jednoznačně stanovil vstup. Kontrola kvality se tak odehrává v prostředí, kde neexistuje pevný referenční rámec.
Metodika zároveň implicitně potvrzuje význam strukturovaného obsahu, aniž by jej sama zajišťovala. Požaduje, aby učebnice byla přehledná, systematická, obsahově provázaná a umožňovala postupné osvojování poznatků. Tedy přesně to, co tradičně zajišťovaly učební osnovy. Ty však v systému chybí, a jejich funkci tak přebírají jednotlivé učebnice, které nejsou navzájem koordinovány.
Celkově lze metodiku hodnotit jako administrativně propracovaný, ale koncepčně neukotvený nástroj. Vytváří iluzi kontroly a standardizace, ale ve skutečnosti operuje v prostředí, kde chybí jasně definovaný obsah i standard kvality. Učebnice jsou schvalovány, ale negarantují jednotný vzdělávací základ. NPI organizuje proces, ale neurčuje obsah. Školy mají formálně k dispozici schválené materiály, ale jejich reálné používání závisí na lokálních podmínkách. A odpovědnost za skutečnou podobu výuky zůstává opět na jednotlivých učitelích.
Jinými slovy: stát vytvořil mechanismus, jak (ne)kontrolovat kvalitu učebnic, aniž by vytvořil podmínky, které by tuto kvalitu bylo možné jednoznačně definovat a dlouhodobě udržet.
Nechme ještě zaznít názor pana Dr. Černého:
Jak vy osobně vnímáte roli učebnic v kontextu implementace revize RVP?
Učebnice jsou důležité, ačkoliv pořád existují lidé, kteří tvrdí opak, i když je jich čím dál tím méně. Vzpomínám, jak v roce 2004, když vzniklo první RVP, veřejně vystupovali učitelé prohlašující: „Hurá, už nebudeme muset používat učebnice, jsme od nich osvobozeni.“ Současná generace učitelů to v sobě ještě částečně pořád má. Ale učebnice by nikdo nepsal, kdyby po nich nebyla poptávka. Existují všude na světě.
Co mi ale vadí víc: v našem pedagogickém rybníčku někteří stále věří, že pokud si učitelé nepropotí tričko a půlka z nich nevyhoří při psaní školního vzdělávacího programu slovo od slova, tak škola nebude kvalitně učit. To je absurdní. Nestačí, že jim nařídíme psát ŠVP a tím zajistíme spolupráci a kvalitu výuky ve škole – když jim to nařídíme a nedáme jim k tomu žádnou pomůcku, jako jsou modelové ŠVP, tak dosáhneme například toho, že jim ŠVP napíše umělá inteligence a k žádné spolupráci stejně nedojde. Dejme jim co nejvíc pomůcek a co největší podporu v tom, aby se sešli, modelová ŠVP si prošli a diskutovali nad nimi o tom, co je pro ně nejdůležitější a co od ŠVP potřebují, ale nenuťme je tvořit osnovy, pokud sami nechtějí.
(!)
Zdroje:
https://www.eduin.cz/clanky/audit2025-ucebnice/
https://www.eduin.cz/clanky/rozhovor-cerny-ucebnice/
youtube.com/watch?reload=9&v=h5GQLyt1V5A
https://www.pedagogicke.info/2026/04/msmt-sdeleni-k-postupu-stanovenym.html
https://msmt.gov.cz/file/66023/
