Článek
16. díl - cíle
Je známé, že dítě se nenaučí mluvit, pokud na něj nemluví člověk. Reprodukovaný zvuk bez emočního poselství miminko nevnímá a mluvit se pomocí něj nenaučí. V jádru jde o to, že ani lidský hlas, ani lidská výuka není totéž co zprostředkování informace.
A protože AI generuje také informace (relevantní, rychlé) a protože současné prostředí vytvořené okolo RVP destabilizovalo strukturovanou výuku, není snadné vidět rozdíl, hranice je rozmazaná přesně v místech, kde by měla jasně blikat.
1. Podstata rozdílu: výuka neznamená „zprostředkování obsahu“ (ano, žák si jej může najít jinde, jinak, rychleji)
Výuka je především didaktický proces. Cílem je změna žáka (porozumění, dovednosti, návyky) skrze práci s učivem. Učení ani výuka nejsou prostředkem, učení ve škole je občas lopotná práce na obou stranách. Zahrnuje vedení, strukturu, konzistenci, zpětnou vazbu, postupné kroky vpřed, které vedou k myšlení a pochopení (dnes se ke kritickému myšlení přidává kognitivní aktivizace, neboť se zjistilo, že děti před obrazovkou kognitivní vnímání vypínají).
AI generovaný obsah produkuje hotové informace / texty, nemá záměr „změnit konkrétního žáka“, neposkytuje systematickou didaktickou strukturu, nepracuje s individualizovanou chybou v hlubokém smyslu, AI nemá žáky rádo, AI je stroj operující nad vektorovým prostorem slovo převedených na čísla. Lidská výuka je výchovný a vzdělávací proces, AI obsah je obchodní produkt.
2. Proč dochází k jejich záměně
a) Historický posun: od osnov k „obsahu bez struktury“
V systému RVP bez pevně definovaných osnov se oslabila představa, že existuje základní učivo, jež má pevnou strukturu a dítě si musí chtíc nechtíc projít kulturní evolucí. Po miminkách také nechceme, aby šla běhat sprint. Ze zvládnutí prvních krůčků, zvládnutí čtení, psaní, počítání a dalšího navazjícícho učiva, se důraz přesunul „aktivity“, „bádání“, „kompetence“, „projekty“. Elementární věta: učivo probrané v hodině přestalo být identifikováno se vzdělávacím obsahem, a tím pádem každý obsah, i ten zprostředkovaný AI, vypadá jako vzdělávací obsah (i když v hodině už probírané není - učebnice online, video online, AI online).
b) Digitalizace: dostupnost informací vede k iluzi zvládnutí znalostí a porozumění aneb „digitální demence“
Internet (a dnes AI) způsobil extrémní dostupnost informací, rychlé odpovědi bez námahy. Mozek pak snadno podlehne iluzi „Když mám odpověď, něco jsem se naučil.“ To je známý kognitivní klam označovaný jako fluency illusion (klam z dojmu plynulosti).
c) Konstruktivistická interpretace výuky (špatně pochopená)
Po vlivu autorů jako Jean Piaget či Lev Vygotsky se zdůrazňuje, že žák „si konstruuje poznání sám“ a učitel nemá „předávat znalostí“ (významový posun podsouvá „mrtvé znalosti“ a na druhé straně se opět negativně sugeruje „pasivní příjem“). V extrému se to vykládá takto: obsah je druhořadý, hlavní je „zážitek“, „aktivita“, resp. primární je zkušenost (viz Konstruktivismus). A stále ještě „kompetence“, ať to znamená cokoliv. Pak se snadno stane, že AI dodá obsah, učitel „facilituje aktivitu“ a vzniká dojem, že AI může nahradit výuku. Pochopitelně se na to najde spousta školitelů, kteří učí „jak se zeptat“, aby AI dávala ty správné odpovědi, což má vést k přemýšlení nad „myslící“ umělou inteligencí.
d) Redukce výuky na „dodání informací“
Pokud se výuka zploští na výklad ve smyslu sdělení informací a test slouží pouze k ověření zapamatování, pak AI skutečně vypadá jako plnohodnotná náhrada. Takto zkresleně vidí výuku snad jen málokdo.
Přesto vzniká (často v médiích) dojem, že výuka už byla degradována tak, že ji konečně zachrání AI (když nepomohly rámcové programy a kompetence).
e) Systémová chyba hodnocení
Pokud testy (např. styl přijímaček) ověřují práci s textem, naučenou „chytrost“ místo systematických znalostí a dovedností, protože není jasné, co je „učivo“, může se AI trénovaná na textech jevit jako ideální nástroj.
3. Co AI neumí (a proč to vytváří falešnou záměnu)
AI neumí klíčovou složku výuky - nemyslí. Generuje obsah v rámci databáze „slov“ (Large Language Model) na základě určeného vektorového směru. Dále neumí určit:
Posloupnost poznání, diagnostiku chyb, vytváření návyků, didaktické napětí.
Učitel pracuje s otázkou, motivací, neúplností, postupným odkrýváním, emocí; AI dává hotový výsledek, a tím vlastně ruší skutečně dialogickou podstatu procesu učení.
4. Proč je záměna nebezpečná
Pokud se výuka zamění za zprostředkování informací a odhlédne se, že výuka strukturuje prostor a čas rytmem výuky, přestávek a domácí přípravou, díky kterému se postupně nabývané porozumění strukturuje, pak mizí potřeba učitele, resp. vzniká iluze, že dítě může informace získat pomocí AI.
5. Jak to napravit (návrat struktury prostoru, času a učiva)
Řešení není „zakázat AI“, ale jasně rozlišit fáze výuky (učitel) a učení se (žáci). Obnovit kurikulární osu - jasně definovat, co se učí, v jakém pořadí. Učitel není „zdroj informací“, je architektem učení a poznávání světa.
AI může být pomocník při procvičení, zdroj variant úloh, pomocník, ne náhrada výuky.
K záměně dochází, protože systém opustil pevnou strukturu učiva, a je sugerováno, že vlastně informace, které jsou všudypřítomné, jsou cílem výuky. Nejsou. Žáci se neučí informace; učí se je zvládnout v dané promyšlené posloupnosti a dát jim význam.
Když je výuka zredukována na libovolný „proces“, konstruktivismus je zjednodušen na „aktivitu“ bez návaznosti na probírané učivo, pak se vyrojí propagátoři AI a na základních školách začíná další kola školení.
Zdroj:
KUHL, Partricia K. 1999. The Scientist in the Crib: What Early Learning Tells Us About the Mind
KUHL, Patricia K., et al. 2003. Foreign-language experience in infancy: Effects of short-term exposure and social interaction on phonetic learning. PNAS.
KUHL, Patricia K. 2007. Is speech learning „gated“ by the social brain? Developmental Science.
