Článek
JAROSLAV SEIFERT: PÍSEŇ O SLABIKÁŘI
Zní opět staré vzpomínky,
nikdo jim neodolá:
Jde chlapec vedle maminky
a už začíná škola.
Slabikář vidím v duchu zas
s obrázky Alšovými.
Bože, bylo tam tolik krás,
jež dávno zapadly mi.
Neskáče pes už přes oves
jak tenkrát v písničce skromné,
větříček sice foukal dnes,
neshodil hruštičku pro mne.
Tak jenom napadlo dneska mi,
jak jsem si v knížce té čítal.
Čas letěl nad těmi deskami,
já roky nepočítal.
JAN SKÁCEL: TEIRESIÁS ČTE ZPRÁVU O KRÁLI OIDIPOVI
Jsme vydluženi půjčil si nás čas
komu nás jednou vrátí nevíme
tak jako nikdo neví
kdo splatí úrok z našich životů.
A nikdy není záhy ani přespříliš
zato však často pozdě
Oidipus chtěl poznat pravdu ano
po celý život o ni usilujme
nechtějme ji však mít
dokonce vlastnit jako sandály a dům
Nepatří nikomu a všichni oslepli
kterým se podařilo prohlédnout
Takový byl i případ Oidipův a bozi
pokud o ně jde
nejenom oni nám
i my máme co bohům odpouštět
A promiňte že tak přerývaně čtu
úryvky ze slepecké knihy života
Mám poraněný prst a písmena mne bolí
