Článek
4. ROČNÍK
JAZYKOVÉ VYUČOVÁNÍ
(Obsah učiva zpracován na 4 vyučovací hodiny týdně)
Přehled tematických celků
1. Aktivizace poznatků ze 3. ročníku
2. Nauka o slově
3. Tvarosloví
4. Skladba
5. Závěrečné shrnutí
Obsah tematických celků
1. Aktivizace poznatků ze 3. ročníku
2. Nauka o slově
a) Stavba slova. Rozlišování kořene, části příponové a části předponové (v nesložitých případech). Správné psaní a spisovná výslovnost pravopisně obtížných předpon (i v souvislosti se správným psaním a výslovností výrazů s předložkami).
b) Pokračování ve výcviku správného psaní i,y po obojetných souhláskách uvnitř slov.
3. Tvarosloví
a) Slovní druhy. Výcvik v určování slovních druhů (prohlubování učiva z 3. ročníku)
b) Podstatná jména. Pád, číslo a rod (prohlubování učiva z 3. ročníku).
Vzory podstatných jmen. Zařazování podstatných jmen k jednotlivým vzorům. Soustava pravidelného skloňování podstatných jmen podle všech vzorů rodu středního, ženského a mužského životného i neživotného, výcvik v užívání spisovných tvarů podstatných jmen a ve správném psaní jejich koncovek.
c) Slovesa. Neurčitek (infinitiv) jako základní slovesný tvar; slovesná osoba, číslo a čas; časování sloves v přítomném a minulém čase oznamovacího způsobu (prohlubování učiva z 3. ročníku).
Slovesný způsob. Soustava spisovaných tvarů rozkazovacího a podmiňovacího způsobu, výcvik v jejich určování a správném užívání.
4. Skladba
a) Věta jednoduchá. Základní skladebná dvojice (prohlubování učiva z 3. ročníku). Ostatní skladební dvojice, rozlišování členu řídícího a závislého. Základní větné členy – podnět a přísudek.
Rozlišování podmětu holého, rozvitého, několikanásobného a nevyjádřeného.
Seznámení se shodou přísudku s podmětem, počátky výcviku v správném psaní koncovek příčestí minulého.
b) Souvětí. Poznávací stavby nesložitých souvětí a počátky výcviku v správném kladení interpunkčních znamének; spojování daných vět v souvětí (s různými spojovacími výrazy).
c) Řeč přímá a řeč nepřímá. Rozlišování řeči přímé a věty uvozovací. Převádění řeči přímé v řeč nepřímou a naopak.
5. Závěrečné shrnutí
Poznámka
Opakování učiva o psaní i,y po obojetných souhláskách uvnitř slov je v rámci tematického celku. Nauka o slově zařazeno na začátek školního roku (probírá se přibližně v říjnu). Ve výcviku správného psaní i,y po obojetných souhláskách uvnitř slova se však pokračuje po celý rok. Učivo o shodě příčestí s podmětem ve 4. ročníku představuje počátek tohoto tematického celku. Těžiště učiva o shodě je v 5. ročníku. Z tohoto hlediska je třeba přistupovat k výběru cvičení v současné učebnici.
PSANÍ
(Obsah učiva zpracován na 1 vyučovací hodinu týdně)
Přehled tematických celků
1. Písemné formy společenského styku
2. Písemné formy úředního styku
3. Kultura písemného vyjadřování
Obsah tematických celků
1. Písemné formy společenského styku
Opakování psaní adres, pohlednic a blahopřání při různých příležitostech a korespondenčního lístku se zaměřením na správné, účelné a vhodné rozvržení prostoru pro stanovenou písemnost.
Psaní dopisů s jednoduchým obsahem (pozvání, oznámení). Dodržování základní formální úpravy dopisů, úhlednost a čitelnost písemného projevu.
Psaní do různých druhů lineatur a psaní bez linek.
2. Písemné formy úředního styku
Vyplňování tiskopisů, poštovní tiskopisy, telegram. Inzerát, sestavení, podání, odpověď na inzerát. Jednoduchá objednávka. Přihláška do soutěže, přijetí do dětské (sportovní) organizace apod. Písemné vyjádření vzkazu, informace.
3. Kultura písemného vyjadřování
Stručné zápisy z čteného jednoduchého učebního textu, jejich účelnost, stručnost a čitelnost. Vedení učebních poznámek a zápisů v sešitech. Výpisy údajů ze slovníku. Stručný písemný popis postupu děje podle série obrázků, popis činnosti, místnosti, zvířete, rostliny.
SLOHOVÝ VÝCVIK
(Obsah učiva zpracován na 1 vyučovací hodinu týdně)
1. Stylizace a kompozice
a) Stylizace: výběr výstižných výrazů, rozlišování jazykových prostředků spisovných a nespisovných, stylistické využívání citově zabarvených slov, správný pořádek slov ve světě, užívání vhodných spojovacích výrazů, využívání přímé řeči.
b) Kompozice: základní členění jazykového projevu (i členění na odstavce), samostatné vyjádření nadpisu, sestavování jednoduché osnovy.
2. Výcvik v souvislých jazykových projevech
a) Reprodukce: synonymní obměny slov, slovních spojení a vět: sestavování osnovy přečteného (kolektivní prací třídy).
b) Vypravování: podstatné dějové složky, úvod a závěr vypravování. Práce podle jednoduché osnovy sestavené kolektivní prací třídy. (Ústně nebo písemně s ústní přípravou.)
c) Popis rostlin, zvířat, místnosti nebo krajiny, obrázků s dějovými prvky a vlastní činnosti, např. při matematice, tělesné výchově a pracovním vyučování. Práce podle kolektivně sestavené osnovy. (Ústně nebo písemně).
d) Formy společenského styku: jednoduché sdělení v dopise (úprava a náležitosti dopisu), sestavení jednoduchého telegramu, telefonický rozhovor.
ČTENÍ A LITERÁNÍ VÝCHOVA
(Obsah učiva je zpracován na 4 vyučovací hodiny týdně)
1. Čtení, jazyková výchova
Správné, uvědomělé a plynulé čtení přiměřeně náročných textů. Čtení s přirozenou intonací, správným přízvukem slovním a větným, členění věty podle smyslu (frázování), při výrazném čtení užití vhodné síly, výšky a barvy hlasu. Ovládnutí techniky čtení se stává předpokladem k výraznému čtení užití vhodné síly, výšky a barvy hlasu. Ovládnutí techniky čtení se stává předpokladem k výraznému čtení uměleckých textů (včetně knih) a ke studijnímu čtení textů naukových. Produktivní pro většinu je i čtení tiché.
Jazyková výchova: upevnění návyků správného dýchání, znělého hlasu, pečlivé a správné artikulace, spisovné výslovnosti, jejich uplatnění při čtení a mluvených projevech.
Další rozšíření slovní zásoby; volby vhodného výrazu, významného odstínu, přirovnání; výstižnost vyjádření o zážitcích z četby; tvořivá reprodukce textu (s uplatněním synonym); sestavení osnovy z přečteného textu (uměleckého i naukového).
2. Literární výchova
Literární činnost
Výrazné čtení ukázek z čítance, výrazné čtení časopisů a knih. Tiché čtení naukových i beletristických textů; poslech nahrávek a rozhlasových pořadů; hodnocení vztahu ilustrace a obsahu textu; výrazné vyprávění pohádky, povídky nebo pověsti; výrazný přednes básně nebo úryvku prózy; tvořivá účast na dramatizaci podle literární předlohy (pohádky, povídky nebo epické básně) nebo podle vlastního námětu; orientace v ději pohádek, povídek, pověstí a epických básní; členění děje na části, určení nedějových míst (popisů); vyprávění se zachováním časové a příčinné posloupnosti příběhu; dotváření začatého příběhu vyprávěním, dramatizací příp. i ilustrací; hodnocení postav literárního díla a určení jejich vzájemného vztahu; hlavní myšlenka krátkého literárního díla nebo ukázky; vztah mezi názvem (titulem) a obsahem textu; rytmus básní, určení rýmů; odlišení verše od prózy; veršovaná poezie, poetická próza.
Pojmy
Porozumění pojmům a výrazům při praktické činnosti: přirovnání, zosobnění, jednoduché obrazné pojmenování; bajka, uměleckonaučný článek (kniha); dramatizace; řeč autora, řeč postav; próza, poezie (rozdíl na základě zkušenosti, příkladu), literatura; autor; slovník, encyklopedie.
Charakteristika textů
1. Naukové texty
Naukové texty v čítance (pracuje s nimi v hodinách čtení a literární výchovy); texty v učebnicích předmětů a disciplín, které jsou součástí učebního plánu 1. stupně základní školy v příslušném ročníku (pročítají se v souvislosti s učivem dané disciplíny); další vhodná nauková literatura v rámci doplňkové četby.
2. Dětská periodika
Beletristické a naukové texty různého žánrového zaměření.
3. Čítankové texty (modelový výčet)
Poezie: J. Kainar, Nevídáno, neslýcháno; J. Noha, Cesta do Veselí; J. Brukner, Klíč od království; M. Černík, Neplašte nám švestky.
Povídky a romány ze života dětí: V. Řezáč, Kluci hurá za ním; J. Foglar, Hoši od Bobří řeky; D. Alonsová, Údolí barevného ptáčka; E. Unnerstadová, Prázdniny u babičy.
Povídky a dobrodružné romány: D. Defoe – J. V. Pleva, Robinson Cursoe; J. London, Bílý tesák; K. May, Syn lovce medvědů; E. T. Seton, Rolf zálesák.
Moderní pohádky a pohádková dobrodružství: J. Lada, Bubáci a hastrmani; V. Vančura, Kubula a Kuba Kubikula; K. Čapek, Devatero pohádek; V. Čtvrtek, Rumcajs, Cipísek, Manka.
Pověsti a historické povídky: E. Petiška, Čtení o hradech; E. Štorch, Lovci mamutů.
Bajky a povídky ze života zvířat: I. Olbracht, O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách; Ezpovy bajky; E. T. Seton, Moji známí z divočiny.
Uměleckonaučná literatura: I. Hurník, Struny, klapky, paličky; F. Branald, Dědeček automobil
4. Společná četba (modelový výčet)
- J. Brukner, Pojďte s námi za obrazy; M. Černík, Neplašte nám švestky; J. Žáček, Kolik věží má Praha
- E. Petiška, Čtení o hradech nebo Řecké báje a pověsti; E. Štorch, Bronzový poklad nebo Osada havranů
- D. Defoe – J. V. Pleva, Robinson Crusoe; E. T. Seton, Rolf zálesák; J. Foglar, Chata v Jezerní kotlině
