Článek
9. ROČNÍK
spisovné a nespisovné prostředky fonetické, morfologické a lexikální roviny jazyka a jejich využití; dialekty a etnolekty a jejich charakteristické jazykové prostředky
zhodnocení psaného nebo mluveného projevu z hlediska jeho skladby, rozpoznání odchylky od větné stavby a návrh vhodnější formulace
zhodnocení písemného projevu na základě osvojených schopností a dovedností podle zadání; funkční písemný projev a jeho zhodnocení; komplexní písemný projev z hlediska formálního i obsahového v psané podobě i v digitálním prostředí
posouzení nároků společnosti na jazykovou vybavenost jednotlivce (uplatnitelnost na trhu práce a požadavky ze strany zaměstnavatelů, jazykové zkoušky a Evropské jazykové portfolio); vliv jazykových a komunikačních znalostí a dovedností na budoucí profesi; role jazyka při prezentaci sebe sama a při vytváření vztahů (v mluveném i psaném projevu); využívání jazykových a komunikačních znalostí a dovedností (elektronická komunikace, diskuse, prezentace)
informace z prvků typických pro online prostředí (multimediální obsah z e-knih, podcastů, audioknih, sociálních sítí…) a jejich interpretace; zpracování informací do jiného zobrazení (graf, infografika, myšlenková mapa, obrázek generovaný AI); v jakém případě je vhodné využít umělou inteligenci pro získání nebo zpracování informací
odkazování na zdroje informací (např. s pomocí citačních generátorů), zohledňování autorských práva obrázků, videí a hudby; sdílení nebo prezentuje informace s ohledem na situaci a na posluchače nebo čtenáře; které informace jsou pro sdílení vhodné a které ne
uplatnění vhodných etických postupů podle svých schopností pro prostředí a adresáta (respektující komunikace, oslovení, nepoužívání argumentačních faulů, stereotypy, generalizování ad.); správné a přehledné rozvíjení myšlenky s ohledem na účel textu; správné propojování textu prostředky nadvětného spojování; uspořádání úryvků tak, aby sestavený text dával smysl a aby byla dodržena textová návaznost; vytvoření náročnějšího slohového útvaru podle zadání (esej, výklad, líčení ad.)
rychlé pročítání (skenování) texu s cílem rychle vyhledat informaci, popřípadě posoudit, zda bude použitelná; volba vhodného způsobu čtení podle účelu svého čtení (hluboké čtení, rychlé čtení); zběžné prohlížení i rozsáhlejších textů kvůli získání všeobecného přehledu (skimming); využívání orientačních prvků a pokročilejších vyhledávacích nástrojů; orientace ve složených komunikátech a v nelineárním textu; vědomé používání základních strategií porozumění textu (sledování vlastního porozumění, předvídání, hledání souvislostí, vizualizace, kladení otázek); odhalení záměru autora a možného adresáta; využívání nákresů, myšlenkových map, značek, poznámek na okrajích k usnadnění pochopení; porozumění textu na základě získaných informací a využitých strategií, vyvození nepřímo sdělených informací a schopnost text interpretovat
rozlišení typů manipulace – například sugesce, přesvědčování, propaganda, brainwashing; rozlišení a vyhledávání prostředků manipulace – psychologické, jazykové, audiovizuální; rozlišení, které jazykové prostředky a jak jsou využívány v reklamních sděleních; využívání poznatků o praktikách manipulátorů kvůli obraně proti manipulaci
schopnost vysvětlit rozdíl mezi neuměleckými a uměleckými texty a shody v recepci uměleckého textu (díla) a děl z jiných druhů umění; schopnost obojí ukázat na konkrétních uměleckých textech (dílech); výběr uměleckých textů (uměleckých děl se slovesnými prvky) podle svého zájmu a rozšiřování svého čtenářského (diváckého…) portfolia a záběru; neomezování při výběru na díla určená pro děti či dospívající; stávání se zkušeným a poučeným čtenářem; popis stěžejních obsahově-formálních prvků textu (díla); vyjádření svého prožitku z uměleckého textu, jeho divadelního nebo audiovizuálního zpracování apod., uvědomělé hledání souvislostí mezi dílem a vlastními čtenářskými a diváckými zkušenostmi; sdílení svých čtenářských (posluchačských, diváckých) prožitků s prožitky ostatních a předjímání a současně přijímání jejich možné rozdílnosti; kultivované vyjadřování v diskusi
využívání relativně uceleného systému literárních poznatků (zejména termínů) a dalších poznatků z oblasti umění při interpretaci textu (díla); popisu a vysvětlování obsahově-formálních prvků textu (díla) a vysvětlování, jakou v něm mají funkci; vysvětlování motivace, jednání a prožívání postav a uvažování nad jejich důsledky; objasňování autorského záměru; posuzování a srovnávání různých podání textu (recitace, četba); promýšlení, jaká forma podání by umocnila estetickou působivost textu (díla); nacházení základních shod a rozdílů různých literárních zpracování téže látky, popřípadě zpracování látky v literárním díle a v dalších dílech se slovesnými prvky (divadlo, film, komiks aj.); nacházení nejrůznějších souvislostí (tematické, žánrové, jazykové…) mezi uměleckým textem (dílem) a dalšími texty (díly); vyhledávání (sám či s dopomocí) pro dílo podstatných informací kontextového rázu (biografické, literární, umělecké, kulturněhistorické) v souvislosti s interpretací
doplnění, přetváření, dotváření uměleckého textu podle zadání či spontánně, vytváření umělecky zaměřeného textu; propojování různých druhů umění (komiks, dramatická etuda, audio a audiovizuální tvorba aj.); uvědomování si souvislosti mezi uměleckým textem a vlastními životními nebo čtenářskými zkušenostmi a praktické zvládnutí nejrůznějších forem a technik práce s textem; rozvíjení vyjadřovacích schopností a stylistické dovednosti žáka a schopnosti prezentovat (přečíst, přednést) umělecký text tak, aby byla umocněna jeho estetická působivost; promýšlení potenciálního estetického účinků svých textů (děl) a propojování různých druhů umění (komiks, dramatická etuda, audio a audiovizuální tvorba aj.); využívání širokého rejstříku literárních znalostí a znalostí z oblasti umění obecně při realizaci vlastních kreativních aktivit; cílené rozvíjení svých estetických zájmů a preferencí, schopnost je popsat a reflektovat
Zdroj:
