Článek
užívání jazykových prostředků vzhledem ke komunikačnímu záměru a komunikační situaci; spisovné a nespisovné prostředky fonetické, morfologické a lexikální roviny jazyka a jejich využití
tvary podle zadaných tvaroslovných kategorií; tvary slov přejatých; užívání slovních tvarů v souladu s komunikačním záměrem; užívání tvarů neohebných slov, včetně částic
určování původu slov s pomocí slovníku; nahrazování přejatých slov slovy domácího původu s pomocí slovníku; funkční využití nepřímých pojmenování, například v oblasti frazeologie a publicistiky
spojení vět do souvětí a rozdělování složitých souvětí do jednodušších větných celků, obměňování slovosledu v souladu s vlastním komunikačním záměrem; aplikace pravidel syntaktického pravopisu ve vztahu k větným členům, větám jednoduchým, souvětím i celému textu
využívání kritérií hodnocení pravopisu – zvládám, zlepšuji se, nezvládám; vyhledávání zadaného slova, ověření jeho významu a pravopisné podoby a využití těchto dovednosti ve svých písemných projevech
využití sebehodnocení a zpětné vazby, návrh následných kroků ke zlepšení dílčích výsledků učení; návrhy možností, jak lze dále rozvíjet nabyté jazykové schopnosti
využívání automatické kontroly pravopisu, popř. jiné aplikace, při psaní vlastního textu; tvorba e-mailu nebo jiného elektronického sdělení
způsob, jakým nás ovlivňují vyhledávací algoritmy, popř. způsob prezentování informací (např. citově zabarvená slova, titulky, výběr a pořadí zpráv); vnímání informací, ukládání získaných informace (písemně, do textového editoru, do připravované prezentace); odkazy na zdroje informací, např. názvem zdroje a odkazem; prezentování získaných informací
volení a uplatnění vhodných etických a funkčních postupů pro danou komunikační sféru (styl), záměr a adresáta (argumentace na základě vhodných zdrojů, oslovení, vykání, rozloučení, naslouchání); diskuse o variantách komunikačních výpovědí, které jsou již žákovi známé (otázka, výzva, oznámení atd.) a jejich roztřídění pomocí charakteristických znaků; analýza obsahu a jazykových prostředků a jejich porovnání se záměrem komunikační výpovědi
rozlišení jednotlivých komunikačních sfér a přizpůsobení volby jazykových prostředků; vytvoření slohového útvaru podle svých schopností a zadání učitele, který je kompozičně a věcně správně
využívání různých forem písemných záznamů (např. myšlenkových map), sledování porozumění textu a pokoušení objasnit části textu, které žákovi nejsou srozumitelné, kladení různě složitých otázek a hledání na ně v textech odpovědi, předvídání pokračování textu (beletristického i naučného), popis své představy plynoucí z přečteného, hledání a nalézání souvislosti mezi různými texty i vlastními zkušenostmi, odhalování jednoduché skryté informace
rozlišení situací, kde se setkáváme s manipulací; běžná komunikace, mediální komunikace, marketing, reklama
sdílení svých čtenářských (posluchačských, diváckých) prožitků s prožitky ostatních a přijímání jejich možné rozdílnosti; kultivované vyjadřování v diskusi; spontánní osvojení literárních pojmů, popř. pojmů z oblasti umění v souvislosti s četbou a aktivitami vztahujícími se k uměleckým textům, v návaznosti na stávající znalosti žáka a využívání těchto pojmů k popisu uměleckého textu a také k jeho porozumění
posuzování a srovnávání různého podání textu (recitace, četba); vyhledávání (sám či s dopomocí) základních informací kontextového rázu (biografické, literární, umělecké, kulturněhistorické) v souvislosti s interpretací; vyhledávání (sám či s dopomocí) pro dílo podstatných informací kontextového rázu (biografické, literární, umělecké, kulturněhistorické); upevňování pozitivního postoje ke čtení, k literatuře a umění
rozvíjení schopnosti prezentovat (přečíst, přednést) umělecký text tak, aby byla umocněna jeho estetickou působivost; spontánní osvojování literárních pojmů a dalších pojmů z oblasti umění a rozšiřování svých znalosti o umění; jejich využívání k porozumění uměleckému textu a k jeho vytváření; považování rozvíjení estetických zájmů za nezbytnou součást životních aktivit žáka
Zdroj:
