Článek
10. díl - dokumenty
Problém je jiný. Dokument testuje především hypotézy autorů revize. To je patrné téměř ve všech tematických blocích. Struktura dotazníku není neutrální. Dotazník se nezajímá o otázky typu: Jaké jsou silné a slabé stránky návrhu RVP, ale spíše Do jaké míry respondenti potvrzují předpoklady, na nichž je revize postavena? To je podstatný rozdíl.
Lze rekonstruovat několik implicitních hypotéz autorů
Hypotéza 1: Redukce učiva je přínosem.
Otázky se neptají, zda má být učivo redukováno, ale například: je redukce patrná, není redukce příliš velká, je vytvořen prostor pro kompetence.
Alternativní hypotéza: učivo může vést k lepším znalostem jako mostu ke kompetencím, se vůbec netestuje.
Hypotéza 2: Klíčové kompetence mají být hlavním organizačním principem kurikula.
Otázky ověřují například, zda je jim věnován dostatek prostoru, zda jsou dobře vysvětleny, zda jsou propojeny. Není položena otázka, zda mají být vůbec centrálním organizačním principem?
Hypotéza 3: Propojování vzdělávacích oblastí je žádoucí.
Dotazník zkoumá, zda jsou oblasti dostatečně propojeny, zda jsou vazby patrné. Nezkoumá opačnou možnost: má být výuka více disciplinární a méně integrovaná? Jak se to případně daří v praxi?
Hypotéza 4: Individualizace je pozitivní.
Ptá se například, zda RVP vytváří dostatek prostoru pro individualizaci, alternativní metody, rozvoj každého žáka. Neexistuje otázka: nepovede větší individualizace ke ztrátě společného základu?
Hypotéza 5: Klima školy má být významnou součástí RVP.
Otázky zkoumají důvěru, bezpečné prostředí, wellbeing, odpovědnost za učení. Není zde otázka, zda tyto oblasti mají být součástí národního kurikula, nebo zda patří spíše do školní kultury než do RVP.
Hypotéza 6: Hodnocení má být více formativní.
Dotazník se ptá na práci s chybou, zpětnou vazbu, sledování pokroku. Neověřuje, zda respondenti považují tento směr za správný.
První problém: Ve výzkumu chybí skutečně alternativní otázky. Například namísto otázky: Je pojem gramotnost dostatečně vysvětlen? by zde mohla být otázka: Má být gramotnost samostatnou organizační kategorií kurikula?
Namísto: Je dostatek prostoru pro kompetence? by mělo mohlo zaznít: Měly by být klíčové kompetence hlavním organizačním principem RVP?
Namísto: Je redukce patrná? mohla být otázka: Souhlasíte s redukcí učiva?
Proto Veřejná konzultace RVP testuje implementaci, nikoli koncepci. Otázky většinou nezkoumají, zda je zvolená filozofie správná. Zkoumají, zda je navržená filozofie dostatečně dobře realizována.
Autoři kurikulum organizují kolem kompetencí a sugerují tím zlepšení výuky. Jak jsme již popsali, jedná se o klíčovou hypotézu, na které stojí a padá filosofie RVP. Proto je položená otázka: Jsou kompetence dostatečně rozpracovány? Neptají se: můžete z praxe potvrdit, že větší důraz na kompetence skutečně vede k lepším výsledkům učení?
Autoři předpokládají, že propojení oblastí také povede k zlepšení výuky. Proto se ptají: je propojení dostatečně patrné? Neptají se již: daří se v praxi realizovat interdisciplinární projekty? Jsou vhodnější než projekty v rámci výuky daného předmětu?
Z hlediska psychometrie nejsou otázky vyloženě sugestivní ani manipulativní. Respondent může souhlasit i nesouhlasit a dokument korektně prezentuje rozložení odpovědí. Z hlediska koncepční vyváženosti však dotazník vyvážený není. Je vystavěn na předpokladech Strategie 2030+ a předchozích variantách RVP, tyto předpoklady operacionalizuje ad absurdum. Jen výjimečně nabízí respondentovi možnost zpochybnit samotné výchozí paradigma.
Druhý problém: Organizovat kurikulum na základě kompetencí, a tak vytvářet tzv. kompetenční kurikulum a sugerovat tím inovativní výuku, je špatný předpoklad. Jedná se skutečně o vyvrácenou hypotézu. Hypotézu, kterou kvůli své komplexnosti nebyla nikdy testovatelná, a bylo nutné jen čekat na dobu, kdy ji čas sám vyvrátí. Uvidíme, jak rychle bude ČR schopná přenastavit svůj vzdělávací kompas. Jak jsme již ukázali, současné strategické dokumenty OECD už ukazují jiným směrem a vrací pozornost k obsahu předmětů, k samostatným disciplínám s jejich tradičními didaktickými tradicemi.
Jinými slovy, dotazník veřejné konzultace RVP testoval kvalitu implementace zvolené koncepce, netestoval oprávněnost této koncepce jako takové. A už vůbec ne úspěšnou komunikaci dané koncepce směrem k veřejnosti.
Z metodologického hlediska může jít o legitimní zpětnou vazbu k připravenému návrhu, nikoliv jako argument potvrzující úspěšnou implementaci Strategie 2030+ prostřednictvím revize RVP ZV.
Zdroj:
