Článek
9. díl - perspektivy
To neznamená, že je Strategie 2030+ chybná, ale že je do značné míry založena na paradigmatu, které mezinárodní organizace jako např. OECD mezitím začaly korigovat. Následující analýza ukazuje tento posun a zároveň ukazuje, v čem je současná Strategie 2030+ jako dokument druhé kompetenční vlny zastaralá.
Česká Strategie 2030+ vznikala v letech 2018–2020, tedy právě v době, kdy byla dokončována OECD Learning Compass 2030. Její jazyk je však zřetelně zakotven ve slovníku předchozích dvaceti let.
Již samotná vize dokumentu říká, že cílem vzdělávání je „jedinec vybavený základními a nepostradatelnými kompetencemi“, který dokáže využít svůj potenciál v dynamicky se měnícím světě. Oba hlavní strategické cíle staví na rozvoji kompetencí a na rozvoji potenciálu každého jednotlivce.
Také první strategický cíl formuluje hlavní směr jednoznačně: „Zaměřit vzdělávání více na získávání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život.“ Stejný důraz se opakuje v celé strategii.
Znalosti jsou chápány převážně instrumentálně
Strategie nepopírá význam znalostí; naopak opakovaně používá formulaci znalosti, dovednosti a postoje. Rozhodující však je jejich funkce. Například v úvodu se uvádí: vzdělávání má poskytovat znalosti, dovednosti a postoje využitelné v osobním, občanském i profesním životě. Jinými slovy: znalosti nejsou cílem, ale prostředkem. To přesně odpovídá pokračujícímu instrumentálnímu pojetí znalostí.
Kompetence jsou stále hlavním organizačním principem
Ve Strategii se opakovaně objevují formulace: kompetenční pojetí kurikula, rozvoj klíčových kompetencí, inovace metod, hlubší porozumění, využití znalostí, aplikace, kreativita, spolupráce, řešení problémů. Například Strategie výslovně uvádí: „Komplexní modernizace vzdělávání předpokládá přijetí kompetenčního pojetí vzdělávání žáků.“ To je typický jazyk DeSeCo.
Learning Compass 2030
Současný dokument OECD však používá již jinou architekturu. Neříká: kompetence + dovednosti. Říká, že existují čtyři druhy znalostí: disciplinary knowledge, interdisciplinary knowledge, epistemic knowledge a procedural knowledge, a teprve na nich staví kompetence. To je velmi podstatný rozdíl.
Ve Strategii 2030+ kompetence organizují znalosti; v Learning Compass 2030 znalosti organizují kompetence. To není slovní hříčka, ale úplně jiná kurikulární logika, která staví české RVP vzhůru nohama a otevírá cestu k učebním osnovám.
Např.: Strategie 2030+ píše, že učitel nemá soustřeďovat svou pozornost na obsahovou znalost předmětů, ale na hlubší porozumění, spolupráci a praktickou aplikaci.
Learning Compass naproti tomu říká, že žák musí nejprve získat odborné znalosti, potom teprve je schopný je propojovat s ostatními typy poznání, a teprve poté přichází kompetence.
Chybí předměty
To je podle mého názoru největší rozdíl. Ve Strategii 2030+ se neobjevuje pojem odborné znalosti prakticky vůbec. Objevují se gramotnosti, kompetence, klíčové kompetence, potenciál, inovace, ale nikoli předměty ve smyslu Learning Compass.To je zásadní rozdíl.
Potenciál dítěte
Velmi zajímavá je ještě jedna paralela. Strategie 2030+ používá opakovaně formulaci, že má být maximální rozvíjen potenciál každého dítěte. Právě tuto formulaci kritizuje Andersen (viz předchozí články). Podle něj dnešní kurikulární dokumenty stále méně popisují, co se má dítě naučit, a stále více jaký potenciál má rozvíjet, což představuje proměnu samotné sémantiky vzdělávání.
Redukce učiva
Strategie 2030+ upozorňuje, že učivo je příliš rozsáhlé, a navrhuje jeho redukci. Současně ale nikde systematicky nevysvětluje, podle jakého epistemologického kritéria má být obsah redukován. Learning Compass 2030 již dává odpověď: základem mají být odborné znalosti daných předmětů.
České slepé následování
Právě zde podle mého názoru vzniká největší paradox. Česká Strategie 2030+ vznikala ve chvíli, kdy OECD sama začínala svůj dosavadní kompetenční diskurz korigovat. Přesto český dokument převzal téměř celý jazyk předchozí etapy: kompetence, potenciál, flexibilita, adaptabilita, inovace, inkluze, celoživotní učení, zatímco nový důraz OECD je již na odborné znalosti, základní vědomosti a na explicitní strukturu poznání. Nic z toho v české Strategii 2030+ nenacházíme.
V tomto smyslu lze říci, že česká vzdělávací politika do značné míry institucionalizovala kompetenční paradigma právě ve chvíli, kdy se mezinárodní debata začala posouvat směrem k jeho revizi.
Při pohledu z perspektivy současných dokumentů OECD lze Strategii vzdělávací politiky ČR 2030+ interpretovat jako dokument minulého, přechodového období. Na jedné straně správně upozorňuje na potřebu hlubšího porozumění. Na druhé straně však její základní sémantika zůstává zakotvena v paradigmatu kompetencí, flexibility a adaptability, které dominovalo doporučením OECD od konce 90. let do přibližně roku 2018.
Novější dokumenty OECD již vytvářejí odlišnou architekturu kurikula: kompetence nejsou výchozím bodem, ale výsledkem systematického rozvoje odborných (předmětových) znalsotí, dále znalostí interdisciplinárních, epistemických a procedurálních, což jsou pojmy, které se v českých kurikulárních dokumentech nevyskytují.
Právě tento posun představuje jednu z nejvýznamnějších změn současné mezinárodní kurikulární politiky a zároveň ukazuje, že česká Strategie 2030+ je v některých ohledech více odrazem předchozí etapy doporučení OECD než jejich nejnovějšího vývoje.
Zdroj:
https://msmt.gov.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/strategie-2030
