Hlavní obsah

Glosa 17. Hausner vs. Hájek: vytrvalost, cílevědomost, pečlivost, systematičnost a pracovitost

Foto: Jiri Bochez / GPT

Diskuse pod článkem Milana Hausnera Zahrada českého kurikula odhaluje základní problém současné kurikulární reformy: záměnu deklarovaných vzdělávacích cílů za jejich skutečnou operacionalizaci a naplňování.

Článek

Do diskuse k článku Zahrada českého kurikula vstoupil Mgr. Petr Hájek, učitel základní školy, lektor Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a spolupracovník NPI ČR, který se podílel na revizi RVP ZV v oblasti Člověk a společnost. Jeho profesní zapojení do reformy je důležité: nevystupuje pouze jako uživatel kurikula, ale také jako jeho spolutvůrce a propagátor.

Hájek správně upozorňuje, že wellbeing a resilience nejsou protiklady a že revidovaný RVP ZV rozvoj seberegulace a odolnosti výslovně obsahuje. Dokládá to konkrétními očekávanými výsledky učení:

KKU-USU-000-ZV9-001: „Řídí vlastní procesy učení.“

KKU-SMU-000-ZV9-001: „Uvědomuje si důležitost celoživotního charakteru učení.“

KOS-ODO-000-ZV9-001: „Rozvíjí vlastní psychickou a fyzickou odolnost.“

Tím ovšem dokazuje pouze to, že uvedené cíle jsou v dokumentu deklarovány. Nedokazuje, že jsou dostatečně operacionalizovány.

Právě zde spočívá zásadní slabina jeho argumentace. Kurikulum totiž nemá pouze pojmenovávat žádoucí vlastnosti a schopnosti žáka. Musí také stanovit, prostřednictvím jakého vzdělávacího obsahu, v jaké posloupnosti, na jaké úrovni a podle jakých kritérií mají být tyto výsledky dosaženy a ověřovány.

Co konkrétně znamená, že žák „řídí vlastní procesy učení“? Má si pravidelně zapisovat domácí úkoly, plánovat přípravu, samostatně procvičovat učivo, kontrolovat chyby a dlouhodobě pracovat na obtížnějších úlohách? Jaká úroveň těchto schopností se očekává ve třetím, pátém nebo devátém ročníku? Jak se ověří, že si je skutečně osvojil?

Ani samotný kód OVU, ani název OVU na tyto otázky neodpovídá. Neurčuje závaznou posloupnost činností ani konkrétní kritéria zvládnutí. Přítomnost obecného výsledku učení navíc nezaručuje, že bude odpovídající požadavek systematicky naplňován v jednotlivých předmětech.

Josef Soukal proto oprávněně upozorňuje na nedostatečnou explicitnost požadavků na vytrvalost, cílevědomost, pečlivost, systematičnost a pracovitost. Jeho námitka nespočívá v tom, že by se příbuzné pojmy v RVP vůbec nevyskytovaly, ale v tom, že jejich abstraktní formulace neposkytují učitelům dostatečně konkrétní vodítko pro výuku.

Podobně je třeba rozlišovat mezi odborným pojetím wellbeingu a jeho skutečnou realizací. Hájek má pravdu, že bezpečné prostředí nemusí oslabovat odolnost. Hausner však upozorňuje na riziko, že v praxi může být důraz na okamžitou pohodu žáků upřednostňován před vytrvalostí, náročností a překonáváním neúspěchu. Takové tvrzení vyžaduje empirické ověření, nelze je však vyvrátit pouhým odkazem na správnou definici wellbeingu.

Základní problém kompetenčního kurikula tak nespočívá v absenci žádoucích cílů, ale v nedostatečně vymezeném mechanismu jejich dosažení. RVP deklaruje, co má žák umět, ale u řady průřezových kompetencí ponechává zásadní otázky jejich konkretizace, návaznosti a ověřování na školách.

Neznamená to, že každá vzdělávací činnost musí být centrálně předepsána. Znamená to však, že bez dostatečně určitých standardů nelze z pouhé existence OVU vyvozovat záruku srovnatelných vzdělávacích výsledků.

Od člověka, který se podílí na tvorbě a implementaci RVP, proto nelze očekávat pouze schopnost doložit, kde je příslušná kompetence napsána. Podstatnější je vysvětlit, jakým mechanismem kurikulum zajišťuje její skutečné osvojení. To v podstatě neudělal - při popisu své vyučovací praxe, nic z obhajované terminologie nepoužil, a popsal svým způsobem tradiční vyučovací metody.

Eva Adamová jeho skutečné vyučovací metody (ne ty deklarované slovníkem RVP) popsala takto: A v tom, že pan Hájek je poněkud mimo realitu mne utvrzuje to, že v matematice pracuje s jasnými pravidly a rutinami, a to až tak, že písemky píše vždy ve stejný den v týdnu. Proboha proč? Písemku je potřeba napsat v okamžiku, kdy je probrán a řádně procvičen určitý celek učiva, a ne že si to rozseknu na sílu napsanou písemkou, kterou tam nacpu jen kvůli rutině. A určitě je zaručeně nutné na začátku každé hodiny hrát hru. Jo, a bez portfolia proboha ani krok. Jestli tedy takovíto lidé učí didaktiku na pajdácích, tak už se nedivím tomu, že k nám na praxe přicházejí studenti, kteří jsou rovněž úplně mimo realitu pořádné výuky matematiky, a totéž musím bohužel říci i o čerstvých absolventech. Bohužel na to narážím právě u studentů z MUNI. Tak teď alespoň vím proč.

Kurikulum není operacionalizováno tím, že přiřadíme žádoucím výsledkům alfanumerické kódy. Je operacionalizováno teprve tehdy, když stanovíme konkrétní obsah, postup, úroveň zvládnutí a způsob ověření.

Dokud toto rozlišení nebude respektováno, bude obhajoba kompetenčního kurikula stále narážet na stejný problém: zaměňování toho, co je v dokumentu napsáno, za to, co se žáci skutečně naučili.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz