Článek
Prvním principem je, že schopnost učit se není obecnou dovedností, ale dovedností oborově specifickou. Tak například dovednost učit se nové věci v matematice či historii závisí na znalostech, které student v těchto oblastech již má. Druhým principem je poznatek, že schopnost učit se vysoce koreluje s obecnými znalostmi. (…)
Z druhého principu tedy vyplývá, že schopnost učení závisí na předchozích relevantních znalostech.
Třetí Hirschův postulát spočívá v tom, že nejlepším způsobem učení je učit se obecným principům a tyto principy potom ilustrovat na mnoha konkrétních příkladech. V matematice se například studenti nejdříve učí základnímu principu násobení a následně řeší sadu různých typů příkladů.
Konečně čtvrtý princip spočívá v poznatku, že široké vědění je nejlepším předpokladem pro hluboké znalosti. Hirsch argumentuje tím, že nejdříve si studenti musejí vytvořit znalost kontextu celé oblasti a teprve poté jsou mentálně připraveni na to, aby do tohoto celku včleňovali jednotlivé dílčí poznatky.
Pokud jsou Hirschovy postuláty správné, co z nich podle autora vyplývá? Za prvé je to potřeba vyhnout se falešné dichotomii mezi učením se dovednostem (kompetencím) a učením se znalostem. Skutečné porozumění není možné bez široké znalosti faktů. Na straně druhé samotné hromadění faktů k ničemu nevede a je ztrátou času. Podle Hirsche je tak třeba učit pestré škále oblastí (předmětů) a pěstovat ve studentech širokou „poznatkovou základnu“. (…)
Také Fadel et al.43 ve svém návrhu úpravy kurikula pro 21. století staví na představě znalostí ve tvaru T (obrázek 2). Tedy kultivaci jednotlivců, kteří jsou do jisté míry všestranní a mají široký rozhled, ale kteří mají zároveň hlubokou expertizu v některých oblastech. Zároveň argumentují, že jednotlivec si během svého života utvoří více specializací, a že tedy pro znázornění jeho dovedností by bylo přiléhavější písmeno „M“. (…)
Co z toho tedy vyplývá pro vzdělávací politiku? První implikace je evidentní: šířka vzdělávání je nezbytná. Je správné, pokud jsou děti seznamovány s velmi rozličnými oblastmi a zároveň zažívají pestrou škálu zkušeností. Vzdělávací obsah by se tedy neměl redukovat v tom smyslu, že se zaměříme jen na několik oblastí a ostatní necháme stranou. Spíše naopak.
V „záludném světě“, který dnešní děti a mladé lidi čeká, se jim budou nejvíce hodit rozmanité poznatky a zkušenosti. V tomto ohledu by skutečně mohl být vzdělávací obsah doplněn například o zkušenost s pohybem v přírodě, zkušenosti s dobrovolnickou prací atd. Pochopitelně pak ovšem vzniká otázka, zda tato šíře nebude na úkor hloubky. Vždyť čas ve škole je vždy omezený. A jak jsme uvedli výše, i hloubka je velmi důležitá.
Řešením je přeformulovat výše uvedenou maximu „méně je více“ na „méně stejného je více“. To znamená, že šířka poznání je důležitá, ale je ztrátou cenného času, pokud tato šíře nepodněcuje aktivní učení a nepřináší novou perspektivu pohledu na svět. Tak například seznámení s taxonomiemi živočichů a rostlin je důležité, protože taxonomie jsou důležitým myšlenkovým principem společnosti, ve které žijeme.
Má také smysl poznat určitou část taxonomie podrobněji, a pochopit tak její princip (například třídu savců a její postavení v celém systému klasifikace živočichů). Již ale nemá smysl, dle našeho názoru, za sebou popisně probírat všechny kmeny, podkmeny, třídy a podtřídy. Ne všichni budou s výše uvedeným souhlasit.
Obsah vzdělávání je nejen odbornou, ale také vysoce politickou záležitostí. Někdy mají diskuse nad tím, co se má a nemá ve školách učit, podobu až „kurikulární války“.[1] Úkolem odborníků na vzdělávání je hledat argumenty pro a proti různým úpravám kurikula a zároveň hledat co největší konsensus mezi učiteli, rodiči a širokou veřejností.
Předpokladem hledání konsensu je vyhnout se umělým dichotomiím, jako jsou „znalosti versus dovednosti“ nebo „šířka versus hloubka“. Je zcela jasné, že dnešní žáci a studenti budou potřebovat oboje. Méně jasné je to, jaká je optimální rovnováha mezi šířkou a hloubkou a jak ji najít.
//
Pozn. Prof. Veselý neodvozuje žádný závěr: Úkolem odborníků na vzdělávání je hledat argumenty pro a proti různým úpravám kurikula a zároveň hledat co největší konsensus mezi učiteli, rodiči a širokou veřejností.
Nicméně jeho odkaz na Hirsche je významný. V roce 1987 začal Hirsch v USA prosazovat to, co jsme my začali v roce 1989 opouštět. Po třiceti letech se lidé bojí vyslovit slovo osnovy … ale ano, zahraniční vývoj po třiceti lety na ně jednoznačně ukazuje.
//
Hirsch (americký literární teoretik, pedagog a emeritní profesor humanitních věd na Virginijské univerzitě) tvrdí, že k porozumění textu a k úspěšné komunikaci nestačí jen obecné čtenářské dovednosti, ale že děti potřebují znát konkrétní sdílený soubor informací, faktů, dějin a kulturních odkazů (vydal dokonce seznam zhruba 5 000 pojmů, které by každý vzdělaný člověk měl znát). Založil také neziskovou organizaci Core Knowledge Foundation, která prosazuje ucelené a na obsah zaměřené vzdělávací programy pro základní školy - tedy naše učební osnovy.
Zdroj:
[1] Joseph SMITH, „Discursive Dancing: Traditionalism and Social Realism in the 2013 English History Curriculum Wars“, British Journal of Educational Studies 65, č. 3 (2017), s. 307–329.
CitovánSborník PRÁCE SOUDOBÉ TRENDY & VÝZVY Jindřich Šrajer, Jakub Jinek (ed.), kapitola: BUDOUCNOST VZDĚLÁVÁNÍ V KONTEXTU SVĚTA PRÁCE Jak hluboké a široké má vzdělávání být? Arnošt Veselý, Michaela Veselá Hiekischová
https://www.socialninauka.cz/file/3e0f79d5c1de5cda3e47f7b30afb0f21/3084/PRACE_Soudobe%20trendy%20a%20vyzvy_final.pdf?dl
