Článek
Pokud někdy čtete texty Marka Orko Váchy zjistíte, že se oblasti školství věnuje okrajově, a to přesto, že vyučuje na gymnáziu i na lékařské fakultě. Co se týká výuky střední škole, lze vyčíst kritiku takové výuky biologie, při níž se žáci naučí množství faktů, složí test, ale nedokážou získané poznatky propojit. Neodmítá biologické znalosti jako takové. Zdůrazňuje však, že výuka má rozvíjet vědecké myšlení, schopnost rozlišovat pravdivá a nepravdivá tvrzení a úžas nad přírodou. A zároveň je jeden z mála, který pojmenovává odlišné epistemické východiska mezi biologií a vírou.
1. Učíme biologii, ale neučíme žáky myslet
Nejvýrazněji se k tomu vyjádřil v rozhovoru pro slovenský Denník N v srpnu 2024. Popisuje setkání s gymnazistkou, která jej přesvědčovala, že existují lidé schopní žít pouze ze sluneční energie (tzv. pránická výživa). Vácha si na tomto příkladu uvědomil, že studenti mohou absolvovat biologii, aniž by dokázali propojit její poznatky s realitou. Říká: Učíme je, aby obstáli v televizních soutěžích, ale neučíme je myslet. Jeho argument tedy nesměřuje proti biologii, ale proti oddělení školního poznání od schopnosti posuzovat skutečnost.
Na druhou stranu jsem sám kdysi poznal absolventa přírodovědecké fakulty, který pránickou výživu bral velmi vážně. Problém bude možná někde jinde; předpoklad, že někdo dostane informaci, nemusí znamenat, že ji aplikuje. Možná je často důležitější, co člověk hledá, a podle toho přijímá informace.
2. Biologie není soubor hotových odpovědí
V rozhovoru pro Český rozhlas z 15. ledna 2026 Vácha upozorňuje, že biologie je stále otevřenou vědou. Připomíná, že vědci podrobně prozkoumali jen omezený počet modelových organismů, zatímco velká část přírodního světa zůstává nepoznaná. Studenty proto vybízí k vlastnímu bádání. Smyslem biologického vzdělávání není pouze předat výsledky předchozího výzkumu, ale také ukázat, jak vědecké poznání vzniká a kde jsou jeho hranice.
3. Evoluce jako základ porozumění životu
Marek Orko Vácha ve svém článku Je pravda jedna, nebo dvojí? (2005) výslovně rozlišuje mezi empiricky doloženou evolucí a kreacionismem či inteligentním designem, které nepovažuje za přírodovědecké teorie. Z jeho argumentace vyplývá zásadní didaktický princip: ve výuce přírodopisu nelze vědeckou teorii a nevědecké přesvědčení prezentovat jako dvě epistemicky rovnocenné alternativy pouze proto, že jsou zastávány různými skupinami lidí. Pluralita názorů sama o sobě nezakládá rovnocennost jejich vědeckého zdůvodnění. Současně však Vácha upozorňuje, že hranice přírodovědeckého poznání nelze zaměňovat za hranice veškerého lidského poznání.
4. Přírodopis má také rozvíjet vztah k přírodě
Vácha chápe přírodu nejen jako předmět vědeckého zkoumání, ale také jako zdroj úžasu a etické odpovědnosti. V rozhovoru pro Ecoistu z roku 2021 zdůrazňuje, že přírodu nelze redukovat na zásobárnu surovin. Jeho pojetí biologického vzdělávání tak přesahuje znalost organismů a přírodních procesů směrem k ekologické odpovědnosti.
5. Sporem o znalostní a kompetenční kurikulum
Zde je potřeba rozlišovat mezi Váchovým výrokem a jeho možnou kurikulární interpretací.
Jsou znalosti důležité? Podle Váchy nepochybně ano. Často pracuje s odborným biologickým poznáním a jeho vysvětlováním. Znalosti však nestačí reprodukovat, žák by měl chápat jejich význam a důsledky. Žák se má učit myslet vědecky, a to zejména rozpoznávat nepravdivá tvrzení a chápat vědecké vysvětlení. Za zásadní považuje Vácha propojení biologie se životem.
Vácha požaduje biologii, která žáka naučí poznávat a rozumět světu, nikoli pouze odpovídat na testové otázky. To však samo o sobě nijak nepomáhá rozhodnout spor mezi znalostním a kompetenčním kurikulem. Samozřejmě, že dobře a systematicky pojatá výuka může být uskutečňována také prostřednictvím systematických předmětových osnov, pokud vedou od osvojení znalostí k jejich hlubšímu porozumění a použití.
Váchův argument neznamená, že náboženské přesvědčení je automaticky nepravdivé; znamená, že nevědecké tvrzení nelze v biologii vydávat za vědeckou alternativu. Právě v tomto rozlišení spočívá jeho význam pro didaktiku biologie a základní rozlišení epistemických rovin poznání.
Zbývá otázka, na které rovině poznání zkameněla současná revize RVP.
