Článek
Prof. Veselý je uváděn jako předseda externí expertní skupiny pro Strategii 2030+, kterou nyní MŠMT aktualizovalo dokumentem Priority pro oblast vzdělávání na roky 2026-2029+. Proto stojí za to, porovnat koncepci řízení vzdělávací politiky, kterou dokument prosazuje, s jeho dřívějšími postoji ke vzdělávacím standardům.
Dokument chce zavést důslednější řízení vzdělávací soustavy na základě výsledků, ale současně nepřiznává závazným obsahovým standardům ústřední postavení. Právě toto napětí si zaslouží samostatnou analýzu.
Arnošt Veselý a vzdělávací standardy: Od kritiky standardizace k řízení výsledků?
Pro interpretaci dokumentu Priority pro oblast vzdělávání na roky 2026–2029+ je zajímavé vrátit se k textu Arnošta Veselého Vzdělávací standardy: Správný krok špatným směrem aneb standardy nejsou standardizace, který vznikl v roce 2011 a následně byl publikován také v odborné literatuře. Nejprve je ovšem třeba opravit možné nedorozumění. Veselý nebyl odpůrcem vzdělávacích standardů jako takových. Kritizoval konkrétní podobu jejich přípravy v roce 2011, jejich nejasnou funkci, nedostatečné propojení s ostatními opatřeními a riziko, že se standardy zredukují na plošné testování. Dokonce výslovně uznával tři důležité funkce standardů: garantovat každému žákovi určitou úroveň vzdělání, vymezovat hranice autonomie škol a poskytovat žákům srozumitelné požadavky. V závěru považoval standardy a testování za nezbytné součásti promyšlené vzdělávací reformy. Na druhou stranu právě těmito argumenty (nepromyšlenost vzdělávací reformy) působil na zastavení zavedení standardů, které dodnes nejsou součástí vzdělávací soustavy (RVP/ŠVP), přestože jinak reforma proběhla. Že reforma není úspěšná, připouští současné dokumenty MŠMT.
Nelze tedy tvrdit, že by standardy Veselý odmítal v roce 2026. Na druhou stranu pokud uteklo patnáct let od roku 2011, je na místě se ptát, zda byly standardy již promyšleny, testovány a zavedeny do praxe. Tuto reflexi a případnou akci však v současném dokumentu Priority pro oblast vzdělávání 2026-2029+ nenajdeme. Opírá se o jiný článek prof. Veselého z roku 2021, který řeší střední článek vzdělávací soustavy; obsah výuky zůstává stále na okraji.
V roce 2011 Veselý upozorňoval, že stát musí nejprve přesně vymezit, jakou úroveň vzdělání chce garantovat, jak budou standardy používány, co se stane při jejich nesplnění a jaká podpora bude školám poskytována. Zároveň odmítal zaměňování standardů za standardizaci pedagogických postupů.
V roce 2026 ministerstvo přichází s propracovanější představou strategického řízení, institucionální podpory a evaluace; přichází tedy na řaud otázka standardizace řízení a pedagogických postupů. Přesto stále zůstává nevyřešena základní otázka, kterou Veselý formuloval již tehdy: jaký je vztah mezi státem garantovanými vzdělávacími požadavky, autonomií škol a ověřováním dosažených výsledků?
Dokument stanovuje ambiciózní cíle v matematické a čtenářské gramotnosti (šetření PISA apod.) a připravuje testování v uzlových bodech: V případě měření výsledků v gramotnostech je však nutné zdůraznit, že je potřeba vytvořit plošné národní testování navázané na nové cíle RVP v dané oblasti, a to ve více uzlových bodech v rámci základního (a případě) středního vzdělávání. Jak toho dosáhnout, když dokument nepředpokládá vytvoření odpovídajícího systém závazných obsahových standardů napříč vzdělávacími obory, není jasné.
Na str. 19 se však zmiňuje: Do roku 2029 pro to musíme vytvořit podmínky: Je rozhodnuto o způsobu vyhodnocování vzdělávacích výsledků žáků dle RVP (testování v uzlových bodech) a byla realizována pilotáž.
Takže je zde nové RVP ZV, které neobsahuje učivo, není tedy vůbec možné mluvit o vytvoření standardů v daném ročníku. Přesto v roce 2029 má být realizována pilotáž v uzlových ročnících.
Nejde pouze o napětí mezi centralizací řízení vzdělávacího systému a relativní decentralizací rozhodování o konkrétním vzdělávacím obsahu. Jde o nemožnost něco takového provést, pokud autoři od začátku vědomě nepíší něco, o čem ví, že je to fake.
Stát chce stále důsledněji ovlivňovat, jak jsou školy vedeny, jak se učitelé připravují, jaké profesní kompetence rozvíjejí a jaké výsledky mají dosahovat. Současně však ponechává značný prostor pro rozdílné vymezení učiva a jeho náročnosti.
To je paradox, který by si zasloužil podstatně větší pozornost. Stát chce řídit výsledky, aniž by dostatečně sjednotil požadavky, podle nichž mají být tyto výsledky posuzovány.
Zde je možné obrátit Veselého argumentaci z roku 2011 proti současnému dokumentu. Jestliže tehdy varoval před standardizací prostřednictvím detailních předpisů a testování, je namístě ptát se, zda dnes nehrozí jiný typ standardizace: nikoli standardizace učiva, ale standardizace řízení, profesního rozvoje a žádoucího pedagogického jednání.
Tento rozdíl je důležitý. Závazný obsahový standard stanovuje, co se má žák naučit, ale může ponechat učiteli značnou svobodu ve výběru metod. Naproti tomu systém založený na kompetenčních rámcích, metodickém vedení, evaluaci profesních postupů a řízení změny může významně ovlivňovat způsob práce učitele, aniž by stejně přesně garantoval obsah vzdělání. V krajním případě tak může vzniknout zvláštní uspořádání: vysoká míra autonomie při výběru učiva, ale nižší autonomie při volbě pedagogického přístupu. To samozřejmě není nevyhnutelný důsledek navržených opatření. Je to však riziko, které by ministerstvo mělo výslovně posoudit.
Strategická kontinuita, nebo kontinuita nevyřešeného problému?
Z tohoto hlediska dostává podtitul dokumentu aneb návrat ke Strategii 2030+ další význam. Veselý v roce 2011 kritizoval izolované reformní zásahy a požadoval dlouhodobou, politicky stabilní koncepci. Dokument z roku 2026 se právě o takovou kontinuitu pokouší. Navazuje na Strategii 2030+, stanovuje odpovědnosti, harmonogramy, indikátory a implementační mechanismy.
V tomto ohledu lze mezi oběma texty nalézt značnou myšlenkovou shodu. Podstatnější je, že dlouhodobá strategie sama o sobě ještě nezaručuje správnost jejího obsahu. Kontinuita je předností tehdy, pokud zachovává ověřené a funkční principy. Pokud pouze prodlužuje životnost nevyřešených problémů, může se stát překážkou potřebné změny.
V roce 2011 byla jednou z hlavních otázek české vzdělávací politiky absence jasně formulovaných vzdělávacích standardů a jejich návaznosti na RVP. V roce 2026 se ministerstvo opět soustřeďuje na řízení systému a jeho výsledků, aniž by tuto otázku postavilo do středu reformy. Rozdíl spočívá především v tom, že zatímco v roce 2011 se diskutovalo o zavedení standardů jako nástroje veřejné garance vzdělání, v roce 2026 se větší pozornost přesouvá k institucionálním mechanismům, které mají zajistit naplnění strategických cílů.
Právě zde je namístě položit otázku, zda se česká vzdělávací politika postupně neposunula od problému co mají školy garantovat k problému jak zajistit, aby školy uskutečňovaly státem preferovanou koncepci. Tyto otázky se nevylučují. Druhá však nemůže nahradit první. Srovnání Veselého argumentace z roku 2011 s dokumentem z roku 2026 ukazuje pozoruhodnou kontinuitu v požadavku na systémové, dlouhodobé a koordinované řízení vzdělávací politiky. Současně odhaluje přetrvávající nedořešenost vztahu mezi kurikulem, vzdělávacími standardy a evaluací.
Veselého původní kritika standardů tedy není argumentem proti standardům. Naopak poskytuje důvod požadovat, aby byly koncepčně jasné, obsahově přiměřené, provázané s podporou škol a doplněné odborně kvalitním ověřováním. Nejvýraznější paradox dokumentu z roku 2026 proto nespočívá v tom, že chce vzdělávací systém více řídit. Spočívá v tom, že MŠMT chce poté, co se zbavilo odpovědnosti za kurikulum, posilovat odpovědnost za výsledky, aniž by stejně důsledně vymezil společné vzdělávací požadavky, za jejichž splnění mají být školy, resp. stát zodpovědný. A proto mezi školy a stát vsune střední článek.
Když není dáno A, nemůže probíhat měření B, a žádný článek C tomu nepomůže.
Zdroj:
https://www.asociacezs.cz/evt_file.php?file=1232
Sborník PRÁCE SOUDOBÉ TRENDY & VÝZVY Jindřich Šrajer, Jakub Jinek (ed.), kapitola: BUDOUCNOST VZDĚLÁVÁNÍ V KONTEXTU SVĚTA PRÁCE Jak hluboké a široké má vzdělávání být? Arnošt Veselý, Michaela Veselá Hiekischová
https://www.socialninauka.cz/file/3e0f79d5c1de5cda3e47f7b30afb0f21/3084/PRACE_Soudobe%20trendy%20a%20vyzvy_final.pdf?dl
https://karolinum.cz/data/clanek/9601/OS_15_1_0037.pdf
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vzd%C4%9Bl%C3%A1vac%C3%AD_standardy
https://www.eduin.cz/clanky/vzdelavaci-standardy-spravny-krok-spatnym-smerem-aneb-standardy-nejsou-standardizace-2/
