Článek
Nelze ji však bez dalšího považovat za právní ospravedlnění konkrétní metodiky MŠMT, podle níž mají školy odhadovat romský původ dětí na základě vzhledu, příjmení, rodinných vazeb, jazyka, kulturních zvyklostí či bydliště.
Nejdůležitější je rozlišit tři otázky, které bývají v této debatě směšovány:
1/ Zda je za určitých okolností přípustné statisticky zjišťovat etnické složení obyvatelstva.
2/ Zda lze při takovém zjišťování použít metodu askripce, tedy připsání etnicity jinou osobou.
3/ Zda je právně, metodologicky a eticky obhajitelné uložit školám, aby takto posuzovaly konkrétní děti.
Kladná odpověď na první otázku automaticky neznamená kladnou odpověď na druhou ani třetí.
Gabrišová správně upozorňuje, že údaje vypovídající o etnickém původu požívají podle čl. 9 GDPR zvláštní ochrany. Současně však vysvětluje, že jejich zpracování není absolutně zakázáno: existují zákonné výjimky, například pro některé statistické účely, výzkum nebo významný veřejný zájem. Za přednost studie považuji právě to, že se nesnaží zpracování etnických údajů jednoduše prohlásit za přípustné či nepřípustné, ale rozebírá jeho podmínky a rizika. Pro posouzení metodiky MŠMT je však rozhodující, zda byly tyto podmínky skutečně naplněny.
1. Nejdůležitější zjištění: Autorka sama upozorňuje na nedostatek právního základu
Za nejzávažnější část celé studie považuji kapitolu 4.5.11, Využitelnost právních titulů (s. 41–43). Gabrišová zde dospívá k závěru, že v době zpracování analýzy nebyl identifikován dostatečný právní předpis, který by obecně umožňoval zpracování osobních údajů o etnickém původu pro sledované účely bez souhlasu dotčených osob. Výslovně upozorňuje, že doporučení evropských institucí nejsou sama o sobě dostatečným právním základem. Totéž platí o vládní Strategii romské integrace 2021–2030. Politická nebo strategická potřeba získávat etnická data totiž ještě nevytváří zákonné oprávnění ke zpracování zvláštní kategorie osobních údajů. Autorka následně připouští, že pro zamýšlené statistické účely může být dostačující sběr skutečně anonymních údajů, na který GDPR nedopadá. Právě toto rozlišení by mělo být výchozím bodem právního posouzení metodiky MŠMT, které však k dispozici není; resp. studie Gabrišové právní posouzení supluje.
2. Askripce není totéž jako určení skutečné etnicity
Gabrišová rozlišuje sebeidentifikaci a askripci, tedy situaci, kdy etnickou příslušnost člověku připisuje jeho okolí. Pro sledování diskriminace má askripce určitou logiku: člověk může být diskriminován proto, že jej okolí považuje za Roma, bez ohledu na jeho vlastní identitu. Z toho ale vyplývá také zásadní metodologické omezení.
Metoda askripce neměří nutně počet Romů. Měří počet osob, které jsou za Romy považovány podle určitého souboru znaků a úsudků. Tento rozdíl není pouze terminologický. Pokud stát výsledky prezentuje jako počty romských žáků, měl by vysvětlit, co přesně bylo měřeno a jaká je míra nejistoty výsledků. Autorka navíc na s. 22 zdůrazňuje právo jednotlivce na informační sebeurčení a význam jeho vlastní vůle při případném konfliktu mezi připsanou a subjektivně vnímanou etnicitou.
3. Nejproblematičtější je aplikace na děti ve školách
Sedm indikátorů uvedených v metodice MŠMT vytváří riziko, že učitelé budou posuzovat etnický původ dítěte podle znaků, které jsou samy o sobě nespolehlivé. Příjmení, bydliště, účast na kulturních akcích ani rodinné zvyklosti nedokazují etnickou příslušnost. Mohou být relevantní pro výzkum toho, jak okolí určitou osobu vnímá, ale nejsou spolehlivým nástrojem určování její identity.
Je také nutné odlišit situaci, kdy učitel pouze vytvoří anonymní celkový odhad, od situace, kdy jednotlivé děti klasifikuje a jejich etnicitu zaznamenává nebo jinak zpracovává např. v rámci evidenci žáků s podpůrnými opatřeními. První postup může být z hlediska GDPR přípustný, pokud nevznikají údaje vztahující se k identifikovatelným osobám. Druhý vyžaduje podstatně přísnější právní posouzení. Otázku metodologické přesnosti nebo etické přiměřenosti však MŠMT v metodice k indikátorům neřeší.
4. Studie má i významný argument ve prospěch sběru dat
Bylo by nesprávné pominout nejsilnější argument Gabrišové. Na s. 23–24 připomíná význam statistických údajů při prokazování nepřímé diskriminace, zejména v souvislosti s rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva D. H. a ostatní proti České republice. Bez relevantních dat totiž nemusí být možné zjistit, zda zdánlivě neutrální pravidla ve skutečnosti systematicky neznevýhodňují určitou skupinu. Tento argument je přesvědčivý. Neprokazuje však, že každá metoda získávání takových dat je automaticky správná. Naopak! Mají-li statistiky sloužit jako důkaz diskriminace, je jejich metodologická kvalita zvlášť důležitá.
5. Co z analýzy vyplývá pro MŠMT?
Prokazuje studie zákonnost metodiky MŠMT z roku 2024? Ne. Poskytuje obecný právní rámec, nikoli posouzení konkrétní metodiky. Gabrišové analýza je podstatně opatrnější, než by naznačovalo její případné použití jako jednoduchého argumentu, že školy mohou určovat romský původ dětí podle stanovených indikátorů.
Její skutečný přínos spočívá v rozlišení anonymních a osobních údajů, sebeidentifikace a askripce, v upozornění na práva jednotlivce a v požadavku nezbytnosti, zákonnosti a přiměřenosti zpracování.
Z hlediska kritiky MŠMT je proto nejdůležitější následující otázka: Jak ministerstvo doložilo, že konkrétní metodika z roku 2024 splňuje právní, metodologické a etické podmínky, které sama Gabrišová v roce 2022 stanovila?
Pouhý odkaz na tuto studii není odpovědí. Ministerstvo by mělo zejména doložit přesnou povahu získávaných údajů, resp. proč je zvolen daný způsob zjišťování, právní základ sběru, validitu metody a opatření proti chybnému přiřazování etnicity.
Ze studie Gabrišové nelze konstatovat, že metodika MŠMT je nezákonná, ale stejně tak z ní automaticky nelze dovodit, že je zákonná.
Zdroj:
https://msmt.gov.cz/file/64599_1_1/
https://msmt.gov.cz/file/64602_1_1/
https://katalog.vupsv.cz/fulltext/vz_518.pdf
https://www.pedagogicke.info/2026/10/milan-hausner-jak-poznat-roma-s-razitkem.html
