Článek
8. díl - perspektivy
Základní umělecké školy (ZUŠ) představují téměř opačný model vzdělávání než běžné základní školy, neboť mají jasně definovanou dlouhodobou architekturu. Kvalita a hustota ZUŠ představují evropský unikát, neboť jejich prapočátek sahá hlouběji než zavedení povinné školní docházky. Základní umělecké vzdělávání je organizováno jako dlouhodobé studium s jasně daným obsahem.
- přípravné studium (1–2 roky, zpravidla od 5 let),
- základní studium I. stupně (většinou 7 let, od 7 let),
- základní studium II. stupně (3–4 roky, od 14 let).
Jeho osnovy byly od počátku navržené, aby postupovaly souběžně se základní školou a navazovaly na ně.
Schematicky:
- MŠ/1. třída ZŠ (5 – 6 let) = 1 - 2 roky (přípravné studium ZUŠ)
- ZŠ (2. – 8. ročník) = 1. – 7. ročník ZUŠ I. Cyklus (I. Stupeň)
- SŠ (1. – 4. ročník ) / 8. – 11. ročník ZUS, II. Cyklus (II. Stupeň)
Systém předpokládal, že dítě bude několik let souběžně navštěvovat dvě školy. ZUŠ nejsou ani nemohou být postaveny na principu „hlavně kompetence“. Mají velmi systematicky organizovaný obsah. Například v hudebním oboru existuje jasná návaznost: technika, notopis, rytmus, intonace, interpretace, komorní hra, orchestr. Stejně tak ve výtvarném oboru: kresba, malba, grafika, prostorová tvorba, dějiny umění.
Obsah se kumulativně rozvíjí několik let. Původní osnovy, částečně přenesené do původního RVP ZUV, charakterizují základní umělecké vzdělávání jako dlouhodobé, systematické a komplexní studium, jehož cílem je vytvořit základy uměleckého vzdělání a připravit zájemce na další studium.
V základní škole dnes často zdůrazňují projekty, kompetence, flexibilitu, individualizaci. ZUŠ naopak stojí na pravidelném cvičení, dlouhodobém rozvoji, systematické návaznosti, postupném zvládání stále náročnějších dovedností. Nikdo například nenavrhuje, aby se hra na housle učila pouze projektově. Nebo aby dítě samo objevovalo stupnice bez systematického vedení. V uměleckém vzdělávání je zcela samozřejmé, že existuje posloupnost, existuje metodika, existují etapy, existuje dlouhodobý plán.
Neměly by být oba systémy více propojeny? To je velmi legitimní kurikulární otázka. Dnes totiž fungují téměř nezávisle. Přitom dítě často navštěvuje základní školu, základní uměleckou školu, často ještě sportovní klub. Každá instituce vytváří vlastní vzdělávací plán. Velmi málo se však řeší jejich vzájemná koordinace.
Pak vzniká ještě zajímavější otázka. ZUŠ mají studium nastavené na věk, nikoli na délku základní školy. Pokud by základní škola skončila o rok dříve, měla by se změnit také organizace ZUŠ? Například: délka prvního stupně, přechod do druhého stupně, obsah jednotlivých ročníků? O tom se prakticky nediskutuje. Stejná úvaha platí i pro další systémy.
Například sportovní přípravu, jazykové školy, domy dětí, církevní výuku, přípravu na konzervatoře. České dítě dnes často navštěvuje několik vzdělávacích institucí současně.
Každá má vlastní kurikulum. Velmi málo však existuje společná debata, jak mají být tyto kurikula propojena.
Právě zde se podle mého názoru otevírá zajímavá systémová otázka. Pokud stát uvažuje o změně délky základní školy, neměl by analyzovat pouze RVP ZV, ale celý vzdělávací ekosystém, v němž dítě vyrůstá. Základní umělecké školy představují příklad dlouhodobě stabilního modelu, který je věkově i obsahově vystavěn jako souběžné vzdělávání se základní školou. Jejich struktura vznikala postupně tak, aby respektovala vývoj dítěte, návaznost učiva i dlouhodobý rozvoj talentu.
Pokud by se významně změnila architektura základního vzdělávání, bylo by vhodné položit otázku, zda nemá být obdobně přehodnocena také návaznost ostatních složek vzdělávacího systému. Změna jednoho článku bez analýzy vazeb na ostatní instituce může vést k tomu, že jednotlivé části systému přestanou být časově i obsahově sladěny. V tomto smyslu nejsou ZUŠ jen „volnočasovou aktivitou“, ale součástí širší vzdělávací architektury, kterou by bylo vhodné při systémových reformách zohledňovat.
