Článek
22. díl - perspektivy
Domnívám se, že právě zde se v české pedagogické debatě velmi často směšují různé roviny teorie. Výrok Ondřeje Brdičky: „Nemám problém Barbaře přiznat, že současný cyklus vývoje pedagogiky směřuje od konstruktivismu zpět k instruktivismu.“ je z filozofického a didaktického hlediska problematický, protože staví proti sobě pojmy, které nepatří do stejné kategorie.
Konstruktivismus není vyučovací metoda
Konstruktivismus je především epistemologická teorie, tedy teorie poznání. Odpovídá na otázku: Jak vzniká poznání? V konstruktivismu není poznání chápáno jako obraz objektivní reality, ale jako aktivní konstrukce poznávajícího subjektu. Člověk svět neobjevuje takový, jaký je, ale vytváří si jeho vlastní interpretace. Tento přístup nacházíme například u Piageta, Glasersfelda nebo v sociálním konstruktivismu u Vygotského (v odlišné podobě). Konstruktivismus tedy není metodou výuky. Je to filozofický předpoklad o povaze poznání. Konstruktivismus má jasné místo v epistemologii, psychologii i sociálních vědách.
Instruktivismus není epistemologie
Naproti tomu instruktivismus není obecně uznávanou epistemologickou teorií. V pedagogice se tímto pojmem zpravidla označuje způsob organizace výuky, při němž učitel systematicky vysvětluje učivo, předvádí postup, vede procvičování a poskytuje zpětnou vazbu. Instruktivismus tedy odpovídá na jinou otázku: Jak má probíhat vyučování?Instruktivismus tedy není obecně uznávaný filozofický ani psychologický směr.
Jde o didaktický přístup, nikoliv o teorii poznání. Proto věta: „Pedagogika směřuje od konstruktivismu zpět k instruktivismu.“ spojuje dva pojmy z různých úrovní. Tímto smíšením jazykových rovin dochází ke kategoriální chybě.
Je to podobné, jako kdyby někdo řekl: „Fyzika se posouvá od relativity zpět k laboratornímu cvičení.“ Relativita je fyzikální teorie, laboratorní cvičení je metoda výuky, nejde o protiklady.
Co je skutečným opakem konstruktivismu?
Na epistemologické rovině je opakem konstruktivismu spíše realismus (jak se mimochodem uvádí v nadpisu článku - kognitivní realimus Barbary Oakley).
Realismus vychází z předpokladu, že existuje objektivní realita, člověk ji může postupně poznávat, pravdivost výroku závisí na tom, zda odpovídá skutečnosti.
Ve vzdělávání se tento přístup promítá do přesvědčení, že existují poznatky, které mají být předmětem výuky, protože odpovídají struktuře světa nebo jednotlivých vědních disciplín.
Na jednoduchou otázku: existuje objektivní poznání? odpovídá konstruktivista, že nikoliv, že poznání je konstrukcí poznávajícího subjektu. Realista odpovídá, že ano. Nicméně je třeba opět rozlišovat, v jaké oblasti lidského poznání se pohybuje, neboť každá má svůj předmět, jazyk, tradici a metody zkoumání (Z tohoho hlediska je velmi zajímavé, že Knowledge for 2030 od OECD rozlišuje: disciplinary, epistemic, procedural, interdisciplinary knowledge).
Další pomýlení vyplývá z toho, že se často díváme na svět černobíle: konstruktivistický učitel přece musí učit určitou (moderní) metodou. Ve skutečnosti však učitel může být epistemologicky realistou a přitom používat projektovou nebo badatelskou výuku. Stejně tak může být nadšeným konstruktivistou a současně využívat velmi systematickou přímou instrukci.
Proč se to v české debatě směšuje?
Od 90. let se v české pedagogice slovo konstruktivismus často používalo nejen jako označení epistemologického směru, ale současně jako souhrnné označení aktivizačních metod, projektového vyučování, objevování, skupinové práce a omezení frontální výuky.
Tím se filozofický pojem postupně proměnil v didaktickou nálepku. Když pak někdo kritizuje „konstruktivismus“, často nekritizuje teorii poznání, ale určité výukové postupy.
Z hlediska sémantiky lze větu opět uchopit a interpretovat: spor není pouze o metodách výuky, ale o tom, jakými pojmy vzdělávací systém sám sebe popisuje a co tím vlastně o sobě říká, tedy jaký smysl do pojmů vkládá.
Pokud epistemologickou sémantiku konstruktivismu spojíme s negativně chápaným instruktivismem, dochází k vytvoření falešné opozici, která produkuje diskurz negativně namířený vůči tradiční výuce.
Skutečnost je prozaičtější
Současná pedagogická diskuse se neposouvá od konstruktivismu k instruktivismu, ale dochází ke kritické revizi některých didaktických interpretací konstruktivismu a k výraznému obnovenému zájmu o explicitní výuku (explicit instruction, direct instruction), která má za cíl zprostředkovat pevný znalostní základ, aniž by tím byl automaticky opuštěn konstruktivismus jako epistemologická teorie. Ještě přesnější je říci, že se vede spor mezi realistickým a konstruktivistickým pojetím poznání, zatímco instruktivní a badatelské metody představují vedle sebe stojící přístupy na odlišné rovině – rovině didaktiky.
Zdroj:
https://spomocnik.rvp.cz/clanek/24375/KOGNITIVNI-REALISMUS-PODLE-BARBARY-OAKLEY.html
