Článek
28. díl
Systém RVP-ŠVP operuje s „důkazy o učení.“ Uveďme si didakticky přesný výklad „důkazu o učení“ v logice revidovaného RVP ZV (2026) – a jak k němu mají přistupovat ředitel, učitel, žák, rodič. A jak veřejnost.
1/ Důkaz (proof)
Kontexty, odkud pojem pochází - logika a matematika (proof), právo(důkazní břemeno), věda (verifikace / falzifikace). Důkaz je striktní potvrzení tvrzení, založené na jasných pravidlech, sdílené metodě, binárním výsledku (platí / neplatí). Klíčové znaky důkazu jsou: je (metodicky) objektivní, reprodukovatelný, nezávislý na osobě hodnotitele, uzavírá spor. Důkaz odpovídá na otázku: „Je tvrzení pravdivé?“
Proč vzniká problém, když je slovo důkaz použité ve vzdělávání? Ve vzdělávání nelzevětšinu procesů dokazovat v tomto smyslu, učení není jednorázové, binární, izolované od osoby. Použít slovo důkaz ve vztahu k učení znamená přenášet logiku soudu do vztahového procesu.
2/ Evidence of learning (evidování/doklady o učení, přeloženo jako Důkaz o učení/Důkaz o naplnění OVU)
Kontexty, odkud pojem pochází - pedagogika (zejména anglosaská), assessment, accountability, policy & management(OECD, evaluace).
Co vlastně „evidence of learning“ znamená a je tento pojem použitelný v českém kontextu? Evidence není důkaz pravdy, ale indikace, stopa, projev procesu učení. Jedná se o hodnocení situační, interpretační, závislá na kontextu, nikdy definitivní. Evidence odpovídá na otázku „Co naznačuje, že k učení dochází?“
Typické příklady evidence: sešit, pracovní list, ústní odpověď, projekt, opravená písemka, reflexe žáka. Nic z toho nedokazuje, že se žák „naučil navždy“. Pouze to ukazuje stav v určitém čase.
Proč je záměna nebezpečná záměna slov Proof a Evidence of learning? Když se evidence of learning přeloží jako „důkaz o učení“, stane se několik věcí.
1/ Je vyvolán dojem falešné objektivity: „Učení lze dokázat.“ To ale není pravda.
2/ Důkazní břemeno se přesouvá: žák má „dokazovat“, že se učí; učitel má „dokazovat“, že vyučuje; škola má „dokazovat“, že funguje. Vzdělávání se mění v obhajovací řízení.
3/ Administrativní zátěž exploduje – vzhledem k tomu, že skutečný důkaz neexistuje, systém si bude vynucovat náhražky: Důkaz se nejčastěji realizuje formou žákovských portfolií, které obsahují reflexe, dokumentární fotografie, videa, vlastní poznámky a výsledky skupinových či individuálních projektů. To, co má být pedagogický odborný názor na zvládnutí učiva, se stane byrokratickým postupem kontrolování podkladů ve složce.
Jak by se evidence of learning dala pojmově poctivě uchopit? Místo „důkaz o učení“ lze říkat: projevy učení, stopy učení, indikátory učení, podklady pro pedagogický úsudek. A jasně dodat: nejde o důkaz v logickém ani právním smyslu.
Překlad důkaz o učení je značně problematický. Naopak důkaz o výuce je zcela smysluplný, a to proto, že výuka probíhá nebo neprobíhá podle plánu, časový rámec/časová dotace je v kalendářním roce předem známá, je dán obsah (osnovy, nebo přinejmenším ročníkové OVU), probíhá kontinuálně, a tyto věci doložit lze. Výuku lze dokládat, postup učení lze pouze interpretovat, žákovy výkony lze hodnotit, ideálně standardní cestou - a spravedlivě.
Příklad důkazu: NKÚ: Neúčelně vynaložená půlmiliarda: projekty nevedly ke zvýšení kvality vzdělávání.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy dalo v letech 2016 až 2023 víc než půl miliardy korun na projekty, které měly zlepšit kvalitu vzdělávání v regionálním školství i výsledky žáků základních a středních škol. Tyto peníze ale vynaložilo neúčelně, kvalita vzdělávání se nezvýšila. „Kvalita vzdělávání se nezvýšila a žáci v klíčových kompetencích, jako je matematika, čtení a přírodověda, stagnují, nebo se dokonce zhoršují. To ukazují mezinárodní šetření i zprávy České školní inspekce,“ stojí ve zprávě NKÚ. Projekty na řízení vzdělávání byly podle NKÚ splněny formálně, ale k praktickému využití téměř nevedly.
Zdroje:
