Článek
36. díl
Když Česká republika na počátku tisíciletí připravovala kurikulární reformu a zaváděla RVP, byl finský vzdělávací systém na vrcholu mezinárodní pozornosti. První výsledky PISA (2000, 2003) ukazovaly mimořádně silnou kombinaci výkonu, rovnosti a stability. Inspirace Finskem tedy byla logická a oprávněná.
Problém nebyl v tom, že bychom se inspirovat neměli, ale čím jsme se inspirovali a čím nikoli.
Co z finského modelu ČR převzala? Česká reforma kolem roku 2004 převzala především důraz na autonomii školy a tvorbu ŠVP, rétoriku „učitel jako průvodce“ a „žák jako aktivní konstruktér učení“, formální oddělení rámce (RVP) a konkrétního obsahu (ŠVP), jazyk kompetencí. To vše působilo moderně, evropsky a reformně – a na papíře to vypadalo podobně jako severské dokumenty.
Co z finského modelu ČR nepřevzala? Česká republika nepřevzala to, co bylo pro finský úspěch klíčové: pevný obsahový rámec. Finsko nikdy neoddělilo kompetence od učiva. Národní kurikulum vždy mělo jasnou strukturu obsahu, pojmovou návaznost a kumulativní učení. ČR naopak učivo „rozpustila“ do výstupů a kompetencí a jeho konkretizaci přesunula na jednotlivé školy bez dostatečné opory.
Finská autonomie stojí na extrémně silné profesionalitě učitelů – vysokých nárocích na jejich vzdělání, výběru, společenském a finančním uznání. Česká reforma dala učitelům administrativní autonomii (ŠVP), ale bez odpovídajícího posílení odborného a institucionálního zázemí, bez odpovídajícího finančního a společenského ocenění.
Ve Finsku panuje a dlouho panovala společenská a kulturní shoda, že vzdělání má hodnotu samo o sobě a že znalosti jsou klíčové. V ČR byla reforma provedena v prostředí nedůvěry až nenávisti k „tradiční škole“, bez jasného vymezení, co má škola garantovat každému žákovi.
Jednotná základní škola jako skutečný pilíř
Finská comprehensive school je systém, který sjednocuje očekávání, ne je rozvolňuje. Česká reforma naopak vedla k větší vnitřní diferenciaci mezi školami, protože každá škola začala „dělat vzdělávání po svém“. Česká republika si z Finska vzala formu, nikoli podstatu.
Co by bývalo dávalo smysl v roce 2004
Pokud by se ČR chtěla inspirovat Finskem smysluplně, znamenalo by to zachovat jasně strukturované osnovy alespoň v páteřních předmětech (jazyky a matematika), investovat primárně do kvality a statusu učitelů, ne do kurikulárních dokumentů, chápat autonomii školy jako výsledek důvěry, ne jako výchozí stav, reformu stavět na kontinuitě, ne na diskontinuitě s minulostí. To se nestalo.
Ano, Česká republika se mohla v roce 2004 inspirovat finským modelem. Ale nikoli tím, jak reformní dokumenty vypadají – nýbrž tím, jak finský systém chápe roli učiva, učitele a školy ve společnosti. Místo toho jsme převzali jazyk kompetencí bez kulturního, institucionálního a profesního základu, který mu ve Finsku dává smysl. Výsledkem není finský model v českých podmínkách, ale hybrid bez pevné opory– ani reformovaný, ani skutečně severský.
