Článek
39. díl - příloha
Osnovy bývaly kvalitně zpracované a garantovaly solidní úroveň vzdělání. Jenomže také umožňovaly školy (resp. učitele) snadno porovnávat. No zejména nepřály experimentátorům, kteří mají pocit, že vše dokáží lépe než všichni ostatní. Tito jsou ale natolik nesoudní a agresivní, že jsou schopni rozumnou většinu převálcovat (viz nesmysl zvaný rámcové vzdělávací programy, se kterými spousta lidí ztratila spoustu času). Copak proboha lidé nevidíte, jak u nás po roce 1989 školství upadlo? A to není samo sebou - zrušení osnov je ovšem jednou z kardinálních příčin.
My to vidíme, ale mlaďochům to nic nedělání vyhovuje. Do školy tak 3× týdně, učit se jen co je baví a pokud možno co nejdýl, nejlép se flákat do šestadvaceti…
Mezi pedagogy je přitom velký počet lidí, kteří případný návrat k pevným osnovám vítají. „Byly výborně zpracované. Především pro profilové předměty by sjednocení bylo přínosné,“ myslí si například ředitelka základní školy na Náměstí míru Kateřina Julínková. Upozornila i na problémy, které podle ní současný systém přináší. „Třeba tehdy, když dítě přechází z jedné školy do školy,“ namítla ředitelka.
Návrat jednotných pravidel hry předepsaných ministerskými úředníky je podle Zajíčka v rozporu s mezinárodními doporučeními, jak úroveň vzdělávání dětí zvyšovat. A povede k zakonzervování současných problémů. „Některé školy například posunuly výuku vyjmenovaných slov a zlomky se v nich naopak učí dřív. Nebo uspořádaly učivo v zeměpise, dějepise a češtině tak, aby se co nejvíc doplňovalo. Přesně definované osnovy ale mohou být s plánem školy v rozporu. Takže pod stůl padne práce jejích učitelů. A hlavně představa školy o tom, jak žáky učit,“ poznamenal Zajíček.
Zdroj:
