Článek
35. díl - předpoklady řešení
Někdy zabraly čtyři hodiny, ale Angela pracovala svědomitě. Tahle tvrdá píle je pro studenty, se kterými jsem se v Šanghaji setkala, typická.
Jin Li získala doktorát na Hardvard´s Graduate School of Education. Protože získala vzdělání v čínských školách a její spolužáci věnovali studiu velké úsilí, zkušenost z amerických tříd ji nejdřív šokovala: „Nejvíc mě překvapilo, že ani trochu neměli zájem naučit se tak zanedbatelné množství látky, kterou měli v angličtině probrat … Ohromovalo mě to čím dál víc; to, že v nejbohatší zemi na planetě žije tolik studentů, kteří se nechtějí učit, mě opravdu zarazilo.“ Dovedlo ji to k tomu, že se pak mnoho let zabývala otázkou, která zajímá i nás: jak tyto rozdíly vysvětlit?
Naše západní pojetí učení vychází podle Li z dlouhodobé filozofické tradice, která začala v antickém Řecku. Pro naši otázku jsou obzvlášť důležité tři z jejích hlavních tezí:
- K poznání vede lidská touha objevovat svět,
- Jedinou entitou, která zkoumá, objevuje a nakonec vítězí, je jednotlivec,
- Přiučení mají výhodu ti, kdo mají lepší schopnosti.
To znamená, že pokud člověk není zvědavý na to, co se učí, schází mu k učení motivace – pohnutkou k učení je především individuální prospěch, a to, jestli vám učení jde, nebo ne, závisí na vašich individuální vlastnostech, které jsou poměrně neměnné.
Ve východoasijských kulturách ale takové předpoklady nenajdeme. Obyvatelé východní Asie mají menší tendenci si myslet, že rozdíly ve schopnostech jsou u lidí vrozené, a úspěch považují spíš za výsledek úsilí než schopností.
Původcem myšlenky píle je starověký a velmi vlivný filozof Konfucius, který žil v 6. století před naším letopočtem. Zlepšování sebe sama prostřednictvím poznání podle něj vede k ctnosti. Jedním z cílů, kterých je třeba dosáhnout osobním úsilím o sebezdokonalení, je učení. Usilovně se snažit a vytrvat při těžkostech není důležité jen pro to, co tím člověk může získat, ale jsou to zásadní atributy morálního a ctnostného člověka.
Narazili jsme na to při rozhovoru s Ronym, mimořádně bystrým mladíkem, který získal vzdělání v Číně, dnes má ale doučovací firmu v Kanadě. Zeptala jsem se ho: „Co v Číně znamená být morální? Být hodné dítě?“ Jeho odpověď mě překvapila: „Určitě sebekázeň, píle, být chytrá. Pak jsi vzorná žákyně.“ Podle Jin Li v konfuciánské filozofické tradici „se člověk učením může stát lepším, nejen chytřejším. Nejzazším účelem učení je zároveň zdokonalovat sebe sama i být prospěšný ostatním.“
Ve všech hodinách, které jsem v Číně viděla, žáci dělali tutéž práci. I když někteří byli daleko vpředu, nikdo nedostal jednodušší pracovní list nebo jiný úkol, se kterým by mu pomáhal asistent pedagoga. Pro některé to samozřejmě bylo těžší. Takovým žákům učitelé během hodiny i po jejím skončení pomáhali. Pořád je ale vedli k dosažení stejné úrovně jako zbytek třídy. Děti dostávaly spíš obtížné úkoly, než aby se jim ulevovalo. Učitelé očekávali, že obtíže překonají, a pomáhali jim v tom. Podporovalo to myšlenku, že úkol můžou splnit všichni, když se budou dost snažit.
Vyučující přistupují jinak i ke chvále. Jin Li to popisuje z vlastní zkušenosti: „Po celou dobu, co jsem chodila do školy, když naše třída psala test nebo písemnou práci, učitelka často vyzvala nejpilnějšího žáka, aby vstal, a ostatní mu zatleskali za dobrý přístup k učení.“ Pochvaly za úsilí spíše než za úspěchy jsou jedním z nejúčinnějších způsobů, jak u dětí podporovat růstové myšlení.
Zdroj:
Lucy Crehan: Chytrozemě. Tajemství úspěchu zemí s nejlepším vzděláváním na světě, 2022.
