Článek
5. díl - předpoklady řešení
Durkheim: škola jako nositel kolektivního vědomí
Émile Durkheim chápal školu jako instituci, která zprostředkovává kolektivní vědomí společnosti – sdílené pojmy, hodnoty, základní kategorie myšlení. Osnovy v tomto smyslu nejsou jen seznam učiva, ale normativní jádro, které říká co je považováno za základní poznání, jaké pojmy mají společnou platnost, jaký obraz světa má společnost předávat další generaci. Bez osnov se rozpadá společná referenční rovina. Každá škola učí „něco“, ale společnost už neví, co její děti vlastně spojuje.
Bernstein: silná a slabá klasifikace poznání
Basil Bernstein rozlišuje silně klasifikované kurikulum (jasně vymezený obsah, pojmy, posloupnosti), slabě klasifikované kurikulum (otevřené, vágní, založené na obecných cílech). Osnovy představují silné kurikulum s pevným jádrem, kolem něhož se může výuka rozvíjet. Vzdělávací rámce založené na kompetencích s minimem obsahu odpovídají slabé klasifikaci. Pokud se odstraní jádro, nevznikne svoboda, ale sociální diferenciace: silní učitelé a tradičně dobré školy si jádro vytvoří sami, průměrné a slabší zůstanou bez opory. To přesně odpovídá české zkušenosti po roce 2004, systém se rozpadne.
Pedagogický základ: osnovy jako kognitivní kostra učení
Kognitivní psychologie: význam potřebuje strukturu. Výzkumy učení (Ausubel, Bruner, Sweller) ukazují, že porozumění nevzniká z dovedností samotných, ale z uspořádaných znalostních struktur. Osnovy plní roli kognitivního jádra - dávají učivu posloupnost, vytvářejí pojmové kotvy, umožňují spirálovité prohlubování. Bez osnov učivo ztrácí hierarchii, žáci pracují s fragmenty, nedojde k vybudování elementárních návyků, nedochází k rozvoji abstrakce, gramotnosti nemají „o co se zachytit“.
Vygotskij: zóna nejbližšího vývoje
Lev Vygotskij ukazuje, že učení probíhá v prostoru mezi tím, co žák už zvládá a co zvládne s pomocí struktury a vedení. Osnovy jsou mapou této cesty. Bez nich učitel neví, odkud kam žáka vést, improvizuje bez opory, nahrazuje pedagogickou strukturu osobním stylem. To nepomáhá slabším žákům ani průměrným učitelům – naopak znevýhodňuje v důsledku všechny.
Učitel by měl tedy žákovi poskytovat strukturu, směr, vedení a podporu, ne jenom holá fakta. Obecně lze říci, že zóna nejbližšího vývoje je vzdálenost mezi tím, co už dítě umí a mezi tím, co dítě může dokázat, pokud bude správně vedeno.
Metafora krystalizace
Jak funguje krystalizace? V chemii krystal nevznikne bez zárodku (nukleačního jádra), roztok může být jakkoli bohatý, ale bez jádra zůstane chaotický. Ve vzdělávání osnovy představují krystalizační jádro, znalosti jsou látka roztoku, gramotnosti představují růstové směry krystalu, kompetence poté výsledný tvar krystalu v jednání. Bez jádra nevznikne struktura, nevznikne krystal, celek se rozpadá na nesouměřitelné fragmenty.
Proč ztráta osnov ohrožuje také identitu
Osnovy plní i kulturně-identitní funkci: zakotvují jazyk, dějiny, pojmy, vytvářejí kontinuitu mezi generacemi, umožňují sdílený kulturní rozhovor. Bez nich vzdělání ztrácí paměť, společnost ztrácí společný jazyk významů, kompetence jsou formálně všude přítomné, nikde funkční. Osnovy nejsou opakem kompetencí, jsou jejich podmínkou.
Zdroje:
