Článek
13. díl
Didakticky správný postup (rozvoj odpovědnosti a autoregulace)
Zadání úkolu je vědomý pedagogický akt. Učitel úkol sdělí ústně, vysvětlí jeho smysl a krátce ověří porozumění. Úkol napíše na tabuli (jasně, čitelně, strukturovaně). Děti si úkol opíší do úkolníčku. Zapíší si termín odevzdání. V učebnici / pracovním sešitě / písance / čítance si kroužkem označí konkrétní zadání. Tím se propojují sluchová informace, vizuální informace, motorická činnost (zápis), orientace v učebním materiálu. Dochází k upevnění informace několika kognitivními kanály.
Úkol je přiměřený: krátký, pravidelný, navazuje na probrané učivo, smysluplný (procvičovací, upevňovací). Pravidelnost je důležitější než délka.
Kontrola je sdílená odpovědnost: rodič parafou potvrdí kontrolu, učitel úkol systematicky kontroluje; dítě ví, že úkol má, ví kde je, ví do kdy je, ví, že bude kontrolováno.
Tímto postupem se buduje návyk zápisu (rozvoj psaní) povinností, podporuje se pracovní paměť, plánování, časové uvědomění, elementární zodpovědnost, kompetence k učení (v jejím skutečném významu). Dítě si vytváří vnitřní strukturu práce.
Didakticky problematický postup (delegovaná odpovědnost do IS Škola)
Typický scénář: učitel úkol sdělí ústně, nenapíše jej na tabuli, nevede děti k zápisu, úkol zapíše pouze do IS Škola (např. Bakaláři), informace je dostupná rodičům – ale mimo dětskou kognitivní zkušenost.
Problémy tohoto modelu jsou 1/ absence vědomého záznamu - dítě si úkol nezapíše, nevytvoří si mentální stopu, nepropojí informaci s materiálem, nemá fyzickou kontrolu nad povinností. 2/ přesun odpovědnosti - odpovědnost se přesouvá: z dítěte na rodiče, z přímé komunikace do systému, z návyku do digitální notifikace. 3/ IS Škola informuje, ale nevychovává. Rodič nemá zákonnou povinnost denně kontrolovat IS Škola
Rodiče nejsou povinni každý den sledovat zápisy učitelů, nemohou nést primární odpovědnost za organizaci školní práce dítěte, často ani nevědí, zda je zápis kompletní (chybí číslo hodiny, téma, konkrétní úkoly). Zápisy v IS Škola nejsou standardizované, v praxi záleží na důslednosti učitele, na důslednosti kontroly ředitelem, který často nevidí, že komunikace školy v právě v tomto bodě je největším zdrojem nedorozumění.
Vznik pole nedorozumění: pokud dítě si nepamatuje, učitel zapomene zapsat, rodič nekontroluje IS, v sešitě není záznam, vzniká chaos. A chaos není rozvoj kompetence k učení.
Rozpor s deklarovanou „kompetencí k učení“: kompetence k učení znamená umět plánovat, organizovat práci, kontrolovat splnění úkolů, nést odpovědnost za své povinnosti. Pokud však dítě nemá úkolníček, nenese zodpovědnost za zápis, nemá návyk kontroly, pak se kompetence k učení nerozvíjí, ale je pouze deklarována (což platí o mnoha ostatních kompetencích).
Zásadní pedagogický princip
Na 1. stupni ZŠ je forma organizace práce důležitější než obsah samotného domácího úkolu. Učivo se může zapomenout. Návyk organizace vlastní práce zůstává (kompetence k učení – rozvržení si úkolů, učiva atd. – což koresponduje se schopností učitele rozvrhnout si počet hodin na výklad učiva a na procvičování, zná-li předem přesný počet hodin (tzv. hodinovou dotaci předmětu pro dané pololetí).
Správný postup vede k rozvoji autoregulace (nejdřív práce potom zábava), nesprávný postup vede naopak k závislosti na digitálnínm dohledu ze strany rodiče a školy, který vede naopak k opaku samostatnosti.
Samozřejmě, že IS Škola může být podpůrný nástroj, nemůže však nahradit vědomý zápis, návyk plánování, elementární organizaci práce. Pokud dítě nemá kontrolu nad svými povinnostmi, nevzniká odpovědnost. A bez odpovědnosti nevzniká kompetence k učení.
