Článek
Markýz de Sade byl aristokrat, revolucionář, vězeň několika režimů a především radikální filozof, který se rozhodl prozkoumat nejzazší hranice lidské svobody – i kdyby to mělo znamenat cestu přes krev, ponížení a absolutní destrukci.
De Sade se narodil do jedné z nejvznešenějších francouzských rodin, ale od mládí dával najevo, že role spořádaného šlechtice mu bude těsná. Jeho život v Paříži byl sérií skandálů, které šokovaly i tehdejší, vcelku uvolněnou aristokracii. Pořádal orgie, které nezahrnovaly jen sex, ale i bičování a různé formy rituálního násilí.
Nejznámější byl incident v Marseille, kde podal několika prostitutkám bonbony obsahující španělské mušky (tehdejší afrodiziakum), což vyústilo v těžké otravy a následné obvinění z pokusu o vraždu a sodomii. Sade byl odsouzen k smrti, ale podařilo se mu uprchnout, čímž začal jeho celoživotní tanec s justicí.
Většinu svého dospělého života (celkem přes 27 let) strávil Sade ve vězení nebo v blázinci. Ironií osudu je, že právě mříže z něj udělaly spisovatele. V cele Bastily, izolován od světa, začal na úzké role papíru psát své nejbrutálnější texty.
Jeho nejslavnější (a nejčtenější) díla jako 120 dnů Sodomy nebo Justina aneb Neštěstí ctnosti jsou literárními monstry. Sade v nich s pedantskou přesností katalogizuje stovky perverzí, násilných aktů a filozofických monologů, v nichž obhajuje zlo jako přirozený stav přírody. Pro něj byla ctnost jen slabostí a Bůh jen vymyšleným strašákem pro ty, kteří se bojí své vlastní přirozenosti.
Když padla Bastila, byl Sade jedním z mála vězňů, které revoluce „osvobodila“ (těsně před útokem ho totiž převezli do blázince, protože z okna cely křičel na dav, že se ve věznici vraždí). Na chvíli se stal horlivým revolucionářem, psal politické pamflety a dokonce zasedal v porotách.
Jenže Sade byl příliš radikální i na jakobíny. Odmítal trest smrti (paradoxně u člověka, který o vraždách tak rád psal) a považoval teror za nudný a málo kreativní. Skončil opět ve vězení a gilotina ho minula jen o vlásek. Nakonec ho nechal Napoleon Bonaparte bez soudu zavřít do ústavu pro choromyslné v Charentonu, kde strávil zbytek života.
Markýz de Sade byl monstrum, ale monstrum nezbytné pro pochopení moderního světa. Jeho díla ovlivnila surrealisty, existencialisty i moderní psychologii. Ukázal nám, že v lidské duši existuje propast, do které se málokdo odváží podívat, ale která tam přesto je.
Nebyl to jen „pornograf“. Byl to muž, který dovedl logiku osvícenství k jejímu nejděsivějšímu konci: Pokud je člověk jen hmota a neexistuje žádný vyšší morální zákon, pak je vše dovoleno. Sade nás nutí klást si otázky o hranicích svobody a o tom, co se stane, když se z absolutní touhy stane jediný zákon.
Zemřel v Charentonu v roce 1814. Přál si, aby byl pohřben do anonymního hrobu a aby jeho jméno zmizelo z paměti lidstva. V tom druhém mu svět nevyhověl – jeho jméno zůstává symbolem temnoty, kterou v sobě každý z nás nosí, ať už si to přiznáme, nebo ne.
Další díly volného seriálu Galerie kontroverzních hvězd:
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mark%C3%BDz_de_Sade
https://www.denik.cz/historie/markyz-de-sade.html
https://www.stoplusjednicka.cz/zhyraly-markyz-de-sade-sadista-nebo-bojovnik-proti-predsudkum
https://dvojka.rozhlas.cz/markyz-de-sade-a-jeho-roman-120-dnu-sodomy-kdyz-je-pornografie-narodni-pamatkou-8878785
https://www.frekvence1.cz/clanky/koktejl/patron-vsech-sadistu-kdo-byl-zvrhly-markyz-de-sade-jeho-zivot-se-tocil-kolem-bicu-bolesti-vezeni-a-pornografie.shtml
https://www.extra.cz/markyz-de-sade-uchylnemu-aristokratovi-odepreli-jeho-posledni-vuli-8c263
