Článek
Bůh ví, jak se písnička, ze které nadšeně ryčí Parlamentní listy i mnozí poslanci nového parlamentu (já ji poprvé slyšel na facebookovém profilu poslankyně ANO Bereniky Peštové - ne že bych ji měl „v přátelích“, prostě mi ji všemocný algoritmus předhodil), ve skutečnosti jmenuje. Každopádně už se stačila ta těch pár hodin vžít pod názvem vycházejícím z prvního řádku textu: Za všechno může Babiš.
Samozřejmě je to (má to být…) ironie. Písnička je o tom, jak ti, kterým se poněkud zajídají nastupující pořádky, údajně svalují vinu na chudáka Babiše, ale nejen na něj. Protože v kontextu písně je Babiš vlastně jen slabší kalibr. „Za všechno může Babiš / že babu nepřivábíš / že se sám válíš v lůžku / a marně ostříš tužku…“ Rýmovačka tak trochu z druhého stupně základní školy. Ale Babiše vem čert, to je domácí figura, na kterou si musíme na čtyři roky zvyknout a pak odejde, kam patří.
Druhá sloka je horší, ta totiž ironizuje to, že „za všechno může Putin“ („…i za stav ústních dutin,“ tady Nohavicova veršotepectví dosáhlo dna). Dělat si takovouhle legraci z člověka, který rozpoutal válku, jež nás v mnoha ohledech už dnes zprostředkovaně ohrožuje, a který se netají tím, že se na Ukrajině nemusí zastavit, je prostě trapné. Putin nemůže za stav žádných dutin, ale za desetitisíce lidských životů ano.
Třetí a poslední sloka - to by bylo, aby si „umělec“ nepřisadil a nepřihřál vlastní polívčičku. Ve stejném ironizujícím duchu zpívá „Za všechno může Nohavica…“ (např. „že na Slovensku majú Fica“). Typicky sebestředná až egomaniacká sloka, která představuje Nohavicu podobně jako nedávný celovečerní dokument, tedy v podstatě jako svatého muže, který jen píše písně a svět je na něj zlý. Ještě že má ty svoje věrné fanoušky, kteří kolem něj postavili zeď.
Samozřejmě, že mezi sloky kromě bezzubého refrénu („za všechno můžou oni atd.“) zapustil Nohavica taky pasáž, ve které se mohou jeho věrní v hledišti přidat se svým „jadadadá“ nebo „lalalalá“. A taky s tleskáním - samozřejmě typicky „knedlíkovým“, na první dobu…
Na celé věci není nejsmutnější to, že taková píseň vznikla, ale to, že ji napsal a zpívá právě Jaromír Nohavica. Písničkář, který přes všechny výhrady k jeho osobě kdysi složil spoustu překrásných písní, hlavně textově, ale i hudebně. Nohavica Darmoděje, Nohavica Mikymauzolea, Nohavica Divného století.
Satirické odrhovačky tu a tam psal Nohavica už dávno, pravidelně třeba pro web dnes už naštěstí zapomenuté političky Jany Volfové virtually.cz. Nohavica jim říkal Virtuálky a seřadil je dokonce do tří mptrojkových alb, jež vydal volně ke stažení. Písničky povrchní textově i hudebně tehdy bylo možné omlouvat časovým presem, kdy se uvolil přispívat každý týden jednou, ale dnes, kdy jej žádný takový tlak k rychlosti nenutí, jsou z uměleckého hlediska neodpustitelné.
Zdá se, že Jaromír Nohavica „chytil správný vítr“. Zalíbil se nové vládnoucí partě a nepochybně teď bude mít ještě větší prostor na prezentaci. Třeba ho pozve Andrej Babiš na svůj vánoční večírek v poslaneckém klubu nebo přímo ve Strakovce. Možná mu při té příležitosti i podstrčí přihlášku do partaje. Nebyl by to ostatně první politicky motivovaný autogram, který by Jaromír Nohavica udělil…
Písničku najdete například zde:
https://www.facebook.com/reel/2338323040014427
Doplňující četba:
https://www.forum24.cz/posledni-dilka-jaromira-nohavici-se-budou-vyjimat-v-estradach-noveho-rezimu-skvele
https://www.headliner.cz/novinky/glosa-dno-v-nedohlednu-nohavica-v-nove-pisni-brani-babise-i-putina
