Článek
Nemohu se tu opírat o zaručeně pravdivé hospodské zprávy, neboť jsem před několika lety úplně přestal pít alkohol a navštěvovat restaurační zařízení, takže ve své úvaze vycházím jen z informací, které se objevily v různých médiích a ze svých zkušeností člověka, který téměř půl století žije v Líšni.
Líšeňský fotbalový klub, který slavil v minulém roce stoleté výročí, býval, co se týče rozpočtu, chudým klubem a stoupal ve fotbalové hierarchie díky nadšení místních funkcionářů a trenérů a rodinnému prostředí. Za všechny tu zmiňme toho nejdůležitějšího pana Karla Hladiše, předsedu a líšeňského Alexe Fergusona , který za několik desítek let, kdy se v líšeňském fotbalu angažuje, přivedl klub až do druhé ligy. Zároveň zde odvedl spoustu práce David Linger, který se nyní věnuje mládeži, kde nahradil pan Josefa Hudce, který mne kdysi jako žáčka trénoval. S Davidem jsem hrál několik let za SK Líšeň futsal, který tu založil.
Je zajisté chvályhodné, že se našel bohatý člověk pan Igor Fait, který klub před několika měsíci odkoupil a který má ambice přivést A mužstvo do první fotbalové ligy. S velkým zájmem jako všichni místní, jsem si přečetl zprávu, že angažoval bývalého trenéra reprezentace a Plzně Pavla Vrbu, o jehož úspěších bychom tu mohli psát dlouho. „Tak to se budeme muset zajít na jaře podívat na fotbal,“ říkalo si tady v Líšni spousta z nás. Když postupně začaly přicházet do klubu posily s reprezentačními starty nebo vstřelenými brankami v Lize mistrů, všichni byli zvědaví, co to s mužstvem udělá a jestli se jim podaří proniknout do baráže o první ligu už letos (po podzimu je Líšeň devátá a s dvaceti body ztrácí na třetí Vyškov sedm bodů).
Ale ouha, v pěti přípravných zápasech hoši ani jednou nevyhráli, dvakrát prohráli (se Zalagerszagem a se Spartakem Trnava), byť se silnými soupeři a třikrát „jen“ remizovali (se Skalicou, Rapidem Vídeň II a s Chrudimí). Kamarád, který některé přípravné zápasy viděl, mi vysvětloval, že naši nestíhali zejména rychlostně, většina posil je totiž starších ročníků. Jak jsem si přečetl, tak do nových jmen trenér Vrba nemluvil a akceptoval to, s čím přišlo nové vedení. Navíc nemusí udělat úplně dobrou atmosféru v kabině, když místní hráči, kteří pilně trénují, najednou nedostanou šanci ani na lavičce, kde je nahradily ony posily. Ambice a peníze jsou jedna věc, hmatatelné výsledky věc druhá. Všechno chce svůj čas a ať se stalo v Líšni cokoliv, navenek nepůsobí profesionálně, že hned po měsíci, a to aniž by zasáhl do mistrovského utkání, musel nový trenér odejít. Ukazuje to na jakési nepromyšlené tahy a na nervozitu uvnitř klubu. Prý ne všichni byli angažováním trenéra Vrby v Líšni nakloněni a tyto hlasy se pak postaraly o jeho odchod, přečetl jsem si ve zprávách na internetu. A také něco o trenérových zdravotních problémech tam psali.
A jak se na věc dívá obyčejný obyvatel Líšně? Samozřejmě je hezká představa, kdyby se tu hrála první liga. Potíž je v tom, že by se ty zápasy nemohly hrát u nás na stadionu, protože nesplňuje požadované parametry pro první ligu, takže líšeňský fanoušek by stejně musel za svým mužstvem dojíždět. Otázka je na jaký stadion, zda na ten společný, který plánuje město vybudovat i pro Zbrojovku, jako to mají v Itálii společně pro Inter i AC Milán nebo na Srbskou, kde hraje své zápasy Zbrojovka, která letos ještě do první ligy díky svému bodovému manku jen těžko může postoupit.
Pavlu Vrbovi přeji pevné zdraví a ať v budoucnu získá lepší angažmá, než bylo to u nás v Líšni. Líšeňskému fotbalu vinšuji do té druhé stovky, aby se mu podařilo naplnit ambice spojené s muži, ženami i mládeží (dochází zde totiž ke spojení s jiným klubem Svratka Brno) a aby našel vnitřní klid, který je pro to nezbytný.
Všechno chce svůj čas, něco se urychlit nedá a peníze nejsou úplně všechno. Vzpomeňme, jak dlouho trvalo například fotbalové Spartě Praha, než konečně dosáhla v novodobé historii svých vytyčených úspěchů anebo co mají říkat v Pardubicích, kde mají hokejové mužstvo s největším rozpočtem v lize, ale ten titul jim už několik let pořád uniká.
Do role hlavního trenéra Líšně se vrací původní kouč Milan Valachovič.
Až bude u nás za barákem Líšeň remizovat dva dva se Zbrojovkou, nebude to žádné přátelák ani taková sláva, jako když tenkrát před osmnácti rukama šmikli borci z divize v poháru Sláviju. Bude to normální ligové špíl, delegáti si dají záležet, na nové tribuně za branou si o tom budou ještě vrabci štěbetat, jak se pak balon odrazil ze šibenice až k pile a pak do pola a pak hrál chvílu úplně sám a všichni křičeli Es Ká Líšeň a pan Hladiš řekl potichu Davidovi Lingrovi, že by to chtělo časem věčí plot…
