Článek
Tento natolik silný zážitek mě velmi poznamenal a změnil mé uvažování o životě. Od té doby se ze mne stal někdo jiný a jen tak něco mě už nerozhází a snažím se radovat se z každého dalšího dne a každé další minuty žití. Připadá vám to jako fráze? Tak to nevíte, co jsem si prožil. Ale začněme hezky popořádku.
Není tomu dávno, kdy jsem vezl dceru na volejbalové soustředění na jižní Moravu. Je jedno kam, důležité je jen říct, že bylo sucho a nejeli jsme daleko, jenom padesát kilometrů. Tehdy jsme se v autě všichni podruhé narodili. Začalo to nevinně. V rádiu zrovna povídali o mikrospánku. Vzpomínal jsem na to, jak jsem před několika lety nad ránem usnul na dálnici někde v polovině cesty mezi Prahou a Brnem a jako zázrakem se mi nic nestalo. Dodnes to neumím vysvětlit, ale probudil jsem se na louce a světe div se, na autě nebyl ani škrábanec. Není mi pořád jasné, ve kterém místě jsem takto mohl sjet, když všude jsou svodidla a příkopy, ale prostě jsem tak někde sjel a jak jsem usnul, tak jsem pak pustil nohu z plynu a zastavil a vůbec do ničeho nevrazil. Malý zázrak nebo spíš obrovský zázrak, plamenně jsem při tom vyprávěl a vzpomínal na starou příhodu za volantem a netušil jsem, co nás ještě čeká.
V tu chvíli jsem se méně soustředil na řízení, jinak si nedovedu vysvětlit, že jsem jel z kopce rychleji, než jsem měl. Před sebou jsem náhle uviděl levotočivou zatáčku. Sešlápnul jsem brzdu a to byla asi ta největší chyba, kterou jsem v tu chvíli mohl udělat. Na suché vozovce auto dostalo smyk (čert ví, jestli tam nebyla nějaká olejová skvrna) a začalo „tancovat“. Dostal jsem hodiny, ale nedotočil jsem je úplně, jen jsem přejel do protisměru a intuitivně jsem nějak točil volantem na druhou stranu a snažil se vůz srovnat. To se mi částečně podařilo, ale dostal jsem smyk zase na druhou stranu a málem jsem sjel ze srázu napravo a pak znovu zběsilé točení volantem na druhou stranu a znovu doleva a málem jsem opustil vozovku vlevo. Tancoval jsem takto třeba půl minuty, když v tu chvíli proti nám jel kamion. V duchu jsem byl už smířený s tím, že do nás vrazí a to buď čelně anebo do boku, protože se mi zdálo nemožné, že bych za vteřinu, kdy se budeme míjet, dokázal auto srovnat. Stáli při mně však všichni svatí a skutečně na těch pár vteřin, kdy proti nám kamion projížděl, se mi jako zázrakem podařilo auto narovnat, o několik milimetrů nás netrefil a když kolem nás projel, naše auto začalo znovu tancovat. Pak jsem zastavil a dcera i manželka se rozbrečely. Já jsem se rozklepal a šel si zapálit cigaretu.
Krve by se ve mne nedořezal a nedovedu vysvětlil, jak se mi auto podařilo srovnat zrovna v ten správný okamžik, kdy jsme se s náklaďákem míjeli. Nepřisuzuji to žádnému řidičskému umění, ale prostě jen náhodě a intuici. I když je pravda, že v podobné situaci smyků nalevo a napravo a téměř celých nedotočených hodin v rychlosti, jsem už jednou byl. Absolvoval jsem před deseti lety školu smyku ve Vysokém Mýtě. Tehdy nám instruktor říkal, ať jedeme do zatáčky šedesátkou, vozovka byla mokrá, ale já jsem tam schválně najížděl devadesátkou, abych si to udělal těžší a něco se naučil a měl jsem pak co dělat, abych auto nepřevrátil na střechu a právě tohle neuposlechnutí instruktora mi teď možná zachránilo život. Už jsem ten pocit přece jednou zažil! Podařilo se mi vůz vyrovnat, stejně jako teď, kdy nám už ale na rozdíl od výuky a školení, šlo o holý život.
Pán Bůh a všichni svatí stáli tentokrát při nás a já jsem si uvědomil, že nic není v lidském životě tak důležité, jako život sám. Svou jezdeckou chybou a chvilkovou nepozorností jsem se dostal do situace, která nebýt několika milimetrů a šťastných tří vteřin, mohla skončit katastrofou. Od těch dob se ze mne stal jiný člověk a dnes už mě jen tak nic nerozhází, jako dříve. Vždyť jsem tu vůbec nemusel být mezi vámi a se mnou dcera a manželka a pokud ano, tak už jenom jako, raději nedomýšlet jako co.
Nikomu z vás nepřeji, aby se do podobné situace někdy dostal. Blbí mají štěstí, říká se. Kolikrát ale bude ještě Anděl strážný držet nad námi ochrannou ruku? Děkuji, že tentokrát držel. Uff, jen na to vzpomínám a běhá mi mráz po zádech. Ještě jednou děkuji, děkuji, děkuji, že se nám nic nestalo…
