Pokuta za nerealizovaný styk s dítětem

Jakými kritérii by měl soud zvážit, aby mohl uložit pokutu rodiči, který brání styku s jeho nezletilými dětmi? Uložení pokuty za nerealizovaný styk může být prostředkem k prosazení práva na styk s dětmi.

Tímto tématem se nedávno zabýval samotný Ústavní soud České republiky. Vzhledem k tomu, že se jedná o otázku ovlivňující širokou škálu občanů, zaslouží si tento soudní nález bližšího představení veřejnosti z naší strany.

V jarním období letošního roku Ústavní soud vydal nález ve věci č. III. ÚS 3573/18, kde se zaměřil na možnost soudu uložit pokutu rodiči, který nerespektuje rozhodnutí soudu o uspořádání styku s nezletilými dětmi, ať už se jedná o druhého rodiče nebo prarodiče. Tento nález stanovuje, na co by soud měl brát ohled a jaké skutečnosti jsou rozhodující pro uložení pokuty v rámci výkonu rozhodnutí, kterým byl upraven styk nezletilých dětí a případně dalších členů rodiny.

V případě, že rodič nedodržuje soudní rozhodnutí, je většinou označován jako tzv. rezidentní rodič, což znamená rodiče, který má dítě pod svou péčí na základě soudního rozhodnutí nebo dohody nesezdaných rodičů.

Podle vlastního posouzení Ústavního soudu lze prostředek ve formě sankce – tedy pokuty za nerealizovaný styk, uvedený v § 502 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, obecně považovat za opatření, které aktivně chrání právo na nerušený rodinný život (čl. 10 odst. 2 Listiny, čl. 8 Úmluvy). Primárně směřuje k vynucení plnění povinnosti, kterou soud uložil povinné straně ve prospěch oprávněné strany.

Je třeba však dávat pozor na to, že toto ustanovení nelze interpretovat tak, že by sloužilo k trestání povinné strany za dobrovolné nesplnění povinnosti.

Pro styk s dítětem je určující péče.

Čtěte, jaké jsou podmínky:

Posuzování nejlepšího zájmu nezletilého dítěte, zejména při uložení pokuty za nerealizovaný styk, je klíčovým faktorem v rozhodování soudů. Soudy musí brát v úvahu především zásady obsažené v článku 3 Úmluvy o právech dítěte. Ústavní soud vymezil ústavněprávní kritéria, která soudy musí vzít v úvahu při rozhodování o úpravě výchovných poměrů k nezletilým dětem:

1. Existence pokrevního pouta mezi dítětem a osobou, která usiluje o svěření dítěte do péče.

2. Míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě svěření do péče konkrétní osoby.

3. Schopnost osoby, která usiluje o svěření dítěte do péče, zajistit jeho vývoj a potřeby v oblasti fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a další.

Důležitým aspektem je také přání dítěte, které soud musí zohlednit. Při posuzování přání dítěte soud vezme v úvahu jeho věk, rozumovou a emocionální vyspělost, míru nezávislosti jeho postoje a možné ovlivňování ze strany rodičů. Rovněž je důležitým faktorem způsob, jakým bylo přání dítěte zjištěno během řízení, ať už prostřednictvím sociální pracovnice OSPODu, výslechu u soudu nebo pomocí znaleckého posudku.

Ústavní soud zdůraznil, že i nezletilé dítě ve věku 7-8 let může mít svůj vlastní názor, pokud je to podloženo důkladným posouzením relevantních okolností, jako je věk, rozumová a emocionální vyspělost.

Podle soudní praxe se pokuta obvykle pohybuje v paušální částce kolem 1 000 Kč za každý nerealizovaný styk.

Není vždy rezidentní rodič, kdo je vinen za nedostatečně realizovaný styk. V některých případech se setkáváme s situací, kdy samotné nezletilé dítě není ochotné jít na setkání. V takových případech nelze dítě donutit násilím. Nicméně rezidentní rodič by měl dítě adekvátně pozitivně motivovat a snažit se o výchovné působení, aby dítě neodmítalo styk.

Pokud má nezletilé dítě negativní postoj ke kontaktu s druhým rodičem nebo jiným členem rodiny, aniž by bylo ovlivněno rezidentním rodičem, není možné dojít k závěru, že jsou splněny podmínky pro uložení pokuty podle ust. § 502 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních.

Je třeba zdůraznit, že rozhodnutí o uložení pokuty není jednoduché a vyžaduje podrobné zkoumání bližších okolností. Judikatura Ústavního soudu jednoznačně stanovuje, že nelze rodiči, který má dítě ve své péči, uložit pokutu, pokud dítě dobrovolně odmítá kontakt s druhým rodičem nebo prarodiči, aniž by bylo ovlivněno.

V rámci dohadování o styk s dítětem se často řeší sleva na dítě (při placení daní).

Čtěte, jaké jsou podmínky:

Se stykem je často spojená otázka výživného.

Čtěte kdy, za jakých podmínek a v jaké výši je možné výživné požadovat:

Styk s dítětem má svá pravidla.

Rodiče si nemohou dělat, co chtějí.

Pokud má jeden z rodičů právo styku, tak má být realizováno.

S úctou váš průvodce právem

JUDr. David Pytela, MBA, LL.M., advokát

Advokátní kancelář Olomouc • Prostějov • Přerov | akpytela.cz

Zdroje:

zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění

zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění

Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o sjednání Úmluvy o právech dítěte

usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, v platném znění

nález Ústavního soudu ze dne 19. března 2019, sp. zn. III. ÚS 3573/18