Článek
Opravdu již dlouho jsem nečetl tak zákeřný text pomlouvající opozici jako dnes. Navíc perfidně vydaný zrovna v den, kdy má svátek Andrej. Jaká to náhoda.
Ale již vážněji.
Jelikož R. Pokorný neumožňuje diskuze pod svými články, musím tak učinit formou zvláštního článku.
Publicista Richard Pokorný ve svém článku mj. tvrdí, že propast mezi vládou a neliberální opozicí je otázkou morálky, přičemž Fialova vláda je podle něj nositelem „vyšších“ morálních hodnot. Tato interpretace však vyvolává několik otázek.
Za prvé, morálka byla a je subjektivní koncept, který je těžké jednoznačně definovat. Nelze jednoduše tvrdit, že jedna skupina má „vyšší“ morálku než jiná. Ergo kladívko, protože co je považováno za morální, se liší podle kulturních, historických a osobních hodnot. Pokorný zde přitom používá pojem morálky jako absolutní měřítko, což je zjednodušující. Používá obnošenou rétorickou vestičku - my jsme morální, vy jste nemorální. A hotovo dvacet.
Vyvstává otázka, zda je vhodné považovat opozici automaticky za méně morální pouze a jen proto, že se liší ve svém přístupu. I když opozice může mít (z pohledu pravicové vlády) problematické postoje, nemělo by to znamenat, že celá její existence je morálně neakceptovatelná.
Zjednodušování matka moudrosti?
Dalším problematickým aspektem je zjednodušování, s jakým pan Pokorný přistupuje k rozdílným politickým názorům.
Současná společnost je politicky polarizovaná, a právě přístup, který morálně odsuzuje druhou stranu, může situaci jen zhoršit. Místo snahy o pochopení a nalezení kompromisů článek posiluje a eskaluje konflikt. Udržování dialogu s opozicí by mělo být v zájmu demokratické společnosti, která se snaží zahrnovat různé perspektivy, než se utápět v moralizujících výrocích.
Pokorný straší Putinem
V rámci oponovaného textu nechybí ani dezolátské strašení Putinem.
Cituji - „Až k nám Putin v rámci „budování velké slovanské říše“ či „boje proti nacismu“ vyšle tanky, možná prozřou i poslední zaslepenci…“ Tohle je opravdu argumentace jak z páté cenové skupiny. Pakliže opozice bojuje za sociální jistoty, mj. důstojné starobní penze pro naše rodiče a prarodiče, tak jí dáme nálepku „zaslepených putinovců, kteří vítají tanky…“
Inu, kdo netleská pravicové vládě a její politice, tak je prostě vítač Putina.
Autora zdejšího blogu Legendární medvěd samozřejmě zaujala i Pokorného mědvědobijná moralizující věta „A kde nejsou pravidla, vyhrává nejsilnější medvěd.“
Naopak v přírodě vyhrává a přežívá nejsilnější medvěd, ne proto, že nedodržuje pravidla, ale protože je nejsilnější. Tak to na této modré, ne zelené planetě chodí tisíce let, a patrně bude i nějaký ten rok v budoucnosti.
Závěrem
Pokorný ve svém článku přináší pohled, který nejenže zbytečně Česko polarizuje , ale také redukuje složitost morálky na otázku „my vs. oni.“
Abychom mohli efektivně řešit problémy ve společnosti, je nutné hledat cestu k otevřené debatě a rozlišování mezi různými hodnotami bez toho, abychom automaticky soudili druhou stranu jako méně morální.
Polarizace je však možná tím pravým důvodem, proč se vláda a opozice v současné době neshodují, a nikoli jakýsi morální deficit, jak opakovaně vykutáleně naznačuje autor.
A věčné strašení Babišem a Klausem, které se jako červená nit vine celým Pokorného blogem, je stále více směšné.
