Článek
Zaujala mne zpráva v tisku (konkrétně to byl Idnes.cz) : Nejvyšší možnou pokutu, tedy deset tisíc korun, dostali v Národním parku České Švýcarsko rodiče chlapce, který přímo před jejich zraky ryl do pískovce nedaleko Pravčické brány. Počínání malého dítěte natočil jiný návštěvník, který následně záznam předal správě parku. (konec citace)
Jako právník mám k informaci trochu odborných výhrad.
Snaha chránit přírodu je bezpochyby správná. Poněkud problematičtější je však představa, že když dítě ničí přírodu, můžeme jednoduše sáhnout do peněženky jeho rodičům. Právo totiž nefunguje na principu kolektivní (či rodinné) viny, ani tehdy, když jde o sebeušlechtilejší cíl.
Zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky, poměrně jasně rozlišuje mezi pachatelem přestupku a jeho zákonným zástupcem. Přestupek je zásadně odpovědností toho, kdo se protiprávního jednání dopustil.
Navíc podle § 18 uvedeného zákona není za přestupek odpovědný člověk, který v době jeho spáchání nedovršil patnáct let.
Z toho ovšem automaticky nevyplývá: „Dítě nemůže být potrestáno, tak pokutu dostane maminka nebo tatínek.“ Taková konstrukce by byla právně značně problematická. Řečeno gentlemansky.
Je třeba odlišovat odpovědnost rodiče za řádnou výchovu dítěte od jeho odpovědnosti za konkrétní přestupek. Rodič samozřejmě nemůže rezignovat na výchovu a dohled. To ale ještě neznamená, že odpovídá za každý kámen odhozený dítětem, každou ulomenou větev nebo každou poškozenou rostlinu.
Jiná situace by nastala, pokud by rodič sám porušil konkrétní zákonnou povinnost, dítě k protiprávnímu jednání navedl nebo mu je vědomě umožnil. Pak se ovšem nejedná o „pokutu za dítě“.
Posuzuje se vlastní jednání rodiče a jeho vlastní právní odpovědnost.
Právě tento rozdíl by měl být v podobných článcích vysvětlen. Jinak vzniká velmi nebezpečný zkrat: dítě něco provede → rodič je jeho zákonný zástupce → rodič zaplatí.
To není právní argument, ale spíše volání po objektivní odpovědnosti rodičů za jednání jejich potomků.
A jestli chceme měnit právní úpravu tak, aby rodiče za určité jednání dětí skutečně odpovídali, je to legitimní politická otázka.
Musíme však říci otevřeně, že jde o změnu pravidel, nikoli předstírat, že současné přestupkové právo takovou automatickou odpovědnost už obsahuje.
Ochrana přírody si zaslouží účinné sankce. Stejně tak si ale právní stát zaslouží, aby sankce dopadala na toho, komu lze konkrétní protiprávní jednání právně přičíst. Jinak místo ochrany přírody začneme chránit především princip „někdo za to přece zaplatit musí“.
A to jsou dvě velmi rozdílné věci.
