Článek
Kdo ho v devadesátých letech zažil, ten ví, že šlo o něco, co na obrazovkách české televize nemělo obdoby. V červnu 1993 se poprvé objevila tato krátká, ale o to údernější směsice skečů, falešných zpráv, absurdních reklam a parodií, která diváky okamžitě rozdělila – jedni pořad milovali, druzí ho považovali za nevkusný experiment. Ale jedno je jisté: Česká soda se stala kultem, na který se vzpomíná i více než třicet let poté.
Pořad vznikal pod značkou Febio pro Českou televizi a od začátku sázel na provokaci. Během let 1993 až 1997 vzniklo čtrnáct původních dílů, dva silvestrovské speciály a posléze i celovečerní sestřih. Každý díl měl sotva deset až dvacet minut, ale dokázal napáchat pořádný rozruch. Sázelo se na rychlé tempo, ironii a na ochotu tvůrců nemít svatá témata. Politici, reklamy, národní stereotypy – všechno bylo dovoleno. Tam, kde se ostatní báli jen lehce naznačit, Česká soda šla po hlavě.
Nezapomenutelnou součástí pořadu se stal segment Alles Gute, kde Milan Šteindler a David Vávra parodovali jazykové kurzy němčiny. Vykřikovaná slovíčka, groteskní scénky a absurdní pointy se staly legendou.
Od šestého dílu se k nim přidal Petr Čtvrtníček, který svou energií a drzostí vtiskl pořadu tvář, jakou si pamatujeme dodnes. Kmenoví tvůrci spolupracovali s autory spřízněnými s časopisem Sorry, což dodalo celé show ten správný undergroundový nádech.
Boření Tabu i tabu
Diváci si Českou sodu oblíbili právě proto, že bourala tabu. V době, kdy se ještě formovala svobodná média, působila jako zrcadlo i jako ventil. Mnozí diváci museli „číst mezi řádky“ a hledat skryté narážky, což posilovalo pocit, že nejde jen o zábavu, ale i o komentář doby. Některé skeče zlidověly a začaly žít vlastním životem – v hospodách, mezi studenty, v běžné mluvě. Kdo by si nevzpomněl třeba na parodie televizních soutěží, reklamní spoty dovedené k absurdní dokonalosti, nebo legendární scénky jako „Katovna“?
Samozřejmě, že nechyběla ani kritika. Televize čelila stížnostem, pořad byl postupně odsouván do méně atraktivních vysílacích časů a nakonec ukončen. Oficiálně skončil v roce 1997, ale tvůrci ještě do roku 2000 pokračovali pod názvem Čtvrtníček, Šteindler a Vávra uvádějí. I tak už ale bylo jasné, že největší éra České sody patří právě bouřlivým devadesátkám.
Z dnešního pohledu se nabízí otázka: mohl by podobný pořad existovat i dnes?
Mnozí se domnívají, že nikoli. Televizní prostředí je opatrnější, společnost citlivější a politická korektnost nastavuje mantinely, které tehdy prakticky neexistovaly. Některé skeče by dnes možná vyvolaly mediální bouři nebo dokonce žaloby. Přesto se objevují pokusy o navázání – v digitálním prostoru a na YouTube vznikají projekty, které se k duchu původní Sody hlásí.
Závěrem
Ať už si o pořadu myslíte cokoli, jedno mu nelze upřít: dokázal přesně vystihnout atmosféru porevoluční doby. Doby, kdy se všechno zdálo možné, kdy padaly bariéry a kdy humor fungoval jako zbraň. I jako ventil.
Česká soda nebyla jen televizní show. Byla fenoménem (vím je to zprofanované slovo), který nám ukázal, že i v malém prostoru několika minut lze zanechat stopu, na kterou se nezapomíná.
ukázka - https://www.youtube.com/watch?v=8717D52PbAY
