Článek
„Ať rozhodují schopnosti, ne pohlaví!“
Když přijde řeč na ženské kvóty, netrvá to moc dlouho, než někdo pronese tuhle větu. Těžko se proti ní něco namítá.
Souhlasím. Schopnosti jsou pro výkon veřejné funkce nepochybně lepším předpokladem než vlastnictví určitého souboru pohlavních orgánů. Nepřála bych si, aby mě operovala neschopná chirurgyně jen proto, že nemocnice potřebovala naplnit tabulku diverzity. Stejně jako si nepřeju, aby mě operoval neschopný chirurg. Kupodivu jen v prvním případě cítíme potřebu vysvětlovat, jak se dotyčný na své místo dostal.
Na odporu ke kvótám mě fascinuje jeden nenápadný předpoklad. Jako bychom žili ve společnosti, kde se muži na rozhodovací pozice dostávají výhradně díky svým mimořádným schopnostem, a teprve nějaké genderové opatření by tenhle dokonale fungující stroj rozladilo, že?
To, že na vysokých místech sedí lidé průměrní, podprůměrní i tragicky nekompetentní, přitom víme. V politice je dokonce sledujeme v přímém přenosu. Přesto se při debatě o kvótách najednou tváříme, že současné obsazení mocenských pozic je výsledkem laboratorně čistého výběru těch nejlepších.
Od toho se pojďme odpíchnout.
Zásluhovost. Krásná myšlenka, komplikovaná praxe
Představa společnosti, v níž se lidé prosazují podle schopností, píle a talentu, je nesmírně sexy. Říká se jí meritokracie, hezky česky zásluhovost. Má jednu slabinu: z toho, že někdo uspěl, ještě nevyplývá, že uspěl jen díky svým zásluhám.
Kariéry se neodehrávají ve vzduchoprázdnu. Rozhodují o nich i kontakty, rodinné zázemí, doporučení, volný čas, péče o děti a rodiče nebo schopnost pohybovat se v prostředí, jehož nepsaná pravidla člověk zná od kolébky.
Jistě, někdo dostane příležitost, protože je schopný. Nebo proto, že jeho schopnosti rozpoznal správný člověk ve správnou chvíli. Nebo se s tím správným člověkem zná dvacet let, chodí s ním na pivo a oba se považují za docela rozumné chlapy.
Nemusí jít o zlý úmysl. Lidé zkrátka důvěřují těm, kdo jsou jim podobní. Doporučují své známé a za přirozené považují prostředí, ve kterém sami uspěli. Jenže když se takové nevinné mechanismy opakují po generace, vyrostou z nich docela hmatatelné nerovnosti.
Nejde tedy o to, jestli ženy smějí kandidovat a ucházet se o funkce. Samozřejmě že smějí. Zajímavější je, jestli mají srovnatelnou šanci dostat se tam, kde se o příležitostech rozhoduje.
Nikdo ženám nebrání vstoupit. Jen se výběrové řízení konalo včera, mezi kamarády, a vítěz byl znám už předloni.
Zvláštní případ průměrného muže
V roce 2017 vyšla v prestižním časopise American Economic Review studie s názvem, který bych si sama netroufla vymyslet: Gender Quotas and the Crisis of the Mediocre Man. Volně přeloženo: Genderové kvóty a krize průměrného muže.
Zkoumalo se, co se stalo, když švédští sociální demokraté v roce 1993 zavedli na komunálních kandidátkách takzvaný zip: ženy a muži se na kandidátce pravidelně střídají.
Kdyby platila oblíbená představa odpůrců kvót, kvalita politiků by měla klesnout - strany přece musely ustoupit od výběru nejlepších a uvolnit místa ženám jen kvůli pravidlu, ne?
Výzkumníci zjistili něco pikantnějšího. Tam, kde kvóty přivedly do politiky více žen, se podle jejich měření zlepšila i úroveň mužských politiků. Jedním z důvodů byl odchod méně schopných mužských stranických lídrů. Kvóty jednoduše rozvrátily zavedené pořádky, v nichž si někteří pánové drželi funkce spíš díky postavení ve straně než díky schopnostem.
Univerzální recept na výrobu schopných politiků to není. Ale kvóty v tomhle případě nevytlačily schopné muže, aby jejich místa zabraly neschopné ženy. Naleptaly systém, který se za zásluhový vydával, ale nad vodou držel i ty, jejichž hlavní kvalifikací bylo, že už jsou uvnitř.
Málokdo ostatně protestuje, když důležitou funkci získá něčí spolužák, stranický kolega nebo dlouholetý známý. Jakmile ale padne slovo o otevírání příležitostí ženám, začne nám najednou mimořádně záležet na přísném výběru podle schopností, že?
Voliči ženy nechtějí? A proč je tedy kroužkují?
Ve sněmovních volbách 2025 bylo zvoleno 67 žen, poprvé víc než třetina Sněmovny. Mezi kandidujícími přitom ženy tvořily jen 31,3 procenta.
Velkou zásluhu na tom mají kroužky. U Starostů by bez preferenčních hlasů tvořily ženy 41 procent zvolených, díky voličům jich je 59 procent. U koalice Spolu se jejich podíl zvedl z 15 na 21 procent. A u Pirátů voliči obrátili poměr úplně naruby.
Tolik k oblíbenému tvrzení, že ženy v politice nikdo nechce. Voliči do zasedacího pořádku poněkud drze promluvili a přidělili ženám víc židlí, než jim nachystaly samy strany.
Demokracie ale nezačíná za plentou volební místnosti. Začíná dřív, při sestavování kandidátek, volbě stranického vedení a rozdělování příležitostí. Když ženy na kandidátkách chybějí nebo končí na nevolitelných místech, u urny se to napravuje těžko. Voliči si můžou vybírat jen z toho, co jim strany naservírují.
Až se tedy budou příště vařit kandidátky, možná by stálo za to trochu pozměnit recept. Pokud v kuchyni stojí pořád titíž kuchaři, těžko čekat, že se jídelníček změní sám od sebe.
Kvóta není sprosté slovo. A není to jeden nástroj
V květnu 2025 jsem byla na křtu knihy Zuzany Fellegi Genderová pozitivní opatření ve veřejném rozhodování (aneb Kvóty a mýty), kterou Institut LibuShe zdarma zpřístupnil veřejnosti. Celým večerem prostupoval nepříjemný fakt: česká debata o kvótách se smrskne na jednoduché ano, nebo ne, aniž bychom si vůbec vyjasnili, o čem mluvíme.
Pod jednou nálepkou se přitom skrývá celá škála opatření. Strana si může dobrovolně stanovit podíl žen na kandidátkách. Může ženy a muže střídat, aby ženy nekončily na nevolitelných místech. Zákon může určit minimální zastoupení obou pohlaví mezi kandidujícími. Anebo může jít o pravidla výběru do vedení velkých firem. To jsou velmi rozdílné nástroje s rozdílnými dopady a zaslouží si i rozdílné hodnocení.
Evropská unie například stanovila velkým firmám obchodovaným na burze, že v jejich vedení má být alespoň 40 procent méně zastoupeného pohlaví mezi nevýkonnými členy, nebo 33 procent napříč celým vedením. Žádná ženská nadvláda. Jen snaha, aby rozhodovací stoly nevypadaly jako sraz absolventů chlapeckého gymnázia. Směrnice přitom nenařizuje dosadit ženu bez ohledu na kvalifikaci. Požaduje transparentní výběr, v němž je kvalifikace na prvním místě.
Kvóty prý ohrožují výběr těch nejschopnějších. Možná ale právě díky nim konečně zjistíme, jak se ti nejschopnější vybírali doposud. A proč mezi nimi tak nápadně převažovali muži.
Kvóty přitom nejsou samospásné. Můžou být špatně navržené, formální nebo snadno obejitelné. Můžou dostat ženy na kandidátky, ale ne na volitelná místa. Můžou změnit statistiku a nezměnit způsob rozhodování.
S „kvóty ano, kvóty ne“ si proto nevystačíme. Musíme zarýt hlouběji do ornice společenských pořádků, odkrýt kořeny nerovností a vybrat nástroje, které je opravdu vyplejí. A pak poctivě sledovat, jestli fungují, aby nám z nejlépe míněných opatření nevzešla další úroda nespravedlností.
Ženy nejsou lepší lidé. Právě proto je potřebujeme u rozhodování
V debatách o zastoupení žen se objevuje ještě jeden nešťastný argument: že potřebujeme víc žen v politice, protože jsou empatičtější, méně konfliktní a zodpovědnější.
Takové ženy jistě najdeme. A také ženy, které tyhle vlastnosti nemají ani v náznaku. Stejně jako mezi muži najdeme lidi obětavé a citlivé i takové, jimž bychom nesvěřili správu společné lednice, natož veřejných peněz.
Ženy nejsou morálně ušlechtilejší druh. A nemusíme to o nich tvrdit, abychom obhájili jejich právo podílet se na moci. Smyslem rovného zastoupení není nahradit mužskou nekompetenci ženskou dokonalostí. Jde o to, aby přístup k rozhodování nezávisel na příslušnosti k určité skupině.
Neměli bychom ale podceňovat zkušenost. Ve Výboru České ženské lobby se dlouhodobě věnuju právům žen v porodní péči a tam je otázka zastoupení velmi hmatatelná. Kdo rozhoduje, jak bude porodní péče organizována? Kdo sedí v komisích a píše doporučené postupy? A jaké místo v tom mají ženy, kterých se to bezprostředně týká?
Neznamená to, že by o porodnictví měly rozhodovat jen ženy nebo že osobní zkušenost nahradí odbornost. Dobré rozhodování potřebuje obojí: odborné znalosti i ochotu brát vážně zkušenost lidí, na které rozhodnutí dopadá.
A ani pár žen u jednacího stolu ještě nezaručuje, že je někdo vyslechne. Zastoupení není totéž co vliv.
Kdo vlastně komu dává šanci?
Pak jsou tu obavy, a oprávněné. Že žena, která se dostane do funkce díky pozitivnímu opatření, bude navždy podezřelá, že tam nepatří. Že její úspěch nikdo nebude brát jako zasloužený. To se opravdu může stát. Nikdo nechce být ten, komu museli pomoct, protože by to sám nezvládl.
Jenže v tom je schovaný zvláštní dvojí metr. Když muž získá příležitost díky kontaktům, doporučení nebo vlivnému mentorovi, bereme to jako přirozenou součást kariéry. Dostal šanci a využil ji. Když žena získá příležitost díky opatření, které má vyrovnat dlouhodobě nerovný přístup, bereme samotnou existenci té příležitosti jako důkaz, že na to nemá.
Přitom nikdo z nás není výsledkem jen vlastních zásluh. Každý se někdy ocitl ve správný čas na správném místě, někdo mu věřil, otevřel dveře nebo mu prostě dal možnost ukázat, co umí. Lišíme se jen v tom, jak často se nám takové dveře otevírají a kolik schodů k nim vede.
Největší rozruch přitom nevyvolávají výhody samotné. Vyvolává ho chvíle, kdy na ně mají dosáhnout i ti, pro které dosud nebyly určeny.
U rozhodovacího stolu se sedí odjakživa. Některá místa se dědí, jiná se přenechávají známým. A když se někdo zeptá, jestli by nemohl přisednout, začne se najednou velmi vážně mluvit o zásluhách.
Chcete o tom mluvit naživo, i když nesouhlasíte? V pondělí 23. listopadu 2026 od 18 hodin pořádáme v České ženské lobby první setkání ze série Genderová rovnost pro všechny: Kvóty pod lupou. Kdo má místo u rozhodovacího stolu?
Nebude to sešlost lidí s jediným správným názorem. Spolu s Institutem nenásilné komunikace budeme hledat, jak o tak polarizujícím tématu mluvit věcně a s respektem. Lampárna Coworking, Lidická 31, Praha 5.
Vstup zdarma, nutná registrace předem.
Zdroje:
1. Besley, T., Folke, O., Persson, T., Rickne, J. (2017). Gender Quotas and the Crisis of the Mediocre Man: Theory and Evidence from Sweden.
American Economic Review, 107(8), 2204–2242.
2. Fórum 50 % (2025). Volby přinesly historicky nejvyšší zastoupení žen, ve dvou klubech budou převládat ženy.
3. Fellegi, Z. (2024). Genderová pozitivní opatření ve veřejném rozhodování (aneb Kvóty a mýty).
Praha: Wolters Kluwer.
4. Evropský parlament a Rada EU (2022). Směrnice (EU) 2022/2381 o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy orgánů kotovaných společností.
5. International IDEA, Inter-Parliamentary Union a Stockholm University. Global Database of Gender Quotas.










