Jak politici zhoršují naše školství

Ve schváleném zákoně o pedagogických pracovnících nám vypadl jeden paragraf a ředitelé škol hned dostali pokyn od ministerstva: „Ruší se právo pedagogických pracovníků na využívání metod, forem a prostředků dle vlastního uvážení v souladu se zásadami a cíli vzdělávání při přímé pedagogické činnosti (dosud v § 22a písm. c) školského zákona), čímž se posiluje role ředitele školy ve stanovování a rozvoji pedagogické koncepce školy“. Politici, jmenovitě Matěj Ondřej Havel (TOP09), Jan Berki (STAN), Olga Richterová (Piráti), Marek Výborný (KDU-ČSL), Renáta Zajíčková (ODS), opět jednou ukázali, jak málo rozumí vzdělávání a jak jsou politici vždy připraveni pořádně našemu školství zatopit.

Učitel nyní ztratil právo učit, jak nejlépe uměl, podle „vlastního uvážení“. Co je na celé té věci negativního, v čem je problém? Ani nemám moc chuť si nyní pomáhat nějakými příklady třeba z prostředí, lékařů, se kterými se mnozí učitelé srovnávají (neboť jsou také vysokoškoláci). Připadá mi laciné, se ptát, jak by asi vypadaly zdravotní ústavy, kde by o léčbě nerozhodoval lékař, ale způsoby léčby by řídil ředitel nemocnice? Nebo možná ještě příhodněji: jak by vypadaly umělecké školy, kdyby jejich ředitel rozkazoval, že jsou imprese a surrealismus zakázán a musí se používat pouze realizmus?

Je nutné si pro začátek uvědomit, že drtivá většina českých škol žádnou „pedagogickou koncepci“ nemá. Ředitel tedy v praxi nic neposiluje, vyjma obligátního „připravte děti na přijímačky a nenechte je, aby vám lezli po hlavě“. Pokud koncepci má, tak jen na papíře. Učitelé s žádnou seznámeni nejsou a 95% z nich by ani žádnou koncepci své vlastní školy nedokázalo definovat. Výjimkou jsou jen alternativní a některé soukromé školy. Možná by někteří učitelé nebo ředitelé cosi blekotali o „rozvoji dovedností“ nebo „škole pro život“ a podobně - pouhý newspeak bez jakéhokoliv spojení s tím, co se dennodenně děje ve školních třídách. Alibisticky se ke zrušení postavila i lobbistická skupina „Učitelská platforma“.

Už spojení „optimisticky se domníváme“ je krajně podezřelé. V našem školství a optimismus? Kvalitní učitel podle nich „vždy najde školu, která docení jeho kvalitu“. To ale už není optimismus, to je lakování narůžovo, hloupé a nereálné. Přitom celý pedagogický internet (včetně jejich vlastní diskuzní skupiny) je plný příběhů, kdy tito kvalitní učitelé čelili šikaně vedení školy a svých kolegů. Být učitelem je kreativní povolání, pokud to člověk doopravdy umí. Ale v českých školách jde o vzácný úkaz, kterého si kolegové (včetně ředitelů) často neváží, a podobní učitelé jsou pokládání za potížisty. Z kolika škol už byli vyštípáni? Prý „pojďme přemýšlet“, jak ochránit ředitele před „nepoučenými zřizovateli“ a „konzervativními rodiči“. To je všechno? V ohrožení přece není ředitel, ale moderně učící pedagog! Ten nyní ztratil zákonnou oporu a je vydán všanc všeobecné vzdělávací podprůměrnosti našich škol.

V čem je největší průšvih? Pojďme tedy „přemýšlet“ o českém školství!

Většina veřejných škol v České republice není kvalitních. Z toho vyplývá, že ve většině škol nejsou kvalitní ředitelé a učitelé. Z toho zase vyplývá, že kvalitně učících pedagogů je výrazná menšina. V drtivé většině případů není ředitel nejkvalitnější pedagog ve své škole, dokonce se mu ani nepřibližuje. Mnozí z nich dokonce kvalitní výuce aktivně brání. Je nad slunce jasnější, že pokud se kvalitní učitelé mají svobodně věnovat své práci, neměli by jim do toho mnohem horší pedagogové ani ředitelé mluvit. Protože jakmile se do toho míchají, kvalita jde vždy dolů. Ani nedopočítám všechny ty hlouposti, kterými se ředitelé snaží ovlivnit výuku k horšímu, mezi kterými se na čelné místo řadí bodování kázeňských přestupků, účast na celorepublikovém testování žáků nebo určování vah známek pro celou školu. Kdybych měl zajít do extrémů, v hlavě se mi vynořil příběh, kdy ředitelka donutila všechny žáky školy, aby se každoročně účastnili recitační soutěže před celou školou a ještě přísně ověřovala omluvenky těch, kdo se té veřejné ostudy nemohli účastnit. Všechny žáky! Prý když byla ve škole jako žákyně ona, tak tím prošla také a údajně jí to jenom prospělo. Tahle osoba má nyní všem učitelům školy určovat „pedagogickou koncepci“?

Ano, mám radost, že moderně smýšlející ředitel nyní může zakázat mizerným učitelům výklad a udělování pětek, ale kolik podobných ředitelů bude? Mnohem víc ředitelů zakáže alternativní metody, podporující hodnocení, projektovou výuku nebo aktivity s diferencovanou obtížností. Stejně to skoro nikdo ve sborovně nedělá, tak proč se tím zdržovat? Výklad, doma naučit a pak testy a zkoušení - mantra českých škol, kterou nyní mají ředitelé moc rozkázat všem učitelům ve škole. Proč by se někdo lišil? Když budou všichni stejní, ubyde problémů, protože děti (a jejich rodiče) ve škole u nikoho neuvidí, jak by to šlo jinak.

Opravdu si někdo rozumně uvažující může myslet, že všeobecné a plošné zkvalitnění výuky přijde od ředitelů? A co tedy dělali dosud? Pokud někde ve škole bylo několik kvalitních učitelů, kteří se snažili dělat svou práci dobře, doposud ustáli ataky okolí nebo vedení školy. Žáci pak měli naději, že při své vzdělávací cestě narazí alespoň na někoho z nich. Několik takových pedagogů bylo schopných také organizovat akce pro celou školu a táhnout na svých zádech i ty líné, nekompetentní a vyhořelé. I proti jejich vůli. Nyní by se mohlo stát, že budou odejiti a ve školách zbude jen spoušť. Na mnohých už to tak je.