Revize Rámcových vzdělávacích programů je podvod na učitele, rodiče i žáky

Namísto činnostní výuky, která přináší žákům dovednosti se stále ve školách přednášely hromady zbytečných poznatků, které se žáci učili ze svých sešitů a učebnic, jako by se psal rok 1982. Nebo spíše 1882? S tímto postojem učitelů měla hnout revize RVP. Učitelům, vedení škol, akademické i rodičovské veřejnosti se naslibovalo mnohé, zejména z úst představitelů Národního pedagogického institutu (NPI). Že nový, revidovaný RVP bude 1) mnohem více zapojí učitele z praxe, 2) přinese větší srozumitelnost a zjednodušení vzdělávacích cílů (aby jim rozuměli i rodiče a žáci), 3) zmenší se objem učiva, 4) modernizovat vzdělávací cíle, 5) během revize bude mnohem lepší komunikace s učiteli a školami, 6) bude tu větší možnost podílet se na připomínkování v průběhu revize, 7) změny se ověří a neuspěchají. A co se stalo? Ve všech těchto halasně vyhlašovaných závazcích a slibech MŠMT a Národní pedagogický institut (NPI) selhaly a dělají pravý opak. Do škol tak přichází dokument, který je prakticky všemi z mnoha důvodů odmítán a je školám násilím vnucen v nekvalitní a nedodělané podobě.

Zapojení učitelů z praxe?

Ministerstvo ve své zprávě o tom, že ministr podepsal RVP, se píše: „Proces revize probíhal od roku 2021 a zahrnoval širokou spolupráci více jak 600 odborníků, pedagogů a stakeholderů ve vzdělávání.“ Tím se hezky sugeruje představa, že všichni dali hlavy dohromady a hezky společně pracovali. Nic nemůže být větším omylem. Slova nepopíší zmatek, jaký při této práci panoval. Mnoho z těchto odborníků a pedagogů bylo osloveno jen jednou, s nějakou nepodstatnou blbostí a pak bylo od práce odpojeno. Stovky dalších sami odešli kvůli tomu, že jejich hlas byl ignorován, nesouhlasili s výsledkem práce své skupiny nebo neustálými změnami zadání. Ve skutečnosti celou práci drželo pevně ve své moci NPI, které vše utajovalo a brzdilo komunikaci mezi různými skupinami na nulu. Také z toho důvodu potřebná provázanost neexistuje. V některých skupinách byl počet učitelů nula a pokud tam nějací byli, tak byli jejich hlasy nepodstatné a byli převálcováni pracovníky NPI a akademiky z univerzit. Příkladů, jak probíhala ona „široká spolupráce“, je mnoho. Dobrá ilustrace je třeba to, že expertní skupina napsala v dokumentu Hlavní směry revize, který měl dát práci na revizi základní rámec, toto: „Nedoporučujeme dělení nebo reorganizaci současných vzdělávacích oblastí na další obory ani přidávání dalších, nových.“ A co se stalo? Pravý opak! Samozřejmě se oblasti dělily a přidaly se nové. Oponenti marně psali své posudky, členové různých předmětových skupin komunikovali a protestovali vnitřně i veřejně, ničeho se nedomohli. Mimochodem, víte, kdo jsou to ti „stakeholdeři“, uvedení ve zprávě ministerstva školství? V podstatě je to kdokoliv, ať tomu rozumí nebo ne. Takže například oblast s názvem Člověk, jeho osobnost a svět práce vedla osoba, která není pedagogem nebo odborníkem na vzdělávání, ale je prostě jen zaměstnancem NPI. Finanční gramotnost měly nejspíše na starosti mzdové účetní z NPI a  téma zdravý životní styl zabezpečila paní z kantýny NPI. Divíte se tomu? Mnohé obory „revidovaly“ osoby, které nikdy podle RVP nepracovali na ZŠ a tedy vůbec nevědí, jak dobré nebo špatné byly jednotlivé očekávané výstupy a to, co mají učitelé v dalších letech učit, vymýšlejí ti, kdo nikdy neučili a nikdy ve třídě nepracovali.

Větší srozumitelnost?

Opakovaně vyhlašovaným cílem bylo, aby výstupům RVP jednoznačně rozuměli nejen učitelé, ale také rodiče a dokonce i sami žáci. To se ale nestalo. Texty od různých skupin mají různou kvalitu, ale srozumitelné příliš nejsou. Na otázku v anketě: „Z RVP je mi zřejmé, jak by měl vypadat školní vzdělávací program v oblasti kompetencí“ souhlasilo pouze 38% učitelů. Jen ubohých 35% učitelů souhlasilo s výrokem, že „navržený RVP je dobře využitelný pro tvorbu školních vzdělávacích programů“, což se později potvrdilo i prakticky na vybraných školách, kde se jim modelový ŠVP do dnešního dne nepodařilo zpracovat. Co si představíte jako náplň výuky, až bude učitel plnit tento výstup: „Žák propojuje v tvůrčích činnostech vnímání vlastní tělesnosti, získané anatomické znalosti a pohybové návyky a dovednosti s vnitřním prožíváním a vyjadřováním myšlenek, představ a pocitů"? Podobných perliček najdeme mnoho. Zmatečné znění vyjadřuje i moje konverzace s jedním tvůrců dějepisu. Kritizoval jsem v jednom textu nejasnost výstupu „Žák posoudí, jak se připomínání historických událostí a tradic podílí na utváření jeho osobní identity a identity lidí v jeho okolí“. Člen pracovní skupiny, který to vytvářel, mi napsal, že jde o seznamování „s historickým významem státních svátků, významných dnů a výročí“. Divil jsem se, odkdy mají státní svátky spojitost s utvářením osobní identity žáka. V odpovědi mi mimo jiné napsal, že je „těžká práce“, když se „nepracuje s autorským komentářem“. Neměly by ale výstupy být jasné a srozumitelné i bez doplňujících autorských komentářů?

Zmenší se objem učiva?

Už nyní je jasné, že se objem učiva nezmenšil, ale přesně naopak. Zvětšil se a je obtížnější. Do matematiky se dostalo středoškolské učivo, které tam nebylo (například statistika, pravděpodobnost a kombinatorika, ale i tak „užitečné“ věci, jako jsou kvadratická funkce, řezy těles a nerovnice). Přestože obrovská většina pedagogů se mnohokrát vyjádřila pro to, aby druhý jazyk byl nepovinný a školami pouze nabízený, ministr Bek jako nějaký vzdělávací car rozhodl, že bude povinný a že se anglický jazyk začne už od prvního ročníku. Dokonce zvýšil obtížnost výstupu z původní A2 na B1, u druhého jazyka to bude A1. V této souvislosti je třeba konstatovat, že výstupní úroveň cizího jazyka u průměrného žáka je v současnosti celorepublikově A0/A1. U druhého cizího jazyka pak nejčastěji není úroveň žádná. Ale Bek to chce, takže… Ani u jiných předmětů se nezmenšovalo, protože čím víc se toho musí učit, tím důležitější je ten obor, víme? Taková informatika má nyní na základní škole témata, která nejsou středoškolská, ale dokonce vysokoškolská. Budeme asi země anglicky mluvících programátorů. Pokud se z toho učitelé nezblázní nebo se na RVP, jak je u nás zvykem, nevykašlou.

Modernizace?

Ukázalo se, že žádnou modernizaci se nejedná. Ano, dřívější povinné „očekávané výstupy“ se změnily na „očekávané výsledky učení“, ale modernizovány nebyly. V matematice tato modernizace spočívala jen v tom, že se přilepily věty typu „žák to řeší s pomocí úloh ze současného světa“. V českém jazyce jsou některé výstupy až zpátečnické, protože posilují praxi mechanického určování větných členů a druhů vedlejších vět, proti čemuž se v oborové didaktice češtiny bojuje už od 60. let minulého století! Takto bych mohl pokračovat, ale napíšu pouze toto: jak by se mohlo „modernizovat“, když drtivá většina tvůrců moderními pedagogy není (příliš často není ani pedagogy) a slovo „moderní“ ve spojitosti se vzděláváním u nich vzbuzuje spíše odpor?

Komunikace?

Komunikace byla velmi špatná jak uvnitř a mezi pracovními skupinami, tak i směrem k učitelům a školám. To, co ředitel NPI Jupa a další zaručili, se nedělo a často se stal pravý opak. Hlavně NPI směrem k pedagogické veřejnosti často pronášelo vědomé lži nebo mlžilo. Opět mám příklad „skvělé“ komunikace, který tentokrát bude o oblasti Umění a kultura. Tu nové RVP nesmyslně rozdělilo na dvě části, jednou z nich je Hudební, taneční a dramatická výchova. Čtyři dámy z různých tanečních akademií (samozřejmě neučitelky, co běžné dítě nikdy nic neučily), vymyslely nesmyslné vzdělávací cíle, dělané jak pro uměleckou školu. To vyvolalo ohromný odpor, zejména u učitelů hudebky a vysokoškolských kateder hudebky. Hlavní důvod je jednoduchý: ve starém RVP měla hudební výchova na druhém stupni sedm očekávaných výstupů. V současném znění mají dva, zato tanec a dramatická tvorba dostala zelenou. Odehrál se kulatý stůl, kde proti lidem z praxe stáli pracovníci NPI. Od oponenta oboru a členů odborných kateder na univerzitách nezazněla jediná pochvala, ale bylo jasně vyřčeno, že: "je to odtržené od školní reality / výstupy jsou přepálené a připomínají spíše cíle základní umělecké školy / nerespektují vývojové fáze dítěte / ve výtvarce a hudebce byly výstupy osekány na třetinu / sloučilo se neslučitelné / chybí nám na to učitelé / chybí nám na to společný metajazyk, metodika / tohle implementovat je nad síly našeho školství a našich učitelů / nemáme studenty - budoucí učitele, kteří by to zvládli realizovat / tisíce učitelů nejsou na tuto situaci připraveni /současný návrh je pro školy nereálný / integrace se nepodařila / nevznikla opravdu integrovaná oblast / snaha o etablování nových oborů vystrčila z pozornosti samotného žáka / je potřeba „definovat vzdělávací obsah tak, aby byl smysluplný a jemu k užitku – a nikoliv k užitku samotného oboru“. Na všechny tyto námitky odpovídali mimoňové z NPI stejně: to přece nebudou učit učitelé, ale externisté! Jinou radu neměli. Slyšte slyšte! Tento obor je vytvořen samotnými tvůrci tak, že se nepočítá s realizací učiteli! A víte, co se stalo po té blamáži u kulatého stolu s těmi obsahy? Nic. Máme všechno beze změny v revidovaném RVP. Sebevětší kritika oponentů, expertů a odborníků nezmohla vůbec nic. Tak na co jsou ty kulaté stoly? Na co je „komunikace“ s MŠMT a NPI? Stejně se tomuto nesmyslu vedlo u připomínkování: všichni to odmítli. Víte, kolik respondentů vyjádřilo souhlas se změnou v této podobě? Přesně 7. Sedm ze 184, kteří tento obor hodnotili a komentovali. Takže se těšte, žák sice nepřečte a nevytvoří žádnou infografiku, zato bude umět „propojit v tvůrčích činnostech vnímání vlastní tělesnosti, získané anatomické znalosti a pohybové návyky a dovednosti s vnitřním prožíváním a vyjadřováním myšlenek, představ a pocitů“. Nikoho v MŠMT a NPI nezajímá, že tím zlikvidovali katedry hudební výchovy na peďácích, zatímco žádný učitel v české republice na tohle není vzdělán a akreditace nových učitelských oborů trvá roky. Kolik absolventů a po kolika letech dostaneme na ty tisíce základních škol, které máme? Kdo se pohrne do toho, aby na základce učil puberťáky „prožívání tancem“?

Připomínkování?

S velkým halasem bylo otevřeno připomínkování pro učitelskou, odbornou i rodičovskou veřejnost. Takhle nějak vypadá alibismus v praxi. Nepřipomínkovalo se to, co se mělo a jak by se mělo. Už jen tento údaj hovoří za vše a podle mě dobře vyjadřuje úmyslně nízkou uživatelskou přívětivost formátu: NPI obdrželo 8851 dotazníků, z nichž ale jenom 4 382 bylo vyplněno tak, aby mohly být zpracovány. Tedy větší polovina byla vyřazena! Souhlasím s tvrzením mnohých, že ono „připomínkování“ bylo úplně zbytečné a úmyslně zmatečné. Ale i přesto, že bylo připomínkování provedeno nevhodně, přineslo své výsledky, které hovoří jasně: revidovaný RVP nebyl přijat ani těmi, kdo měli zájem ho připomínkovat. Celá čtvrtina respondentů (!) tvrdila, že u RVP „přednosti nejsou“. Neviděla žádné, ani jednu jedinou. Vrcholem marnosti bylo, že celých 51% učitelů tvrdilo, že „nejlepší by bylo vrátit se k jednotným osnovám“. To se moc nepovedlo, že? Nový RVP měl přitáhnout mnohem víc škol a učitelů k názoru, že je potřebné ho plnit. Když něco vystřídá něco ještě mnohem horší, asi to není dobrý podnět k restartu. Původní RVP většina škola a učitelů ani neznala a jeho existenci ignorovala. Máme nový, ale polovina učitelů, kteří si ho pročetli, chtějí raději osnovy, které jsou už dvacet let mrtvé. Tohle připomínkování ukázalo jasně, že RVP v této podobě si pedagogy nezískal a velkou většinu toho, co přináší, výrazně odmítají. Připomínkování - a hlavně to, jaké na něj byly reakce ze strany NPI - ale zároveň dalo všem jistotu, že ho nikdo vážně nezamýšlel a že se jeho výsledky prostě budou ignorovat, stejně jako názory oponentů, expertních skupin, odborníků z kulatých stolů a předmětových organizací učitelů.

Změny se ověří a neuspěchají?

Přestože revize narazila v obrovském množství na nedostatky a zmatky, termíny se plní. Ministr ten nekvalitní nedodělek podepsal. Jak se stále více učitelů, odborníků, didaktiků seznamují s touto verzí RVP, kritiky přibývá. A to také v oblastech, které vůbec připomínkováním neprošly a přitom jsou pro výuku nejdůležitější - tedy například v rozpracování jednotlivých OVU. V českém jazyce, matematice i dalších předmětech se objevily nesmysly, oborové i didaktické chyby. Ale nebojte, prý se ještě bude „opravovat“. Nejspíše si opravy zase nechá dobře zaplatit NPI, které to celé tak velkolepě zvrtalo. A i když původní termíny zavedení platí, je opravdu co opravovat! Celý dokument RVP není sjednocen termínově, ideově ani jazykově. Nikomu se nelíbí, nikdo ho nevítá a v podstatě ho v této podobě nikdo nepotřebuje. Naše školství posunuje v mnoha ohledech zpět a zavaluje učitele prací navíc, která tu jejich ve třídách ještě zhorší. Pokud se na něm podílelo „600 odborníků, pedagogů a stakeholderů ve vzdělávání“ troufám si tvrdit, že z nich je s ním nyní spokojeno jen 194 lidí. Všechny je znám, jsou to všichni pracovníci NPI a MŠMT a pak už jen čtyři dámy – tanečnice. Slova ministra Beka (STAN) o tom, že revidované vzdělávací programy odpovídají „výzvám současné společnosti a potřebám našich dětí“ jsou podvodem. Na učitele, rodiče i žáky.