Rodičovská sebeobrana proti mizerným učitelům: není učitelka jako učitelka

Když rodiče zjistí, že je učitel u jejich prvňáčka, druháčka nebo i starších dětí nekvalitní, není mnoho způsobů, jak věci vyřešit. Jednání ve škole mnohdy nepomáhá, protože takový učitel je velmi často arogantní a svou nekompetentnost si vůbec neuvědomuje nebo ji popírá. Ředitel školy se často pedagoga zastává, neboť „paní učitelka je velmi zkušená“ a „nikdo jiný s ní problémy nemá“. Hlavně to druhé je však často lež, jenže rodič k podobným informacím nemá přístup. O zbabělosti jiných rodičů se angažovat ani nemluvím, takže náš rodič je na celou nepříjemnou situaci sám. Dítě nechce do školy, pláče, jeho zdravotní stav se zhoršuje. Rodič znejistí: není na té neustále kritice učitelky nějaké zrnko pravdy? Doma se takto dítě nechová, ale možná v tom školním prostředí… Jenomže na vyšetření v pedagogicko - psychologické poradně se ukáže, že máte dítě, jako je každé druhé: na něco má talent, na něco ne, něco se mu daří výborně, v jiné věci potřebuje podporu. A právě pomoc a podporu žáček nedostává, ze školy prší špatné známky a poznámky, na rodiče se sype kritika. Nakonec nechcete takovému poškozování své dítě už dál vystavovat, a přestože přijde o kamarády a vás to stojí více času a složitější organizaci života, dítě přihlásíte do jiné školy. Stojí všechny ty komplikace za to?

Rád bych vám ukázal něco, co stojí za zvážení. Jde o autentický případ přístupu dvou učitelek prvního stupně. Představte si, že vaše dítě má pět dní v týdnu celé dopoledne až do oběda v rukách učitelka, které o něm napsala do posudku toto: „Chlapec narušuje výuku různými zvuky, měl fyzické výpady vůči spolužačkám, narušuje práci spolužáků, vznikají konflikty mezi spolužáky, rušivá manipulace s předměty, vykřikování, agrese vůči spolužákům (výpady vůči spolužačkám), nevhodně komentuje výroky spolužáků, někdy se vysmívá, lhaní – nepřizná, udělá-li něco špatného, pokud žáka napadne fyzicky, považuje to za hru, práceschopnost je zhoršená, práce se musí připomínat, častěji kontrolovat, pozornost je snadno rozptýlitelná, pracuje jen pod přímým vedením, s básničkou od osmi řádků má problém, rád provokuje spolužáky i starší děti ve škole, byl často přesazován (i do poslední lavice)“ a tak dále, a tak dále.

Tento výtah bodů je ilustrací toho, že učitelka vlastně byla nespokojená se vším. Nedivíte se podle těchto jejích vět, že chlapec nosil samé špatné známky a poznámky. Ale vy víte, že takové vaše dítě není. Také je pro vás jako rodiče zajisté překvapení, že učitelka není schopna napsat o vašem dítěti nějaký pozitivní jev nebo ho za cokoliv byť jen malinko pochválit. Nemáte přece doma malého satana, ale normálního kluka. Napadne vás třeba: jak to, že podle této učitelky má problém „s básničkou od osmi řádků“, když v předešlém ročníku u jiné učitelky reprezentoval školu v recitaci s básní, která byla na celé dvě stránky? Řešení? Pryč od této „učitelky“, která si bezdůvodně zasedla na malé dítě! Má ho učit, ne psychicky ničit.

V nové škole je vaše dítě šťastné. Žádné poznámky, zato jedniček a pochval je dost. Nová učitelka hodnotí stejného žáka takto: „Ze začátku byl plachý a tišší, jakmile se cítil ve třídě dobře a zvykl si, začal být komunikativní, aktivní v hodinách, nápomocný, velmi kamarádský k ostatním spolužákům. Je to srdečný a milý kluk, nebojí se říct svůj názor, má zdravý pohled na věc (dokáže se vcítit do druhého, když si danou situaci rozebereme), je vnímavým zvídavý a citlivý, dodržuje předem domluvená pravidla a vždy se s ním na čemkoliv domluvím. V hodinách je aktivní, snaživý, spolupracuje ve skupinách i samostatně, komunikativní, při projektových hodinách rád vyhledává a zpracovává informace a jeho projekty jsou vždy pěkně a pečlivě vypracované. Ve třídě zapadl a líbí se mu v ní, daří se mu a spolužáci ho mají moc rádi.“

Jak to, že dítě, které se v jedné škole prý druhým vysmívá a provokuje, ve druhé je kamarádské a spolužáci ho mají moc rádi? Jak je možné, že v jedné škole prý byla u žáka agrese, napadal žáka fyzicky a práceschopnost byla zhodnocena jako zhoršená, zato ve druhé je ten samý žák nápomocný, srdečný a milý a projekty jsou pěkně a pečlivě vypracované? To je rozdíl mezi mizerným a kvalitním pedagogem, mezi špatnou a dobrou školou, mezi lhářkou a férovou učitelkou, mezi šikanou od učitele a podporou žáka. Myslím, že je jasné, jakou učitelku by měl mít každý žák a jaká z nich do školy k dětem nepatří. U dobré učitelky každé dítě rozkvete, protože její výuka podporuje silné stránky žáků a netrestá chyby, které jsou normální součástí každé práce. Vidí každého žáka optimisticky, chová se k němu s respektem, buduje dobré vztahy, vytváří dobré klima.

Každý rodič by si měl uvědomit, že malí školáci často nejsou kritičtí vůči dospělým, nedokáží si v jejich chování představit zlý úmysl a někdy se adaptují (nebo se o to pokoušejí) dokonce i na šikanu ze strany učitele. Hledají vinu v sobě a trápí se, protože nejsou na lži a křivárny ze strany dospělých zvyklí. Odnáší to pak jejich psychické, ale i fyzické zdraví. Proto právě rodiče musí střežit to, co se děje ve škole a v případě nutnosti zasáhnout. Najít kvalitní učitelku a zbavit se té mizerné stojí za to. Za co by se měl rodič brát, když na za své vlastní dítě?