Článek
Málokdo ví, že Šumava zažila svoji filmovou premiéru již v době, kdy byl film teprve v plenkách. V roce 1896 přilákal na Šumavu obrovský věhlas Hořických pašijí amerického zástupce bratří Lumièrů Charlese Smitha Hurda, který se domluvil s místními herci na realizaci filmu, který by tuto jedinečnou evropskou podívanou přiblížil americkým divákům.
Hit amerických kin
Projekt po návratu do Spojených států nabídl dvěma producentům Marcu Klawovi a Abrahamu Erlangerovi. Ti sestavili koncept a zajistili filmový štáb, do jehož čela se postavil Walter Freeman. Filmaři dorazili na Šumavu na jaře roku 1897. Záznam začínal celkovým pohledem na Hořice, poté následovaly další obrazy předvádějící práci venkovanů na poli a v blízkém kamenném lomu. Po těchto záběrech již přišly na řadu samotné pašijové křesťanské obrazy, tedy stěžejní část her. Účinkovali v nich místní lidé, tak jako tomu bylo vždy, a stali se tak prvními filmovými herci na našem území. Natočený materiál byl zkrácen na padesát minut a konečný záznam obsahoval základních dvanáct obrazů s výjevy za života Krista. Premiéra filmu proběhla dne 22. listopadu 1897 v Akademii hudby ve Filadelfii a o rok později měl snímek premiéru i v New Yorku. Finální projekce ve Spojených státech byly doprovázeny živou hudbou, komentářem a později i pěveckými vystoupeními a přednáškami. Celková délka prezentace se tak pohybovala okolo devadesáti minut. V následujících letech dobýval snímek ze Šumavy jedno americké město za druhým. Zájem neupadal ani po deseti letech. Ještě v roce 1907 bylo promítání filmu v amerických městech velkou společenskou událostí.
Dobový snímek Hořických pašijových her (nejedná se o záběr z filmu)
Hořický pašijový film byl prvním hraným filmem natočeným na území dnešní České republiky. Filmoví historici jej dokonce považují za druhý nejstarší hraný film na světě, nikoliv tedy pouhý dokumentární záznam. Je rovněž považovaný za první světový velkofilm a za první filmovou adaptaci divadelního představení. Dnes je bohužel z velké části ztracený. Dochovalo se jen několik krátkých scén, které se v roce 2016 podařilo identifikovat českým badatelům ve španělském archivu, kde se uchovávaly jako etnografický materiál.
Existuje řada unikátních záběrů
Od momentu, kdy na Šumavu poprvé zavítali filmaři, poskytla své kulisy nesčetněkrát. Z období první republiky však není známo mnoho filmů, které by se tu natáčely, protože filmaři tehdy preferovali ateliéry nebo bližší lokace u Prahy. Šumava pro ně byla v té době logisticky náročná. Tahat těžké kamery a filmový materiál do kopců bez asfaltových cest byl spíše sportovní výkon než umělecká práce. Když už se tu tedy natáčelo, jednalo se spíše o podhůří a přístupnější místa.
Připomenout lze film Nevinná. Romantické drama z roku 1939 v režii Václava Bínovce vypráví o naivním děvčeti z vesnice, které se provdá za bohatého podnikatele. Život ve městě ale páru přináší jen samé starosti. Hlavních rolí se ujali Otomar Korbelář, Adina Mandlová a Vladimír Borský. Točilo se například v Domažlicích a v Klatovech.
V meziválečném období vznikla ale i řada dokumentárních filmů. Tehdejší ministerstvo školství a národní osvěty si objednávalo dokumenty, které měly Čechoslovákům ukázat krásy jejich vlasti. Točily se unikátní záběry tradičních řemesel, ať již se jednalo o sklářství, těžbu dřeva nebo vorařství. Díky těmto filmům víme, jak vypadaly dnes už zaniklé obce, které později padly za oběť železné oponě. Řadu těchto cenných materiálů zpřístupnil Karel Čáslavský ve svém cyklu Hledání ztraceného času.
Divá Bára i Král Šumavy
Šumava se stala oblíbenou lokací pro filmy v poválečném období. Předně lze jmenovat snímek Divá Bára, který natočil režisér Vladimír Čech na motivy literární předlohy Boženy Němcové. Romantický příběh vypravuje o odvážné dívce, opovrhované dceři obecního pastýře, která se ničeno nebojí, ani noci, ani vody. Vesničané ale trpí předsudky a pověrami a vypravují si o ní řadu podivných věcí, dokonce hledají spojení s pekelnými mocnostmi. Nebojácná dívka hloupost svých sousedů málem zaplatí životem. V hlavní roli se představila mladičká Vlasta Fialová. Natáčelo se na Šumavě, v obci Stará Hůrka, kterou těsně před tím opustilo vysídlené německé obyvatelstvo. Škaredý jezero je ve skutečnosti jezerem Laka. Některé záběry byly pořízeny také v další vysídlené a posléze zaniklé obci Vchynice – Tetov. Film Divá Bára se prodal do celé řady zemí světa. Byl prvním československým hraným filmem, který se promítal v Austrálii. V Japonsku byla Vlasta Fialová zvolená za nejkrásnější filmovou herečku roku a také v Latinské Americe dlouho patřila k obdivovaným filmovým divám.
Záběr z filmu Divá Bára (z rodinného alba Anny Rottové Kadeřábkové)
V padesátých letech se Šumava stala symbolem neprostupnosti a nebezpečí. V roce 1959 vznikl dnes již kultovní snímek Karla Kachyni Král Šumavy. Ačkoliv jde o ideologicky zabarvené dílo o pohraničnících, filmařsky jde o mistrovský kousek. Močály u Kvildy a scény v temných hvozdech vytvořily mýtus o nebezpečné šumavské divočině, ze které naskakuje husí kůže i dnes.
Vznikla tu i Markéta Lazarová
Opakovaně na Šumavu zavítali filmaři v šedesátých letech. V roce 1962 tu natáčel režisér Ivo Novák drama Zelené obzory, které líčilo problémy zestátněného zemědělství v pohraničí. Odborníka, který neuspěje jako správce dobytčí farmy státního statku, si zahrál Petr Kostka. Některé záběry byly natočeny například ve Čkyni a v okolí Vimperku směrem na Zdíkov.
K Vimperku zamířil i tým, jenž realizoval snímek Každý mladý muž. Dobrodružnou povídkovou komedii z vojenského prostředí režíroval v roce 1965 Pavel Juráček a mezi herci se objevili například Pavel Landovský, Ivan Vyskočil, Jaromír Hanzlík, Emil Horváth či Jiří Krampol. A v epizodní roličce se mihnul dokonce i Václav Havel. Některé záběry byly pořízeny v kasárnách U Sloupů nad již zmiňovaným Vimperkem.
Šumava byla i u toho, když se natáčel ten snad nejslavnější snímek v dějinách československé kinematografie – Vláčilova Markéta Lazarová. Drama natočené v letech 1965 až 1967 přináší historickou baladu z období středověku, jejíž titulní hrdinkou je ctnostná dívka vydaná na milost či nemilost násilnického mladíka Mikuláše, syna loupeživého rytíře Kozlíka. Hlavní roli získala Magda Vášáryová, dále si tu zahráli Josef Kemr, Vlastimil Harapes, Vladimír Menšík, František Velecký či Naďa Hejná. Natáčení probíhalo například v rašeliništi Mrtvý luh, ve Světlíku na Českokrumlovsku, na hradě Rabí nebo na Jezerní slati u Kvildy na Šumavě.
Od Tomáše Holého k Policii Modrava
V pozdějších letech se stala legendou trilogie s Tomášem Holým Pod Jezevčí skálou – Na pytlácké stezce – Za trnkovým keřem. První z trojice rodinných dobrodružných filmů natočil Václav Gajer v roce 1978. Vypráví v něm o šumavských dobrodružstvích pražského kluka v hájence uprostřed krásné šumavské přírody.
Kluk se jmenuje Vašek a rodiče jsou nuceni nechat ho nějaký čas u dědy, hajného Straky, který žije sám a vnuka vůbec nezná, protože se synem se rozešel ve zlém a řadu let nestýkal. Ani teď není nadšený z toho, že by se měl o Vaška postarat. Filmování probíhalo v Praze a na Šumavě. Filmovou hájenkou byla Klostermannova chalupa na Srní. Navazující snímky se na místo vrátily a Vaškova dobrodružství dále rozvíjely.
Klostermannova chalupa
Po roce 1989 se pak na Šumavu vydal režisér Jiří Strach, aby tu natočil pohádku Anděl Páně o nešikovném andělu Petronelovi, jenž si nedokáže přiznat své chyby, a nakonec naštve i samotného Pána Boha. Za trest je poslán mezi smrtelníky v doprovodu poťouchlého čerta Uriáše. Cílem jejich pouti je najít a napravit alespoň jednoho hříšníka. Ústřední dvojici sehráli Ivan Trojan a Jiří Dvořák a filmovými kulisami se staly kupříkladu Kašperk či kostel svatého Mořice u Annína.
Kostnice na Mouřenci
Opravdovým fenoménem posledních let se pak stala již v úvodu zmiňovaná krimi série Policie Modrava. Více než detektivním příběhem je turistickou pohlednicí. Režisér Jaroslav Soukup vsadil na krásu prosluněných plání, Vydry a šumavských chalup. Seriál udělal z Kašperských Hor, Modravy a Srní poutní místa, kde dnes fanoušci hledají „tu stanici, kde sedí Soňa Norisová“. Je to Šumava vlídná, barevná a bezpečná – tedy přesný opak toho, jak ji viděli filmaři padesátých let.
Ne všechny dnešní snímky jsou ale plné slunce. V roce 2018 natočil režisér Tomáš Bařina šestidílný krimi thriller Vzteklina s Kryštofem Hádkem v hlavní roli. Příběh virologa Pavla Rogla, který přijíždí řešit nákazu v okolí fiktivní vesnice, využívá Šumavu jako místo, kde temné dějiny stále straší v lesích. Točilo se v okolí Srní, Prášil nebo v ruinách starých stavení, což seriálu dodalo na severské temnotě. Příběh filmové Šumavy tím ale rozhodně poslední slovo ještě neřekl.
Zdroje:
https://www.csfd.cz/film/431483-vzteklina/prehled/
