Článek
František Zvarík patřil k nejvýraznějším zjevům naší tehdejší kultury a rozhodně by neměl být zapomenut. Na svět přišel ve Vrútkách u Martina. Na kalendáři právě stálo datum 17. července 1921. František odmaturoval na martinském Gymnáziu a protože jej to od dětství táhlo k umění, absolvoval herectví a operní zpěv na bratislavské konzervatoři.
Opera, nebo činohra?
Ještě jako student si vyzkoušel, jaké je to stát na prknech slovenské první scény. V začátcích své kariéry se rozmýšlel mezi činohrou a operou. Od roku 1940 byl již stálým členem Slovenského Národního divadla a střídavě zde působil jak v opeře, tak i v činohře. „Múzy mě nezbedně pokoušely a sváděly chvíli na jednu a chvíli na druhou cestu. Jejich svodům, jak se i později ukázalo, jsem nedokázal odolat,“ omlouval Zvarík v rozhovorech svou uměleckou oboustrannost. Národnímu zůstal věrný až do odchodu na odpočinek. Jen v době Slovenského národního povstání pomáhal zakládat Frontové divadlo a načas se stal jeho členem.
Na pole slovenské kinematografie poprvé vstoupil ještě před koncem války v hlavní mužské roli v Hollého folklorním filmu Hanka sa vydáva. Natáčení se však v průběhu povstání přerušilo a již nikdy nedokončilo. Oficiálně tak František Zvarík debutoval až v prvním slovenském dlouhometrážním filmu Martina Friče a Paľa Bielika Varúj…!, v němž si zahrál menší úlohu mladíka na zábavě. Zprvu na stříbrném plátně představoval mladé atraktivní muže, později starší, ovšem stále pohledné a šarmantní pány. Ztvárnil kupříkladu sportovce Ivana Trnovského ve Wassermanově komedii Čertova stena, Ferka v Machově Rodné zemi, nevěrníka Pätoprstého v Lettrichově filmu Smrť prichádza v daždi, pána středního věku v Solanově tragikomedii Pán si neželal nič či kněze v Párnického dramatu Kára plná bolesti.
Kolkocký z oscarového filmu
Několikrát si zahrál i v českém filmu. Stal se tak inženýrem Štěpánem Donelem ve Wassermanově optimistické komedii Tři kamarádi, v němž se na place setkal s Ladislavem Peškem a Josefem Grussem. Později se českým divákům představil jako nacista Kretschmer v Cikánově válečném Juráškovi. Výrazně se do dějin naší kinematografie zapsal svou účastí na oscarovém válečném dramatu Obchod na korze. Pod režijní taktovkou dua Ján Kadár a Elmar Klos se proměnil v Markuse Kolkockého, vysoce postaveného švagra dobráckého a poctivého truhláře Tona Brtka, jehož ve filmu představoval Jozef Kroner. Stal se ale i šarmantním primářem blázince Rudolfem v Herzově hudební komedii Kulhavý ďábel, britským velvyslancem v Berlíně Hendersonem byl pro změnu ve Vávrově hrané rekonstrukci tragických událostí roku 1938 Dny zrady.
Spolupracoval i s rozhlasem a televizí. Diváci si jej mohou pamatovat z Červeného vína nebo ze seriálu Spadla z oblakov. Nahrál také řadu dlouhohrajících desek, na něž nazpíval slovenské lidové písně.
Nejdřív litoval Dibarbora, pak i jeho žena
O Františku Zvaríkovi se říkalo, že má rovnou několik různých talentů a jedním z nich je i umění svádět ženy. Když jako mladý herec přišel do Bratislavy, poskytl mu střechu nad hlavou herecký kolega František Dibarbora. To se ukázalo být osudovou chybou. Dibarborova žena Anička se do pohledného podnájemníka zamilovala. Dibarbora opustil byt a souhlasil s rozvodem. Zvarík si Aničku vzal, měl s ní syna Janka, věrný jí ale nebyl. Žena měla křehkou psychiku a situaci nezvládla. Po několika letech manželství ukončila svůj život sebevraždou. Pro Františka Zvaríka pak nastaly zlé časy, mnozí jeho kolegové s ním odmítali hrát a dávali mu nešťastnou událost za vinu.
Novou etapu svého života začal vdovec po boku o třináct let mladší herečky Evy Krížikové. Vzali se v létě roku 1961 a narodila se jim dcera Barbora. Po čase si pořídili velký dům v bratislavské čtvrti Palisády, kde je navštěvovala řada významných osobností. František Zvarík zřídil v domě pro tato setkávání speciální místnost. „Bylo to dole ve sklepě. Taková malá vinárnička. Tam sedávali a bavili se. Když jsem byla menší a vzbudil mne otcův zpěv a hlasitá vřava, posílala jsem je domů. Později jsem s nimi sedávala i já. Otcův zpěv bylo slyšet do širokého okolí. Často nám telefonovali sousedé, jak je to nádherné poslouchat ho v létě při otevřených oknech,“ vzpomínala dcera Barbora.
Krásné časy skončily 17. srpna 2008. Právě toho dne František Zvarík vydechl naposledy. Přesně měsíc po svých osmdesátých sedmých narozeninách. Ovdovělá Eva ztratila chuť do života a začala se stranit veřejnosti. Svého muže přežila o dvanáct let.
Zdroje:
