Článek
Sylvia, která později používala i českou variantu svého jména – Sylva, přišla na svět 30. září 1947 v Opavě. Čáp ji vložil do kolébky umělecky založeným rodičům. Otec Belo Turba byl operní pěvec, matka Marie pracovala u divadla jako asistentka režie. Turba v době dceřina narození působil ve Slezském národním divadle v Opavě, po několika letech ale získal angažmá v Bratislavě a odstěhoval se tam s celou rodinou. Sylviino dětství mělo bohužel daleko k idyle. Mezi rodiči nepanovala shoda. Hádky byly na denním pořádku. Matka na otce extrémně žárlila a ten se jednoho dne sbalil a od rodiny odešel. Sylvia zůstala sama s matkou, která se na ni nezdravě upnula.
Zazářila již jako středoškolačka
Divadlo krásnou dívku zlákalo již v dětství. Ráda i recitovala. V době studia na střední škole se zúčastnila konkurzu na jednu z hlavních rolí do filmu režiséra Jozefa Zachara Zmluva s diablom. Uspěla a zahrála si maturantku Aju Trnkovou. Komediální drama diváky zavádí na maloměstskou slovenskou střední školu, na níž jednoho dne došlo k nálezu ženských aktů a zároveň i smlouvy, ve které se pětice dívek zavazuje, že se ještě před maturitou zbaví svého panenství.
Jedná se o hloupý žert, dívkám ale nikdo nevěří, že s fotografiemi a podivným textem nemají nic společného. Rozhodnou se proto udělat přesně to, z čeho je okolí obvinilo. Každá na to jde po svém. Turbové Aja se vydá za svým milým, hradním průvodcem Peterem. Ten má na hradě ale jednu výpravu za druhou a než se návštěvníků zbaví, dívka usne v historické posteli.
Silviina filmového partnera si zahrál Ivan Mistrík a vedle něho se tu objevila celá řada dalších filmových hvězd, mimo jiné i Vladimír Menšík, Dušan Blaškovič, Jaromír Hanzlík nebo Stela Zázvorková. Svůj filmový debut si tu spolu se Sylvií odbyla i její budoucí spolužačka na VŠMU Zuzana Kocúriková.
Film se velice líbil italským producentům a distributorům, kteří se rozhodli jej zakoupit a pro potřeby domácího publika do něj dotočit několik barevných erotických scén, které se však u nás nikdy nevysílaly. Dvě největší krásky, Sylviu a Zuzanu, chtěl producent Carlo Ponti exkluzivně zastupovat a natočit s nimi několik filmů v Itálii. Ani jedna z nich nabídku nevyužila, raději se přihlásily ke studiu herectví na bratislavské VŠMU. Ocitli se v ročníku, který vedl Ladislav Chudík, a mezi jejich spolužáky byli například Andrej Hryc, Juraj Kukura, Vladimír Durdík, Dušan Tarageľ či režisér Peter Opálený. Právě s Opáleným prožila Sylvia velmi krásný vztah.
Ještě za studií dostala další významnou příležitost před kamerou. V koprodukčním francouzsko-československém filmu Muž, ktorý luže, si v roce 1968 zahrála po boku slavného Jean-Louise Trintignanta. Opětovně se při práci sešla i se svou spolužačkou Zuzanou Kocúrikovou a rovněž s Ivanem Mistríkem, tentokráte ovšem v roli jeho sestry.
Další poměrně významné role hrála v českém filmu Nahota a ve slovenské tragikomedii Naši pred bránami.
Osudové rozhodnutí
Po absolutóriu v roce 1971 odešla ještě s několika dalšími spolužáky do Košic. Později tvrdila, že tu strávila umělecky nejplodnější sezonu svého života. Ve východoslovenském městě spolupracovala i s místním televizním studiem, dabovala a vystupovala v rozhlase. Pak ale přišla nabídka, která se neodmítá. Pražskému Národnímu divadlu tou dobou šéfoval kamarád a bývalý kolega jejího otce – operní zpěvák a herec Přemysl Kočí. Tento obávaný ředitel a stranický funkcionář si mladičké Sylvie povšiml ve filmu a televizi. Zajímalo ho, zda je i dobrou divadelní herečkou, vypravil se proto osobně do Košic a navštívil představení, v němž hrála. Když viděl její výkon na vlastní oči, nezaváhal ani na minutu a okamžitě ji angažoval.
Všichni její známí to považovali za obrovský úspěch, pro krásnou Sylviu to ale nakonec nebyla ta nejlepší volba. Začátky v novém městě pro ni nebyly vůbec lehké. Bylo jí pouhých dvacet let, navíc v té době nebývalo zvykem, že by se Slovák dostal na českou první scénu jen tak bez protekce. Sylvia ale byla napůl Češka, navíc hovořila bezchybnou češtinou. Okolí tento fakt bohužel ignorovalo. Začaly se o ní šířit klepy, že se k místu dostala přes postel. Tvrdilo se o ní, že udržuje milenecký poměr se samotným Kočím. Zažila intriky, podrazy i šikanu. Byť se jí pracovně dařilo, situaci nesla velice těžce, navíc se v Praze cítila opuštěná, neměla tu rodinu, ani přátele. S radostí tak přijala nabídku vrátit se domů na Slovensko a vstoupit do angažmá Slovenského národního divadla. Úspěch se však neodpouští, slovenské kolegyně jí vše spočítaly a Sylvia zůstala nakonec před branami SND.
Děti mít nemohla
V Praze se trápila, po čase jí však do života vstoupila láska. Bydlela na herecké ubytovně nedaleko Petřína a jakéhosi dne se v jedné z místních kaváren seznámila s Václavem Holým, otcem hvězdného Tomáše Holého. Václav byl v tom čase již rozvedený a začal se Sylviou žít. Tomáše vychovávala maminka, se svým otcem a jeho novou ženou ale trávil spoustu času. Vlastních dětí se herečka bohužel nedočkala. Holý si jednak již dalšího potomka nepřál, jednak ona ho mít ani nemohla. Již jednou totiž těhotná byla, jednalo se ale o mimoděložní těhotenství, jehož komplikace naději na další graviditu zmařily. Sylvia to nesla velice špatně, měla období, kdy musela odejít dokonce i od televizní obrazovky, když tam nějaké dítě spatřila. Po osmi letech společného života se za Tomášova otce provdala, v manželství s ním však setrvala pouhé dva roky. Sňatek později označovala za chybu, prý si po svatbě tak nějak přestali rozumět. Když Tomáš tragicky zahynul, již s jeho otcem netvořila pár, přesto ji zpráva velmi zarmoutila.
Sylvia Turbová
Po nějakém čase se seznámila s o sedmnáct let mladším Ivem Soulkem, který jí pak byl oporou až do konce jejího života. Podruhé se však již nevdala.
Jako nacistická mrcha byla dokonalá
Na prknech Národního divadla ztvárňovala Sylvia Turbová složité psychologické postavy. Filmaři ji naopak obsazovali do rolí atraktivních dívek a žen, často velmi povrchních. Role dostávala v Čechách i na Slovensku. Mezi ty výrazné patřila kupříkladu kriminalistka Marta Hroncová ve slovenském filmu Šepkajúci fantóm, měšťácká dcerka v tendenčním snímku Požáry a spáleniště, atraktivní manželka jednoho z hlavních hrdinů v melancholickém příběhu Kosenie jastrabej lúky nebo nacistická dozorkyně Mandlová v Hercově válečném dramatu Zastihla mě noc. Tuto postavu Sylvia zahrála mimořádně přesvědčivě, působila jako chodící zlo a krutost a zloba z ní doslova sršely. Sama ze sebe byla šokovaná, neboť si nemyslela, že by dokázala zahrát takovou stvůru.
Řadu příležitostí jí poskytovala televize. Zahrála si kupříkladu v třídílném televizním filmu Nepokojná láska nebo v seriálu Třicet případů majora Zemana. V průběhu osmdesátých let začalo rolí ubývat, jak těch filmových, tak i těch divadelních. Navíc se po odchodu Přemysla Kočího na odpočinek začaly v zákulisí opět šířit klevety. V Národním divadle Sylvia naposledy vystoupila v domácí klasice Rok na vsi v sezóně 1992 až 1993. Od té doby již žádnou další příležitost nedostala, ve svazku s divadlem však setrvala až do roku 1998, kdy zdejší angažmá opustila.
K posledním drobným filmovým rolím patřily maminky ve filmech Fontána pre Zuzanu a Můj přítel d'Artagnan. Druhý jmenovaný vznikl v roce 1989 a herečka se s ním s filmovou kamerou rozloučila. Další nabídky přicházely již pouze z televize, ani těch ale nebylo mnoho. Naposledy se objevila v televizním dramatu z roku 2002 Pod hladinou. Kdysi obdivovanou filmovou krásku tak živil především dabing, její hlas bylo možno slyšet v řadě kvalitních zahraničních filmů a seriálů, ale i v zatracovaných telenovelách. Patřila také k zakládajícím členům herecké asociace. Založila si ale rovněž živnost a začala podnikat v oblasti lifestilu. Stala se jakousi poradkyní pro ženy různých věkových kategorií. Radila jim jak se mají oblékat, líčit.
Sylvia Turbová zemřela po dlouhé a těžké nemoci dne 29. července 2015 v Praze a je pochována na Vinohradském hřbitově.
Zdroje:
