Článek
Marek (56) let pracoval celé roky jako údržbář strojů. Firma, ve které strávil téměř celý život, ale zkrachovala a on se ocitl bez práce. A v tu dobu zjistil, že než přijmout práci, ve které se nabízený plat pohybuje v rozmezí 20–25 tisíc korun hrubého, je pro něj lepší zůstat doma, žít z podpory v nezaměstnanosti a různých sociálních dávek.
Když jedna a jedna jsou dvě aneb Čísla hovoří jasně
„Proč bych se měl honit do práce za pár šupů, když mi stát dá v podstatě to samé a já si u toho můžu v klidu doma popíjet kafe a koukat na televizi?“ ptá se řečnicky. Za celý život se prý nadřel dost, děti mu vylétly z hnízda a do důchodu už to prý nějak překlepe.
Má to ale poměrně dobře spočítané. Podpora v nezaměstnanosti, příspěvek na bydlení, občas nějaká výpomoc po známých, aby si přilepšil. Po sečtení všech těchto položek se dostane na částku, která se podle něj vyrovná, ba dokonce převyšuje čistou mzdu, kterou by dostal za práci ve fabrice nebo jako skladník či vrátný.
„Vždyť to si spočítá každý, kdo má aspoň základní školu,“ argumentuje Marek. „Kdybych šel do práce za 25 tisíc hrubého, zbylo by mi v čistém třeba 20 tisíc. K tomu musím připočítat náklady na dojíždění, opotřebení auta, oblečení. Musím vstávat ve čtyři, abych byl v šest na značkách, poslouchat šéfa, dřít. A co za to? Abych měl na konci měsíce o pár korun víc, než když jsem doma?“
Navíc si Marek plně užívá svobodu. „Nikdo mi neříká, co mám dělat, nejsem ve stresu, můžu si dělat, co chci. Dopoledne si zajdu do města, odpoledne si pustím film. Mám čas na zahrádku, na drobné opravy v bytě. Tohle mi žádná práce za pár korun nedá. A na průměrnou mzdu, kterou všichni kolem přetřásají, se já tady u nás na severu nikdy nedostanu.“
Okolí Markovo rozhodnutí nechápe
Marek ví, že jeho životní styl budí kontroverze. „Děti mi dost často naznačují, že bych se měl sebrat a jít do práce. Kamarádi mě sice poplácají po zádech a říkají, že jsem šikovný, jak jsem to vymyslel, ale vím, že za zády si o mně myslí své. A sousedi? Ti se na mě dívají skrz prsty,“ přiznává.
Společnost se na podobné případy dívá s nepochopením. Na jedné straně stojí ti, kteří platí daně a odvody, a cítí se Markem „zneužívaní“. Na druhé straně je Marek a jemu podobní, kteří tvrdí, že systém je nastaven tak, že se práce za nízký plat zkrátka nevyplatí.
Přestože Marek působí spokojeně, jisté trhliny se v jeho zlaté kleci objevují. Přemýšlel někdy nad tím, co bude, až mu skončí podpora v nezaměstnanosti a příspěvky na bydlení? Nebo když se změní podmínky pro jejich čerpání? Co důchod, který bude výrazně nižší, než kdyby chodil do práce?
Marek nad tím ale mává rukou. „To se nějak vyřeší. Vždycky se něco najde a bude dobře. Člověk to nesmí moc prožívat a musí si užívat život,“ uzavírá.
Markův příběh tak vede k zamyšlení nad hodnotou práce, nastavením sociálního systému a nad tím, co to znamená žít „důstojně“ v dnešní společnosti. Je Marek jen vychytralý jedinec, který zneužívá systém, nebo je obětí nefunkčního pracovního trhu, který nenabízí dostatečné motivace pro práci za nízké mzdy?
Zdroj: Marek Č., Chomutov
