Článek
Nárok na úlevy?
Dívka, které utekla zkouška z maturity o jediný bod, se pokusila domoci zastání u Městského soudu v Praze. Argumentovala tím, že při zkoušce nebyl zohledněn její psychický handicap a nebyl jí poskytnut čas navíc, na který má podle svých slov nárok. Tato zpráva nedávno prolétla českými médii a rozvířila diskuzi ve společnosti. Nutno dodat, že dívka z příběhu zkoušku skládala již napotřetí. Otec dívky u soudu argumentoval prohlášením, ve kterém tvrdí, že „Tyto děti přemýšlejí jinak, což je u testů zničující. Potřebují na to více klidu. Znalosti mají, ale jejich mozek je loví jinde.“ Dívka navíc mezitím složila talentové zkoušky na umělecké škole, ale na tu nemůže bez maturity nastoupit. Městský soud v Praze přesto žalobu zamítl.
Vzdělání pro každého?
Možná by nebylo od věci položit si otázku, zda je v pořádku, že vůbec existuje možnost nějakých „úlev“ u maturitní zkoušky. Maturitní zkouška bývala, a podle mého názoru by nadále měla být, jakousi „kvalifikační zkouškou“ ke studiu na vysoké škole. A jako taková by měla být alespoň trochu obtížná a je v pořádku, že ji nemůže mít úplně každý. Ne každý může být fyzik, akademický malíř, advokát nebo třeba elektrikář, a je to přece naprosto v pořádku. Maturitní zkouška, které se často říká i zkouška dospělosti, má určitý stupeň obtížnosti. Dávat někomu na její složení příznivější podmínky je zároveň nefér vůči těm, kteří tyto „úlevy“ nemají a vše musí zvládnout za standardních podmínek. Maturitní zkoušky jsou každým rokem terčem nářků, ve kterých si ti neúspěšní stěžují na „nepřiměřeně těžké testy“ nebo „tvrdý přístup zkoušejících“, ale přece nechceme dojít do doby, kdy se maturita bude dostávat ve „čtvrťáku“ za účast, aby nebyl náhodou někdo z žáků ukřivděný.
Snižování laťky na úkor společnosti
Pokud bychom chtěli ustupovat tlaku a snižovat laťku na náročnost vzdělání, tak bychom dávali příležitosti těm, kteří by ale tyto příležitosti dostat neměli. Potom by se mohlo snadno stát, že k vám do práce nastoupí nový vedoucí, který díky všem možným ústupkům zvládl školu, na kterou by prostě „neměl mít“. Tento nový vedoucí by ale na vše potřeboval o padesát procent více času, protože „jeho mozek funguje jinak“ a všichni ostatní to musejí akceptovat. Chraň nás Bůh, pokud se takové osoby dostanou na pozice na úřadech, nebo snad do struktur České pošty. To už by se balíky a dopisy pravděpodobně vracely v čase.
Je v pořádku, že se stát snaží pomoci lidem, kteří jsou nějak znevýhodněni, ale nemělo by to být na úkor ostatních. Výuční list, maturitní vysvědčení ani vysokoškolský diplom není nároková věc a dočkat by se jich měli pouze ti jedinci, kteří prokázali, že se v daném oboru mohou stát platným přínosem pro společnost. Na pomyslné „laťce“ není vůbec nic špatného a přece nechceme, aby nám jednoho dne brzdy na autě opravoval mechanik, který dostal svůj list o vzdělání za docházku.
Zdroje: Novinky.cz, Autorský článek
