Článek
V květnu 2025 jsem měl díky programu Erasmus+ příležitost podívat se do Ankary. Navštívil jsem velké i malé mešity, mauzoleum prvního prezidenta, etnografické muzeum i rozsáhlou expozici věnovanou anatolským civilizacím. Protože jsem vysokoškolský pedagog a religionista, byl to vlastně logický výběr. Poslední zastávkou v mém volnočasovém programu bylo muslimské poutní místo stojící hned vedle antického chrámu. Pokud jsem vás zaujal, můžete vyrazit s námi. Průvodci vám budou Dilek, Onur a autor tohoto textu.
Čtvrť Ulus je jednou z oblíbených turistických částí Ankary. Najdete tam ikonickou jezdeckou sochu Mustafy Kemala Atatürka, budovu Velkého národního shromáždění Turecka proměněnou v muzeum a mnoho staveb připomínajících založení nového státu. Nedaleký hrad obklopený z části rekonstruovanými tradičními domy je dalším výletnickým lákadlem. Kontrast s moderní zástavbou v centru města může být pro zahraničního návštěvníka poměrně překvapivý.
Příklad rekonstruované architektury obklopující budovu mešity.
Na mém itineráři pro volná odpoledne jsem měl poslední položku, kterou jsem chtěl při své první návštěvě Ankary stihnout. Komplex budov obklopující tradiční hrobku významné osobnosti súfismu, kterou byl Hacı Bayrâm-ı Velî. Okolí tvoří opravené stavby nejen z osmanského období, ale i z následujících desetiletí. Najdete tam obchůdky s běžnými suvenýry i náboženskou literaturou. Restaurace nabízející výbornou tureckou kuchyni jsou střídány kulturními centry a administrativními budovami. Určitě oceníte krásně upravený park se spoustou květin lemující archeologické naleziště.
Napravo Augustův chrám, nalevo jedna z hrobek.
Nemohu totiž opomenout jednu z velice důležitých staveb na tomto místě. Jedná se o Augustův chrám vybudovaný přibližně v letech 25 až 20 před naším letopočtem jako symbol věrnosti novému režimu. Pokud nemáte dopředu informace o tom, co vás na tomto místě čeká, budete na první pohled překvapení vzezřením stavby. Díky přehledným informačním tabulím ale budete rychle uvedeni do obrazu. Systematický výzkum z posledních let doplnil historické popisy obdélníkové budovy původně obklopené sloupy. Dodnes se zachovaly pouze dvě dlouhé boční stěny a užší část se zdobeným vstupem. Do zdí chrámu byl také vytesán opis „Res Gestae Divi Augusti“ v latinském originálu a řeckém překladu, který popisuje císařovy životní úspěchy.
Hlavní modlitební hala určená pro muže.
Měli jsme docela štěstí na proměnlivé počasí, takže jsme podle toho museli koordinovat náš program. Když se nám konečně podařilo zaparkovat vůz v podzemních garážích, vyrazili jsme přímo k mešitě. Její současná podoba nese prvky typické pro 17. a 18. století. Pro někoho může být na první pohled překvapivé, že se zde nesetká s monumentální centrální kupolí. Díky štíhlému minaretu je ale budova stojící na kopci zdálky rozpoznatelná. Prošli jsme si rozsáhlou modlitební halu určenou pro muže a věnovali pozornost architektonickým detailům v předsálí. Okolo stěn seděly skupinky mužů, které naslouchaly projevu duchovního v čase mezi pravidelnými modlitbami.
Interiér hrobky Hacı Bayrâm-ı Velîho.
Po chvíli jsme vyrazili na prohlídku exteriéru budovy. V roce 1428 byla postavena hrobka zakladatele súfijského řádu bajrámí, která přímo sousedí s mihrábovou stěnou mešity. Portál je umístěn asymetricky a umožňuje vstup do nevelkého prostoru s devíti náhrobky. Na chvíli jsme se připojili k návštěvníkům, kteří se automaticky rozdělili na muže a ženy. Ostatní se svými modlitbami sice zůstali venku, ale velká otevřená okna jim skýtala pohled dovnitř.
Vlevo kursí, uprostřed mihráb a vpravo minbar.
Počasí bylo opravdu proměnlivé a neustále se vracel prudký déšť. Proto jsem rychle využil příležitost udělat si několik fotografií v krátkém mezičase. Ampliony přenášely promluvu duchovního z mešity po nejbližším okolí. Určitě stojí za to si udělat chvíli čas a projít si rozsáhlou platformu. Jedná se totiž o vnější prostor, který je také určen k modlitebním shromážděním pod širým nebem. Zaujme vás mihráb ukazují směr k Mekce, kazatelna (minbar) určená pro promluvy duchovního během pátků a z druhé strany vyvýšené křeslo (kursí), odkud zaznívá recitace Koránu i další náboženské přednášky.
To ale není všechno. Jednou z mých specializací je totiž výzkum muslimské funerální kultury. Proto jsem také věnoval zvýšenou pozornost tradičním osmanským hrobkám. Důležitou součástí pohřbu je modlitba za zemřelého, které se obvykle účastní velký počet osob. Probíhá venku v blízkosti mešit a rakev je umístěna před řadami shromážděných.
Místo pro vystavení rakve během modlitby za zemřelého.
Na tomto místě byl vybudován tradičně pojatý ambit s jedním pevným stolem a několika dalšími kovovými vozíky. Jeho součástí byla vodní stěna, která svým šuměním dodávala místu uklidňující atmosféru. Při naší návštěvě jí konkuroval vydatný déšť, ale jindy to musí být ještě intenzivnější. Na ploše mezi hrobkou a krytou chodbou byly vysázeny stromy. Pod jedním z nich měl pán rozložený jednoduchý stolík a na něm spoustu plastových mističek se sladkými kousky smaženého těsta. Rozdával je bez rozdílu všem, kteří okolo něj prošli. Byla to tradiční forma vzpomínky na jeho nedávno zemřelou manželku.
Styl zahrady podtrhoval důstojnost místa.
Ankara mě překvapila svou různorodostí od antických památek přes osmanské mešity až po moderní městské čtvrti. Návštěva poutního místa Hacı Bayrâm-ı Velîho v kombinaci s nedalekým Augustovým chrámem ukazuje, jak se v turecké metropoli prolínají různá historická období.
Navštívili jste někdy Turecko, nebo se tam teprve chystáte? Díky za vaše komentáře pod mým posledním blogem o Ankaře.
