Článek
Byla sobota 4. 5. 2024 odpoledne a společně s bratislavskými studentkami religionistiky jsme si dali sraz na další část exkurze v Istanbulu. Sešli jsme se na náměstí před monumentální Novou mešitou na nábřeží u Zlatého rohu. Naším cílem byla čtvrť Üsküdar, kam jsme se ale museli přesunout lodí přes Bospor. Byla to příjemná změna v našem nabitém odborném programu. Pokud máte čas a chuť, můžete vyrazit s námi. Mořské nemoci se bát nemusíte.
Novou mešitu jsme nechali za sebou a vyrazili jsme hledat náš trajekt.
Eminönü je opravdu rušným dopravním uzlem. Najdete tam slavný Galatský most, přes který jezdí tramvaj do čtvrtí na druhém břehu. Některé jsou vyhledávané turisty kvůli nepřeberné nabídce barů, jiné jsou historickými částmi města a v těch vzdálenějších potkáte už hlavně místní. Během našeho pobytu jsme se pohybovali především v centrální čtvrti Fatih a v přilehlých oblastech. Do Galaty jsme vyrazili jen na prohlídku synagogy a židovského muzea. Ale o tom bude zase jiný blog.
Na nábřeží v Eminönü najdete hned několik stanovišť trajektů. Obrňte se mírně trpělivostí, protože tu svoji loď budou chtít stihnout i další skupinky turistů nebo místní. Cílové stanice a trasy jsou pečlivě popsány nad hlavními vstupy. Navíc tam nad turnikety najdete přehledné displeje s časy nejbližších odjezdů. Pokud si nevíte rady, prostě se zeptejte zaměstnanců a rádi vám poradí. Alespoň my jsme měli takovou pozitivní zkušenost.
Za Zlatým rohem už je Galata.
Pro cestu do Üsküdaru jsme použili běžný trajekt a platila nám tam naše Istanbulkart pro městskou hromadnou dopravu. Prostě vám turniket při vstupu odečte příslušnou částku z kreditu. Pokud chcete delší zážitek z plavby po Bosporu a třeba i doplněný o večeři, můžete využít nabídek v hotelích a cestovních kancelářích. My jsme se rozhodli pro variantu cesty, která je pro mnohé z místních každodenní rutinou. Pokud jste ale turista a navíc ze státu bez veletoků a moře, je to příjemné zpestření vašeho pobytu.
Nalodili jsme se a jak už to v takových případech bývá, každý si hledal to svoje místo s rozhledem. Vpravo jsme minuli nábřeží v Karaköy, což byla poslední den našeho pobytu výchozí stanice pro plavbu po Zlatém rohu do poutního místa v Eyüp Sultan. To je ale jiný příběh, my teď přece jedeme do Asie. Musím se k něčemu přiznat, nikdy jsem na tom kontinentu ještě nebyl. Tuto skutečnost jsem během rozhovorů zdůrazňoval s potutelným úsměvem na tváři.
Do Istanbulu se vrátím i kvůli paláci Dolmabahçe.
Pokračovali jsme v plavbě a naši pozornost zaujal komplex sultánského paláce Dolmabahçe. Nejprve se objevila zdobná mešita, pak jsme si všimli rozsáhlého parku a nakonec i výjimečné fasády samotné budovy. Od roku 1853 to bylo sídlo moci a uvnitř se nachází výzdoba, která je doslova dechberoucí. Například obrovský křišťálový lustr, který vyrobili čeští skláři jako dárek britské panovnice tureckému sultánovi. Když se nakonec našel účet za celou transakci, bylo trochu překvapením, kdo za to zaplatil. Britové to světe div se nakonec nebyli. Já jsem se k tomu tématu dostal během psaní vysokoškolské učebnice o islámském umění a architektuře.
Trajekt se ale začal pomalu stáčet směrem k asijskému břehu. Fotogenickou Ortaköyskou mešitu a monumentální Bosporský most jsme tedy viděli jen z uctivé vzdálenosti. Alespoň mám další důvod se vrátit do Istanbulu „někdy příště“. Plavba do Üsküdar byla poklidná a příjemná. Místní rychle vystoupili na břeh a spěchali za svými povinnostmi nebo zábavou. Protože naše exkurze byla religionistická, zašli jsme si do dvou historických mešit kousek od nábřeží.
V mešitě Mihriman Sultan jsme si příjemně odpočinuli.
První z nich byla pojmenovaná podle slavné princezny Mihrimah Sultan. Byla dcerou sultána Sulejmana a jeho milované manželky Hürrem Sultan. Stala se ženou úspěšného velkovezíra Rüstema Paši. Všechny tyto osobnosti nás doprovázely díky svému stavebnímu mecenášství během procházek po Istanbulu. Páteční mešita byla svými rozměry kompaktní a její výzdoba byla velice zajímavá. Jak to komentoval náš průvodce doc. Attila Kovács, pro modlitebny založené ženami je to charakteristické. Už tu nenajdete zábradlí u vchodu modlitebny vytyčující prostor pro turisty. Také tady potkáte daleko méně zahraničních návštěvníků.
Mihráb v mešitě Yeni Valide měl docela specifickou barvu.
Přes životem pulzující bazar s nepřeberným množstvím různorodých stánků jsme se přesunuli k mešitě Yeni Valide z počátku 18. století. Byla postavena pro mého oblíbeného sultána Ahmeda III. a to z poslední vůle jeho matky Emetullah Rabia Gülnuş Sultan. Komplex je opět svými rozměry menší, ale přesto se zde nachází mnoho různorodých budov. Viděli jsme i poměrně atypickou hrobku sultánky, stavba je totiž otevřená k nebi. Modlitebna je opět velice vkusně vyzdobená. Potkali jsme tu tatínka se synem, kterých jsme si všimli již v předchozí mešitě. Otec se chtěl v klidu pomodlit a chlapec se rozhodl, že je prostě kočka a podle toho řádil. Když to nešlo v klidu v mešitě Mihrimah Sultan, přišli to zkusit sem.
Hrobka matky sultána Ahmeda III. je svým pojetím prostě výjimečná.
Další náboženské i turistické zajímavosti Üsküdaru jsme si nechali na „někdy příště“. Byl čas na dobrou večeři a kam jinam zajít, než do rybí restaurace. Vrátili jsme se tedy na bazar a vybrali poměrně velký podnik. Svým stylem a barevným pojetím bych ho čekal spíše někde v řeckém letovisku. Každý jsme si objednali něco jiného. Na stole byla grilovaná ryba, na pánvi smažené ančovičky a já jsem si vybral balık ekmek (ryba v chlebu). K tomu jsme si dohromady dali velký salát s olivovým olejem a koncentrátem z granátového jablka. Upřímně řečeno, bylo to jednoduché a vynikající.
Rušný Bospor s Panenskou věží v dáli.
Cesta zpátky do Eminönü byla o dost rychlejší, ale i tak jsme stihli obdivovat fotogenickou stavbu Panenské věže a později i siluetu paláce Topkapi. Bylo to moc příjemné odpoledne. Opět se nám potvrdilo, že Istanbul má tisíc a jednu tvář.
P.S.: Příští týden nás čeká vtipná tečka za celou exkurzí. Nechejte se překvapit.
