Článek
Kdyby se nám nepodařilo zabrzdit, byli bychom oba mrtví. Dveře se zkřížily. Vlasy mám plné roztříštěného skla.
Nebylo to špatné auto. Mikrobus Toyota, jehož palubní počítač stále cosi hlásil japonsky, vyrobený před dvaceti lety, takže na místní poměry skoro nový vůz. Předchozí majitel, Ind, ho pečlivě udržoval. Karosérie skoro bez škrábanců, kožené sedačky jak nové. Nechtěl prodat, ale po pár měsících jsme si plácli. Tak jsem si v Tanzanii pořídil své vůbec první auto v životě.
Na rozestavěné výpadovce z Dar es Salaamu se smí jet nejvýš třicítkou. Zúžené jízdní pruhy ohraničují betonové bloky, každých pár set metrů křižuje cestu výjezd ze stavby. V kopci za Tegetou do nás najednou šílenou rychlostí vrazil kamion, zadní dveře se rozletěly. Toyota dostala smyk, kamion jí nejdřív zezadu natlačil do náklaďáku před námi a nato smetl z dálnice do škarpy. A pak ujel.
„To byl pirát silnic! Všechno jsem viděl a všechno dosvědčím!“ přibíhá mi na pomoc stavbyvedoucí z dálnice, hned jak vylezu oknem a obhlížím škody. Kolem vraku auta se rychle vytváří kruh zvědavců, a protože se stmívá, musím hlavně dávat pozor, aby auto nerozkradli.
Řidič Iddy nasednul na první motorku, již uviděl, a pronásleduje šílený kamion. Jeho šofér se vyděsil, že právě zabil posádku Toyoty, a ujíždí. Nejdřív se snaží přejet Iddyho na motorce, pak jen zázrakem nenabourá městský autobus, jenž se kamion pokouší zastavit. Honička končí v areálu čínské stavební firmy, kam kamion zajede. Šofér vyskočí z kabiny a prchá.
Po hodině se u mého vraku objeví policista a ptá se, jestli nejsem zraněn. Vzhledem k množství svědků a stavu auta naštěstí nemusím vysvětlovat, co a jak se stalo, ani přesvědčovat, že jsem havárii nezavinil. Policista si do bloku tužkou kreslí scénu nehody. Pasažéři aut a autobusů civí z dálnice na zničenou Toyotu a výjev si fotí.
O dvacet kilometrů dál zatím řidič Iddy vypátral šoféra kamionu a pomocí úplatku přesvědčil policii, aby ho zatkla. Šofér je zkouřený trávou a tvrdí, že jsem se ho pokoušel vytlačit z dálnice a zavraždit.
Obyvatele subsaharské Afriky zabíjí především malárie a infekční choroby. Ještě před sto lety se museli obávat lvů, krokodýlů a hrochů. Místo divokých zvířat však v žebříčku nejčastějších příčin smrti vystřídaly dopravní nehody. Daleko větší hrůzu než savany budí silnice, po nichž se prohánějí desítky let staré vraky, vyřazené z provozu v bohatých zemích Evropy i Asie. Karoserie prožrané rzí, motory a brzdy držící jen neustálými opravami a silou vůle mohou kdykoliv selhat. Silnice jsou plné výmolů a děr, mimo spojnic velkých měst bez asfaltu. Stačí, aby zapršelo, a pangejty jsou plné převrácených vozů. Přestože v Africe jezdí ze všech kontinentů nejméně aut, riziko smrti při nehodě je tu nejvyšší.
Když dojde k nehodě, seběhnou se zvědavci a zloději. Pokud na silnici leží člověk v bezvědomí, spíš ho někdo okrade, než aby poskytoval první pomoc. Stojí se v kruhu a zírá, a přitom sražený chodec nebo motorkář možná právě umírá. Časem snad přijede policie, ale záchranka téměř nikdy. Po špatných silnicích a v dopravních zácpách by ke každé bouračce jela možná i pár hodin, sanitek je málo, nemocnice trápí nízké rozpočty na benzín, a lidé nejsou pojištění.
„Udělali jste dobře, že jste toho piráta silnic chytili, jinak nevím, jak bych váš případ vyřešil,“ chválí mě a řidiče Iddyho policista, který pozdě v noci na stanici, motivován dalším úplatkem, sepisuje protokol. Máme tedy vlastně štěstí: přežili jsme dopravní nehodu, nepotřebovali záchranku, pohlídali si zničené auto, vypátrali pachatele a dovedli ho na stanici. Pořád mám před očima betonový pilíř mostku a s tanzanskou pokorou si říkám: čert vem zemské statky, díky Bohu, že jsem stále naživu.
Více informací:
Africa Status Report on Road Safety 2025 (SDG Local Action, 24. 4. 2025)
Další čtení od stejného autora:
