Výchova dívek v Africe. Proč se rodí nemanželské děti a vdávají dětské nevěsty

Amani otěhotněla ještě dříve, než stačila vychodit druhý stupeň základky. Dnes má doma šestiletého syna, zatímco tatínek – notorický flákač, pijan a hašišák, dávno utekl na Zanzibar.

„Plánujte svou rodinu. Nejdřív škola, potom děti. Noste u sebe kondom. Plánujte svou rodinu!“ hlásá megafonem mladý muž s tradiční muslimskou kofií na hlavě, zatímco skupinky dívek a chlapců ve školních uniformách se trousí po výuce domů. Kluci se předvádějí, dívky se stydlivě hihňají. Takhle probíhá na vesnici sexuální výchova. Přestože počestnost každé dívky stráží otec, bratři i bratranci, přesila chlapců se ji snaží svést. Dokáží tak krásně lhát: „Jsi krásná. Miluji tě. Chci s tebou prožít život. Teď mi jen dovol tě líbat…“ Jenže, jde jim je o to jedno. Nechtěná těhotenství náctiletých – často z první milostné zkušenosti získané někde na mezi nebo v lese – jsou víc pravidlem než výjimkou.

Denně docházejí do školy pěšky, nezřídka i hodinu či dvě. Doma pak na dívky čeká spousta ženské práce: nanosit vodu, uvařit, poklidit, umýt nádobí, obstarat mladší sourozence. Na večery s kamarádkami mohou rovnou zapomenout. Stejně musejí být do soumraku pod střechou, aby neriskovaly znásilnění. Snem každé dívky je mít co nejdříve vlastní dům, vlastní rodinu, vlastní klid. Jedinou cestou, jak se zbavit otravných povinností a dřiny, je brzy se vdát.

Žijí-li dva náctiletí bez práce na hromádce, mají těžký život. Když se musí ještě starat o dítě, začíná opravdové drama. Chlapci stres často nevydrží a dívku opustí. Vesnické návsi a ulice svahilských měst lemují desítky a stovky stánků, kde ženy prodávají ovoce a zeleninu, domácí džusy, pražené oříšky, pečenou kukuřici, vařená vajíčka nebo smažený maniok. Šijí šaty, provozují koloniály. Jsou skromné a houževnaté, mužů si už moc nevšímají. Žádná nechce opakovat stejnou chybu a skončit sama s dalším dítětem. Zatímco muži vedou důležité hovory po kavárnách a hospodách, ženy pracují a hospodaří.

Když se dívce z pobřeží východní Afriky spustí první menstruace, rodiče ji odvezou na venkov. Začíná unyago, přechodový rituál, během něhož dívka týdny či měsíce nevyjde z domu, až její kůže vybledne nedostatkem slunce. Krom příbuzných ji nesmí nikdo spatřit. Babička či teta učí dívku pečovat o ženské tělo, domácnost a manželství. Poslední den ústraní zasvětí starší ženy dívku do tajů mužského těla a milování, zbaví její podpaží a přirození ochlupení, a připraví ji na dospělost. Zatímco hodné dívky zakusí na intimních místech oholení, drzým děvčatům chloupky jeden po druhém vytrhají.

Na druhý den pořádají rodiny právě dospělých dívek slavnost, jež je zároveň tržištěm čerstvých nevěst. Podle tradice mívaly hlavu zakrytou závojem. Kterýkoliv muž mohl položit ruku na hlavu vyvolené, a tím požádat rodiče o její ruku. Dívkám může být čtrnáct patnáct let.

Tlak matek, babiček, tet a sousedek je silný a vytrvalý. „Vždyť už jí je dvacet. Proč ještě nemá dítě?“ stávají se svobodné i provdané a bezdětné ženy terčem klevet. I proto si mnohdy dívky raději pořídí dítě při první příležitosti. Vychodit základku, porodit, najít práci, pořídit si bydlení, a teprve pak začít život. Pustit se do života bez dítěte si málokterá dívka umí představit.

Houfy capartů, přeplněné školy, zástupy náctiletých, zoufale hledajících práci – a také spousty svobodných matek a nemanželských dětí. Statistika potvrzuje to, co člověk vidí v každém městě a v každé vesnici. Do roku 2025 se podle prognóz populace Afriky zdvojnásobí. Téměř tři čtvrtiny obyvatel kontinentu jsou mladší třiceti let.

„Vem si ještě oříšky, mzungu, dnes nemám drobné,“ nesměle se na mě usměje Amani. V její tváři nevidím hořkost těch let, kdy musela vychovávat dítě, sama, bez muže a bez pomoci. Je šťastná, že má syna, sice chudá, ale nezávislá. Je jí sotva třiadvacet a celý život má před sebou.

Více informací: