Článek
Nejprve upřesnění nadpisu.
Pojem „prababička“ je metaforou. Něčí prababička se narodila ještě v 19. století, něčí až ve století 20., podle věku čtenáře… My se ale podíváme ještě dále, až do přelomu 18. a 19. století.
A protože níže uvedené konkrétní případy budou ze severočeského venkova, je jakousi metaforou i pojem „šatní skříň“. V této době ještě zdaleka nebyla šatní skříň běžnou součástí venkovské domácnosti. Naopak byla výjimkou, takže bylo oblečení jako v dřívějších dobách stále ještě ukládáno především v truhlách.
Jak se zjišťují druhy a množství oblečení v minulosti?
Na přelomu 18. a 19. století nemáme pro venkovské prostředí možnost nahlédnout do deníků. Ty si psaly některé šlechtičny, vrcholem (aktivní) gramotnosti venkovské ženy na přelomu 18. a 19. století byl většinou jen kostrbatý podpis.
Máme ovšem k dispozici jiný pramen - pozůstalostní inventáře. O nich jsem psal v jiném článku, takže zde jen velmi stručně.
Nejvýše několik dní po smrti byl vypracován inventář majetku zesnulého, který pak tvořil základní dokument pozůstalostního řízení. Jejich samozřejmou součástí byly i šatníky zesnulých, a právě na ně se podíváme.
Takto vypadá jeden takový pozůstalostní inventář z roku 1802. V horní části je nádobí (Steinguth), pod ním peřiny a povlečení (Feder-Bettern) a ve spodní polovině oblečení (Kleidung). Ve sloupci vlevo popis předmětu, dále vycenění (někdy, jako v tomto případě, vyvolávací cena, když se konala dražba majetku) ve zlatých, krejcarech a denárech (neboli fenicích), jméno vydražitele a úplně vpravo cena v aukci dosažená.
Pozůstalostní inventář, 1802.
Jak je vidět z tohoto konkrétního případu, jsou pozůstalostní inventáře velmi důkladné a poskytují tak věrný pohled do šatníku tehdejších venkovanů.
Nejprve dvě poznámky.
- Budou nás zajímat jen ženské šatníky. (Bude-li o téma zájem, napíšu v příštím článku o šatníku našich „pradědů“.)
- Velikost šatníku se samozřejmě odvíjela částečně od „parádivosti“ každé ženy, ale především od jejích finančních možností a společenského postavení. Proto si postupně ukážeme šatníky žen skutečně chudých až k ženám skutečně bohatým.
1. Chudá podruhyně (dnes bychom řekli nájemnice)
Zde je situace jednoduchá a mnoho místa nezabere. Chudé podruhyně vlastnily několik málo kusů oblečení a v tomto oblečení byly také pohřbeny. A protože kromě tohoto oblečení nevlastnily nic jiného, nebyly pozůstalostní inventáře u takových osob vypracovávány. Dědické řízení bylo ihned uzavřeno s poznámkou: „nezanechala po sobě žádný majetek“, takže není co dělit.
2. Bohatá podruhyně
Některé podruhyně mohly být bohaté. Jednalo se především o dcery bohatých sedláků či domkářů-obchodníků, které se z nějakého důvodu nikdy nevdaly. Základ jejich majetku tvořil podíl na otcovském (či matčině) dědictví a byla-li taková dcera spořivá, zbylo jí něco i na stáří.
Jednou z nich byla i zesnulá Anna Rosina Donathová z Kamenické Nové Vísky, která se ovšem stáří nedožila - zemřela v dubnu 1802 ve věku 35 let, stále svobodná.
Její šatník obsahoval:
- modré dobré „šaty“ tvořené sukní a živůtkem z hrubé látky (které odkázala sestře Johanně do Jiříkova, takže není udána jejich cena)
- obnošené šaty, opět sukně a živůtek, hnědé barvy v ceně 3 zlaté
- obnošený „jablkově zelený“ živůtek za 1,25 zlatky
- zcela nová karmínová prošívaná sukně za 4 zlaté
- prošívaná sukně z lněné látky za 2 zlaté
- starý lajblík z manšestru za tři čtvrtě zlatky
- obnošený pár kožešinových rukavic za 15 krejcarů
- dvě bavlněné zástěry dohromady za 1,5 zlatky
- nová modrá zástěra za 1,5 zlatky
- šest dalších zástěr různé látky a různého stupně obnošení v cenách od 20 krejcarů do 1,5 zlatky
- čtyři nové šátky různých odstínů modré barvy od půl do jedné zlatky
- k tomu dva velmi staré mušelínové šátky za 20 krejcarů dohromady a jeden starý bílý za 10 krejcarů
- poněkud překvapivě jen dva páry punčoch: jedny nové bavlněné za půl zlatého a jedny staré lněné jen za desetinu hodnoty nových bavlněných punčoch (takže za tři krejcary)
To bylo z oblečení vše. Překvapí, že neměla třeba zimní kabát a ve výčtu zcela chybí boty, které téměř jistě měla. Dále po sobě Anna Rosina zanechala tři staré peřiny a jedno povlečení, pár ručníků a další věci, které jsou ale již mimo oblast našeho zájmu.
3. Chudší domkářka
V roce 1802 zemřela v Dolní Chřibské domkářka Rosalia Backová. Zanechala po sobě domek za 200 zlatých; v této oblasti patřil k těm levnějším, nikoli ale nejlevnějším domkům.
V šatníku po ní zbyly jen samé „staré“ věci, jak je stereotypně opakováno u všeho oblečení.
- dva živůtky, jeden bílý, jeden černý, za 1 zlatý a 1 zlatý 50 krejcarů
- tři sukně, černá, zelená a jedna neurčené barvy, v cenách od 18 do 24 krejcarů (srovnej cenu s výše uvedenými sukněmi bohaté podruhyně)
- dva lajblíky, modrý a hnědý, za 25 a 48 krejcarů
- jeden čepec a jeden klobouček; ty byly dražší, oba stály něco málo přes zlatku
- celkem tři zástěry, všechny modré, v cenách od půl do tři čtvrtě zlatky
A to je vše, opět žádné boty ani zimní kabát, chudé domkářce chyběly i rukavice, nejsou uvedeny ani punčochy či šátky. Celkově je její šatník chudší co do počtu i druhů oblečení, a navíc všechno oblečení bylo staré.
4. Bohatší domkářka
V prosinci 1804 zemřela v Kunraticích na břišní tyfus v mladém věku 29 let domkářka Klara Büchseová.
Její šatník byl o poznání bohatší a v lepším stavu, než byl šatník chudé domkářky Rosalie Backové; také stál Klařin domek dvojnásobek. Po Klaře kromě mnoha jiných věcí zůstalo toto oblečení:
- čtyři sukně, dvě červené, hnědá a zelená, jedna z červených byla skutečně parádní – prodala se za šest zlatých, zatímco tři další jen po necelých dvou
- tři živůtky v cenách od jedné zlatky (ten byl ale starý) až do čtyř zlatých
- dva lajblíky za 1,5 a 2,5 zlatých
- hned dvanáct zástěr v cenách 15 krejcarů až 1,5 zlatých a jedna stará zástěra jen za 6 krejcarů
- pět šátků za 35 krejcarů až 2 zlaté; k tomu nějaký drahocenný plátěný šátek, který byl vyvoláván za 8 zlatých a prodal se dokonce za 21 zlatých, takže stál více než tele (to bylo vydraženo za 19 zlatých!)
- devět košil za 35 krejcarů až 1,5 zlatého
- devět čepců v cenách od 8 do 24 krejcarů
- boty měla Klara dvoje, jedny s přezkami lepší za 1,5 zlatého, druhé obnošené s olověnými přezkami za pouhé 4 krejcary (to musely být skutečně staré „škrpály“)
Šatník bohaté domkářky byl poměrně rozsáhlý, jen opět překvapí absence punčoch a rukavic. Celková cena Klařina šatníku byla asi 50 zlatých, což v této době byla cena jedné krávy.
Výše jsem psal, že v této době ve venkovských domácnostech nebyly šatní skříně zvyklostí. Ani u této bohaté domkářky tomu nebylo jinak: z nábytku zde kromě obligátního stolu, lavic a postele byly dvě velké a jedna malá truhla a příborník; žádnou skříň tato bohatá domkářka neměla.
Pro zajímavost se můžeme výjimečně podívat i do kuchyně: bylo zde třináct hrnků, sedm dřevěných talířů, šest misek na jídlo, šest dřevěných pohárků, šest zapékacích misek, pánev, dvě konvice, jeden šálek, struhadlo, bečka na máslo, džber a žejdlík; příbory zmíněny nejsou.
5. Chudší selka
Šatník chudších selek vypadal obdobně jako šatník bohatších domkářek. Ostatně zmíněná bohatá domkářka Klara Büchseová byla dcerou chudšího (či spíše průměrného) sedláka a její šatník tak odpovídal úrovni obou těchto kategorií.
Speciálně se tedy u této kategorie zastavovat nebudeme a podíváme se na šatník bohaté selky.
6. Bohatší selka
21. září 1801 porodila 27letá Katharina Adlerová ze severočeského panství Česká Kamenice dcerku Brigittu. Dcerka přežila, ale Katharina o týden později na následky těžkého porodu zemřela.
Bylo jí jen 27 let a tato žena bohatšího sedláka a dcera bohatého obchodníka po sobě zanechala toto ošacení:
- jedny hnědé a jedny zelené šaty (jako u bohaté podruhyně rozuměj sukni a živůtek), oboje oceněné na vysokou částku 10 zlatých, v aukci prodané za 12 a 13 zlatých
- dvě sukně po dvou zlatých a jedna sukně obnošená za zlatku
- devět zástěr z nejrůznějších látek, nejdražší byla taftová za 3 zlaté (prodala se ještě o zlatku dráže), levnější stály kolem zlatky
- celkem čtyři lajblíky, dva šedé, hnědý a černý, v cenách kolem dvou zlatých
- šedý živůtek za 4 zlatky
- čtyři košile celkem za 6 zlatých
- devět různých šátků za půl až celou zlatku
- dvě jakési stuhy či pentle na krk, dohromady jen za 18 krejcarů
- tři dámské klobouky i s pentlemi po jedné zlatce
- dvoje staré boty a jedny „pantofle“ po půl zlatých
- dvoje staré punčochy jen za 20 krejcarů dohromady.
Celkem bylo toto oblečení prodáno za 80 zlatých, za 100 či 120 zlatých se v této oblasti dal koupit malý domek (ty velké ovšem stály i přes 500 zlatých).
Závěr
Takto tedy vypadaly šatníky našich „prababiček“ z přelomu 18. a 19. století…
Zdroje
SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice, inv. č. 1204-1212.
SOA Litoměřice, sbírka matrik, inv. č. 3773.
SOkA Děčín, soupisy lidu obcí Kamenická Nová Víska, Dolní Chřibská a Kunratice.
