Jak smrt ženy, synů a dluhy zlomily jednoho sedláka: Skutečný příběh muže narozeného roku 1636

Jmenoval se Georg Weinschner.

Narodil se za války. Tedy té třicetileté - křest se konal 2. dubna 1636:

Kde přesně se Georg narodil, nevím. Jistě v obci Kunratice na panství Česká Kamenice v Litoměřickém kraji.

Georg byl nejstarším synem Andrease a Dorothey Weinschnerových. Ne prvním, ale nejstarším ano - první dítě Weinschnerových, také Georg, zemřelo o rok dříve…

Dva roky po Georgovi se pak narodil Christof, v roce 1640 přišla na svět Barbara, v roce 1646 Dorothea a v březnu 1651 Justina. Všech těchto pět dětí se dožilo dospělosti.

Ve kterém domě v Kunraticích se děti narodily, nevím. Otec Andreas pocházel z velkého statku čp. 13, matka Dorothea byla rozená Stelzigová ze Studeného.

Někdy před rokem 1654 Andreas koupil malý statek čp. 31, ale kdy přesně se tak stalo, nevím; pozemkové knihy se tehdy ještě nevedly… Jistě ale v roce 1654 rodina hospodařila na tomto statku.

Statek to byl malý, měl jen 7 korců polí. Nebyl ale zase tak malý - čtyři statky měly polí ještě méně a tři statky stejně; celkem bylo v obci dvacet statků. Ve skutečnosti měl statek polí o něco více; podle pozdějších katastrů 20 korců, tedy přes pět hektarů. Ale kdo by to přiznával? Na daních se šidilo vždy…

V chlévě byl jeden potažní vůl, dvě krávy, jedna jalovice. Slušný základ do hospodaření…

Georg pomáhal otci Andreasovi na statku.

Oženil se 11. července 1660. Bylo mu 24 let a bral si 17letou Annu Krahlovou ze sousední Dolní Kamenice:

Trochu potíž je s prvním dítětem: ze soupisů lidu vyplývá, že v roce 1663 se narodila Anna, ale v matrice jsem její křest neobjevil. Jistě byla 26. května 1665 pokřtěna Dorothea.

O rok později, v září 1666, zemřel děda Andreas a statek potřeboval nového hospodáře. Zůstala vdova Dorothea a pět dětí, tři dcery a dva synové, Georg a Christof. Christof se ale živil jako obchodník sklem a na převzetí statku jistě neměl ani pomyšlení…

A tak byla tři měsíce po otcově smrti uzavřena kupní smlouva…

Dne 8. prosince 1666 statek čp. 31 v Kunraticích u České Kamenice za 40 kop míšeňských grošů koupil Georg Weinschner.

Kupní smlouva se pochopitelně nedochovala. A tak ji známe jen z přepisu v pozemkové knize, která byla založena v září 1669. Tehdy se na vrchnostenský úřad musel dostavit každý majitel nemovitosti, aby doložil právní nárok na držbu své nemovitosti.

Někteří se museli vykázat hodnověrnými svědky. Platilo to především o starých sedlácích, kteří své statky koupili ještě za války a jejich kupní smlouvy vzaly za své při švédských nájezdech na panstvích - v pozemkové knize je řada záznamů o vypálených statcích a „tehdejších těžkých časech“.

Georg ovšem přeložil kupní smlouvu. A tak byl do pozemkové knihy zapsán její výtah:

Krásné písmo! Na konci pátého řádku je kupní cena: „Vierzig Schock Meiss.“, tedy 40 kop míšeňských grošů. Dále podmínky splácení. Nebylo obvyklé, aby kupující neskládal „pro potvrzení smlouvy“ rovnou či do roka nějaký závdavek, ale Georg ho byl ušetřen. Místo závdavku ovšem platil vyšší roční splátky, než bylo obvyklé - ročně 4 kopy grošů, dvě na sv. Jiří a dvě na sv. Michala. Statek měl splatit za deset let, podzimní splátkou 1676…

Inventář statku bohužel v kupní smlouvě zapsán není. Ani případné dluhy, ale protože podle splátek měl Georg celou kupní smlouvy vyplatit matce, lze předpokládat, že na statku žádné dluhy nevázly.

To bylo v roce 1666…

V době koupě statku byla Anna opět těhotná a v dubnu 1667 se narodila Elisabeth. Po ní v červnu 1670 Christof a v srpnu 1675 Georg.

Rodiče Georg a Anna tak vychovávali pět dětí. V soupisu lidu z ledna 1677 jsou tak Weinschnerovi psáni takto:

Leden 1677. To už měl mít Georg statek doplacen. Měl?

No, neměl. Kolik přesně splatil, není bohužel z pozemkové knihy jasné. Jistě mu ale chybělo nejméně 7 kop, spíše ale více. 1 kopu a 9 grošů pak zaplatil v lednu 1678.

K tomu měl Georg ale také dluhy. Kolik přesně jich bylo v lednu 1677, nevím, ale o rok později bude vrchnosti dlužit 12 kop grošů.

Na Georgovu obranu je třeba říci, že od roku 1666, kdy statek koupil, daně vzrostly dvojnásobně. Pověděli jsme si o tom v tomto článku:

Zde si ukážeme graf růstu kontribuce mezi lety po roce 1666, kdy Georg statek koupil:

Dluhy v té době nebyly nic výjimečného. A onen dluh 12 kop vrchnosti nebyl nijak velký - bylo to „jen“ 30 % kupní ceny statku. Jiní sedláci měli dluhy téměř ve výši ceny svých statků…

Přesto na rozdíl od jiných sedláků Georg svou snahu vzdal…

Dne 26. března se konal na českokamenickém hřbitově pohřeb - Georg pohřbíval svou ženu Annu, bylo jí teprve 34 let.

Zůstal sám s pěti dětmi: 15letou Annou, 12letou Dorotheou, 10letou Elisabeth, 7letým Christofem a 2letým Georgem.

V tehdejší kruté době nebyla smrt mladé ženy až tak výjimečná. Vdovec obvykle svou situaci řešil rychlým sňatkem, obzvláště pokud měl malé děti jako Georg:

Nehledejme v tom neúctu k zesnulé ženě - bylo třeba zajistit péči o děti. A Georg jich měl hned pět. Snad vypomohla babička (tedy Georgova matka) Dorothea, která stále bydlela na statku jako výměnkářka. Snad tety Dorothea nebo Justina; ty byly sice ještě svobodné a mohly krátkodobě vypomoct, ale musely se samy živit, takže trvale na ně se spoléhat nedalo.

Georg tak musel hledat novou ženu…

Než ji našel, opět se na českokamenickém hřbitově konal pohřeb. Pohřeb jeden, ale nebožtíci byli dva:

„Dne 19. září pohřbeni Christof a Gerorg, dva synci Georga Weinschnera z Kunratic.“

Co se stalo? Nevím. Ale zřejmě nějaká epidemie. V létě 1678 ve farnosti řádila smrt: od poloviny července do konce září v českokamenické farnosti zemřelo 69 lidí. To bylo více, než byl tehdy průměrný počet nebožtíků za celý rok…

Ze sedmičlenné rodiny se tak během půl roku stala rodina čtyřčlenná: zůstal 42letý vdovec Georg se třemi dcerami ve věku 15, 13 a 11 let.

Asi by Georgovi nic nebránilo v hledání nové ženy. Kdyby… Snad kdyby ho smrt ženy a dětí nezlomila.

Georg se místo běžného řešení takové situace, tedy nalezení nové manželky, rozhodl pro radikální krok!

Dostavil se na vrchnostenský úřad, kde - se svého statku zřekl!

Dejme slovo krátkému zápisu v pozemkové knize:

„… na příkaz Jeho Milostí dosazeného správce (se prodává statek) Georga Weinschnera z Kunratic, protože tento se ho na úřadě zřekl.“

Prostě zřekl. Bez nároku na jakoukoli kompenzaci…

Kdy přesně se tak stalo, nevíme; nemáme k dispozici úřední záznam. Nového kupce statek našel v červenci roku 1679, takže Georg se svého statku musel zříci někdy mezi polovinou září 1678 a létem 1679. Protože hledání nového kupce v tehdejších nelehkých dobách chvíli trvalo, spíše bych se přikláněl k podzimnímu termínu.

Proč vlastně Georg statek prodával?

Asi ne.

Víme, že statek byl zadlužen jen na 30 % své předcházející kupní ceny. Nový majitel dal za statek jen 18 kop grošů, ale i kdyby byla skutečně cena statku nyní tak nízká, byl by zadlužen jen na dvě třetiny své ceny. Jiní sedláci byli zadluženi více a vrchnost přistupovala k nuceným prodejům statků až poté, co dluhy dosáhly výše jeho hodnoty…

Asi ne.

Ze soupisů lidu víme, že Georg měl v lednu 1679 zasety 2,5 korce ozimu. Statek byl malý a dva nebo tři, nejvýše čtyři korce ozimu sel i nový majitel; a to až do roku 1712, kdy záznamy končí. Navíc z kupní smlouvy víme, že se statkem nový majitel kupoval i „dva statné voly s potahem, pluh, brány, dva korce ozimého žita“, v chlévě byly dvě krávy. Vše připraveno k hospodaření…

Asi ne.

Statek místo původních 40 kop stál jen 18. Tolik stály větší kunratické domky bez pozemkového majetku. Snad by to napovídalo, že budova statku nestála a prodávaly se jen polnosti. Pak by byla varianta, že synové mohli uhořet při požáru. Ale - tři sestry byly naživu. Stejně jako potažní dobytek i dojné krávy. Požár to tedy asi nebyl…

Snad. Ale nevíme to. Škoda…

Co bylo s Georgem dále?

Několik let žil se třemi dcerami v Kunraticích jako podruh. Čím se živil, nevím, asi nádenictvím. Po pěti letech se odstěhoval do nedaleké Janské. A tam našel své štěstí - Elisabeth, dceru tamních domkářů Jakoba a Marie Urschových. S Elisabeth se vzali v květnu 1685.

A o jedenáct měsíců později se narodila malá Maria.

Snad už Georg nebyl tím zlomeným člověkem, který se po smrti ženy a synů prostě zřekl svého statku…

Čtenáře, který dočetl až sem, snad bude zajímat další Georgův osud.

Dobře, ale jen ve stručnosti:

V roce 1689 se narodil jistě vytoužený syn; rodiče mu dali jméno Elias. V roce 1695 přišla na svět ještě Anna Maria. Všechny tyto tři děti se dožily dospělosti.

Georg žil jako podruh v Janské až do své smrti, nikdy si žádnou nemovitost již nekoupil.

Zemřel v roce 1717, bylo mu krásných 81 nebo 82 let. O 18 let mladší žena Elisabeth jej do hrobu následovala hned o rok později…

SOA Litoměřice, sbírka matrik, matriky farnosti Česká Kamenice.

SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice, soupisy lidu obcí Kunratice a Janská.

SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice, pozemková kniha obce Kunratice, 1669-1726.